ECLI:CZ:US:2013:3.US.1233.13.1
sp. zn. III. ÚS 1233/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 24. dubna 2013 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu Pavla Černoty, směřujícího proti "všem rozhodnutím Nejvyššího správního soudu, vydaným pod sp. zn. 7 Ans 24/2012", takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
V návrhu, který byl Ústavnímu soudu doručen dne 16. 4. 2013, navrhovatel požaduje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označená rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, neboť "Nejvyšší správní soud záměrně a soustavně nezkoumá podání po materiální stránce... osočuje stěžovatele ze zneužívání institutu osvobození, přitom sám vykládá vlastní judikaturu i právní předpisy neracionálně a nekvalifikovaně... vykonává veřejnou moc nedbale a nezákonně... vynáší stupidní i pomlouvačné úsudky a do budoucna zakazuje navrhovateli domáhat se informací, netýkajících se jeho "životní sféry"".
Ústavní stížností napadená rozhodnutí byla vydána v řízení o kasační stížnosti stěžovatele (v řízení před Nejvyšším správním soudem "žalobce") proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 10. 2012 č. j. 10 Na 36/2012 - 5. Řízení o kasační stížnosti bylo usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 27. února 2013 č. j. 7 Ans 24/2012-21 zastaveno z důvodu nezaplacení soudních poplatků podle ust. §47 písmeno c) s. ř. s. ve spojení s §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o soudních poplatcích.
Stěžovatel při podání ústavní stížnosti nebyl (a není) zastoupen advokátem [viz §29, §30 odst. 1 a §31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] a jeho podání vykazuje i další vady, není připojeno napadené rozhodnutí (srov. zákonné náležitosti návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti dle §34, §72 zákona o Ústavním soudu).
Z mnoha dalších řízení o ústavních stížnostech, jež stěžovatel vede, se podává, že tento postup (jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem a formální náležitosti ústavní stížnosti) volí, ačkoli byl opakovaně poučen, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti (viz kupříkladu ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. IV. ÚS 424/09, sp. zn. I. ÚS 257/09, sp. zn. III. ÚS 765/09, sp. zn. I. ÚS 787/09, sp. zn. Pl. ÚS 5/09, sp. zn. III. ÚS 291/09, sp. zn. I. ÚS 467/09, sp. zn. I. ÚS 786/09, sp. zn. II. ÚS 3891/11, sp. zn. III. ÚS 3750/12, sp. zn. III. ÚS 4125/12 a desítky dalších).
Stěžovatel podal u Ústavního soudu již přibližně tři sta padesát zpravidla neúplných návrhů, ač byl opakovaně poučován o všech náležitostech ústavní stížnosti a vyzývat jej k odstranění vad v nyní projednávané věci je tudíž zjevně nadbytečné.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud postupoval stejně, jako v případě mnoha předchozích vadných návrhů stěžovatele (srov. např. usnesení sp. zn. II. ÚS 2235/12, I. ÚS 1639/12, IV. ÚS 2540/12, I. ÚS 2783/12, III. ÚS 3750/12, III. ÚS 686/13) a za použití ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu projednávaný návrh bez jednání odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. dubna 2013
Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj