ECLI:CZ:US:2013:3.US.1187.13.1
sp. zn. III. ÚS 1187/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a soudců Pavla Rychetského a Jana Musila ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Lukáše Míči, t. č. Vazební věznice Hradec Králové, zastoupeného Mgr. Jaromírem Hladíkem, advokátem se sídlem v Pardubicích, 17. listopadu 623, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 3. 2013 č. j. 10 To 114/2013-728, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, vycházející z ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu (dále jen ,,zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel napadl v záhlaví označené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, neboť jím mělo dojít k zásahu do jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 8 odst. 2, čl. 37 odst. 2, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 3 písm. b) a c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Jak vyplývá z odůvodnění ústavní stížnosti a jejích příloh, stěžovatel je obžalován pro pokračující zločin krádeže dle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a pokračující přečin krádeže dle §205 odst. 1, písm. b), odst. 3 tr. zákoníku.
Okresní soud v Hradci Králové usnesením ze dne 8. 3. 2013 č. j. 5 T 18/2013-701 rozhodl, že podle §188 odst. 1 písm. e) tr. řádu se trestní věc vedená u zdejšího soudu proti stěžovateli pod sp. zn. 5 T 18/2013 vrací státnímu zástupci k došetření a že podle §192 tr. řádu ve spojení s §72 odst. 3 tr. řádu a §73b odst. 3 tr. řádu se stěžovatel nadále ponechává ve vazbě, neboť důvody vazby dle §67 písm. c) tr. řádu nadále trvají.
Krajský soud v Hradci Králové ústavní stížností napadeným usnesením rozhodl tak, že z podnětu (instanční) stížnosti státního zástupce se napadené usnesení Okresního soudu v Hradci Králové zrušuje podle §149 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. řádu ve výroku o vrácení věci státnímu zástupci k došetření a Okresnímu soudu v Hradci Králové se ukládá, aby o věci v rozsahu tohoto zrušení znovu jednal a rozhodl. Výrok o ponechání stěžovatele ve vazbě obsažený v prvostupňovém usnesení krajský soud zachoval nedotčený.
V ústavní stížnosti stěžovatel se zrušovacím výrokem tohoto usnesení polemizuje; soustřeďuje se především k námitce, že mu orgány činné v trestním řízení neposkytly adekvátní procesní prostor k obeznámení se s obsahem spisového materiálu.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé.
Ústavní soud předtím, než přistoupil k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumal, zda splňuje všechny zákonem o Ústavním soudu požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání; to se týká především podmínek ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, které vyžaduje, aby před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
Zde stojí za připomenutí, že ústavní stížnost je procesním nástrojem, jenž je vůči ostatním prostředkům, sloužícím k ochraně práv, ve vztahu subsidiarity. Jak již Ústavní soud judikoval (nález sp. zn. III. ÚS 117/2000 ze dne 13. 7. 2000, N 111/19 SbNU 79), ochrana ústavnosti není a z povahy věci ani nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, ale je, v souladu s čl. 4 Ústavy, úkolem všech orgánů veřejné moci, a v tom rámci zejména obecných soudů; Ústavní soud v této souvislosti představuje institucionální mechanismus, nastupující teprve v případě selhání všech ostatních procesních nástrojů.
Z právního názoru prezentovaného výše uvedeným nálezem logicky vyplývá, že pokud stěžovatel napadá rozhodnutí, kterým Krajský soud v Hradci Králové zrušil usnesení Okresního soudu v Hradci Králové co do výroku o vrácení věci státnímu zástupci k došetření, a tomuto soudu uložil, aby o věci v rozsahu tohoto zrušení znovu jednal a rozhodl, je třeba na odpovídající část ústavní stížnosti nahlížet jako na nepřípustnou, neboť v průběhu následného řízení přísluší stěžovateli celá řada procesních nástrojů k ochraně jeho práv (řízení dále probíhá).
Ústavní soud podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavnímu soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li zákon jinak. Za takovou je tedy třeba považovat část ústavní stížnosti, jež směřuje proti zrušujícímu výroku stížnostního soudu.
Jestliže stěžovatel ústavní stížnost směřuje též proti výroku usnesení Krajského soudu v Hradci Králové týkajícího se ponechání ve vazbě, je relevantní ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, podle nějž senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.
Určující zde je, že stěžovatel instanční stížnost proti procesně předcházejícímu výroku usnesení Okresního soudu v Hradci Králové nepodal a - především - ani věcně neoponoval souvisejícímu výroku usnesení Krajského soudu v Hradci Králové (pouze jej implicite začlenil do petitu své ústavní stížnosti). Není přitom věcného důvodu zpochybnit tezi Krajského soudu v Hradci Králové, že odpovídající konstatování do výrokové části usnesení zařadil "pro přehlednost", aniž by přistoupil k přezkumu "z hledisek §147 odst. l tr. řádu".
Z toho plyne, že není položen jakýkoli základ pro úsudek o existenci porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod, jež by mohly vést k odstranění této části rozhodnutí stížnostního soudu.
Zde tedy Ústavní soud neshledal pochybení, a proto mu nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) odmítnout, jak bylo předznačeno výše.
O žádosti o přednostní projednání ústavní stížnosti (dle §39 zákona o Ústavním soudu) Ústavní soud pak již (výslovně) nerozhodoval, jelikož jí vyhověl fakticky.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. dubna 2013
Vladimír Kůrka v. r.
předseda senátu