ECLI:CZ:US:2013:3.US.1266.13.1
sp. zn. III. ÚS 1266/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 30. dubna 2013 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Pavla Rychetského a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti GRATO spol. s r. o., IČ 41033281, se sídlem Mariánské Lázně, Palackého 796/57a, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou v Praze 5, Janáčkovo nábřeží 51/39, proti výroku II rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. ledna 2013 č. j. 129 EC 801/2010-43, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení, a ve věci návrhu na zrušení ustanovení §3 odst. 1 bodů 1 až 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, a ve věci návrhu na zrušení ustanovení §202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, za účasti Okresního soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají.
Odůvodnění:
I.
Stěžovatelka se domáhá, pro důvody zevrubně v ústavní stížnosti uvedené, zrušení výroku II rozsudku Okresního soudu v Ostravě, uvedeného v záhlaví tohoto usnesení. Rozsudek byl vydán v občanskoprávním sporu mezi stěžovatelkou jako žalobkyní a Vladimírem Bjaloněm jako žalovaným. Předmětem sporu bylo nezaplacené jízdné v prostředku městské hromadné dopravy ve výši 8,- Kč a přirážka k jízdnému ve výši 1000,- Kč.
Stěžovatelka vyjadřuje nespokojenost s tím, že jí byla přiznána náhrada nákladů řízení toliko ve výši 2.245,- Kč, ačkoliv uplatňovala částku vyšší, odpovídající vyhlášce Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb.
Stejné či podobné výhrady proti náhradově nákladovým výrokům rozsudků nalézacího soudu, vydaným v obdobných sporech vedených stěžovatelkou, posuzoval Ústavní soud v desítkách řízení o ústavních stížnostech podaných stěžovatelkou v posledních měsících. Ústavní stížnost projednávanou pod sp. zn. I. ÚS 988/12 Ústavní soud zamítl, v ostatních rozhodnutých věcech byly stěžovatelčiny návrhy odmítnuty jako zjevně neopodstatněné. Rozhodovací důvody, pro něž Ústavní soud nemohl argumentaci stěžovatelky přisvědčit, jsou pregnantně v citovaném nálezu i v odmítacích usneseních Ústavního soudu vyloženy a jsou stěžovatelce i účastníku řízení nepochybně známy. Postačí proto na ně odkázat, neboť opakovat již mnohokráte řečené postrádá jakýkoliv smysl.
Jde-li o návrhy s ústavní stížností spojené, z předchozích "odmítavých" usnesení Ústavního soudu, vydaných ve stěžovatelčině věci, plyne, že jde o návrhy akcesorické, které sdílejí osud ústavní stížnosti (viz usnesení ze dne 9. 10. 2012 sp. zn. II. ÚS 3664/12 a ze dne 4. 10. 2012 sp. zn. III. ÚS 3487/12), kterým ani nelze přiznat žádnou opodstatněnost (viz usnesení ze dne 8. 10. 2012 sp. zn. IV. ÚS 3477/12). Bylo přitom i v tomto bodě zbytečné znovu opakovat to, co již bylo řečeno, a proto Ústavní soud stěžovatelku odkazuje na odůvodnění citovaných rozhodnutí.
K návrhu stěžovatelky na zrušení ustanovení §3 odst. 1 bodů 1 až 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, Ústavní soud uvádí, že tuto vyhlášku Ústavní soud nálezem ze dne 17. 4. 2013 sp. zn. Pl. ÚS 25/12 zrušil, a to dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů. Projednání návrhu stěžovatelky tedy brání překážka rei iudicatae.
Z těchto důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou, návrh na zrušení ustanovení §3 odst. 1 bodů 1 až 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb. odmítl podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) citovaného zákona jako návrh nepřípustný a návrh na zrušení ustanovení §202 odst. 2 občanského soudního řádu pak rovněž odmítl, a to podle §43 odst. 2 písm. b) ve spojení s §43 odst. 2 písm. a), event. §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. dubna 2013
Vladimír Kůrka v. r.
předseda senátu Ústavního soudu