ECLI:CZ:US:2013:3.US.1429.12.1
sp. zn. III. ÚS 1429/12
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl dne 12. září 2013 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jana Filipa a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Heleny Ciprové, zastoupené JUDr. Milanem Hulíkem, Ph.D., advokátem, AK se sídlem v Praze 1, Bolzanova 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 12. 2011 č. j. 4 Tdo 1544/2011-37, spojené s návrhem na zrušení §43 odst. 1, §265h odst. 2 a §265r odst. 1 písm. c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost a s ní spojený návrh na zrušení ustanovení §43 odst. 1, §265h odst. 2 a §265r odst. 1 písm. c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), se odmítají.
Odůvodnění:
I.
Návrhem doručeným dne 18. 4. 2012 se Helena Ciprová (dále jen "poškozená" nebo "stěžovatelka") domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedené rozhodnutí vydané v řízení o dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "odvolací soud") ze dne 29. 6. 2011 v trestní věci Ladislava Jupy (dále jen "obviněný") vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 1 T 15/2010.
Spolu s ústavní stížností stěžovatelka podala návrh na zrušení §43 odst. 1, §265h odst. 2 a §265r odst. 1 písm. c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) k němuž uvedla, že důsledkem aplikace citovaných ustanovení "je popření existence poškozeného při projednání dovolání v konkrétním trestním řízení."
Stěžovatelka dále navrhla, aby její věc Ústavní soud projednal přednostně. Uvedla, že k jejímu návrhu Okresní soud v Ostravě již zahájil exekuční řízení a že má životní zájem na uhrazení škody způsobené trestnou činností. "Rozhodla se nečekat na výsledek případného odvolacího řízení proti rozsudku ze dne 4. 4. 2012, protože by mezitím patrně vypršela dvouměsíční lhůta od doručení usnesení Nejvyššího soudu ČR."
II.
Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.
Stěžovatelka je poškozenou ve výše uvedené trestní věci.
Dne 20. 4. 2011 Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen "nalézací soud") obviněného uznal vinným trestným činem lichvy podle §233 odst. 1, 2 tr. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 (dále jen "tr. zákon") a poškozenou odkázal se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Dne 29. 6. 2011 odvolací soud k odvolání obviněného, státního zástupce v neprospěch obviněného a poškozené rozsudek nalézacího soudu ze dne 20. 4. 2011 zrušil ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody a znovu mimo jiné rozhodl tak, že obviněnému uložil povinnost nahradit poškozené škodu ve výši 1 627 000,- Kč, a se zbytkem svého nároku na náhradu škody poškozenou odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.
Dne 29. 12. 2011 Nejvyšší soud (dále jen "dovolací soud") k dovolání obviněného v celém rozsahu zrušil rozsudek odvolacího soudu ze dne 29. 6. 2011 a rozsudek nalézacího soudu ze dne 20. 4. 2011; zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující, a nalézacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
Dne 4. 4. 2012 nalézací soud obviněného zprostil obžaloby.
Další obsah ústavní stížnosti jakož i rozhodnutí jí napadených blížeji reprodukovat netřeba, neboť z důvodů dále vyložených bylo nutno návrh odmítnout.
III.
Předtím, než přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Obecným účelem právní úpravy formálních náležitostí a lhůt v citovaném zákoně je zajištění řádného chodu soudnictví a zejména zachování právní jistoty.
Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených [a kasace pravomocných rozhodnutí - srov. ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jež hovoří o "pravomocném rozhodnutí"], v nichž skutečnost, že soudní rozhodnutí zasahuje do základních práv a svobod stěžovatele, nelze napravit v rámci soustavy obecných soudů, tj. procesními prostředky vyplývajícími z příslušných procesních norem upravujících to které řízení [srov. nález ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 62/95 (N 78/4 SbNU 243)]. Nelze rovněž opominout, že jedním ze základních znaků ústavní stížnosti je její subsidiarita; ústavní stížnost lze podat pouze tehdy, pokud navrhovatel již vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná.
V projednávaném případě je evidentní, že věc stěžovatelky dosud nebyla pravomocně skončena, neboť dovolací soud dřívější pravomocná rozhodnutí nalézacího a odvolacího soudu zrušil a věc vrátil nalézacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí, což nalézací soud učinil dne 4. 4. 2012, jak bylo výše již poznamenáno. Z uvedených důvodů je třeba nynější ústavní stížnost považovat za nepřípustnou pro nevyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva ve smyslu §75 odst. 1 zákona o ústavním soudu. Obava stěžovatelky z marného uplynutí lhůty pro podání ústavní stížnosti, v daném případě není na místě - samozřejmě za podmínky, že využila všech dalších efektivních procesních prostředků k ochraně svého práva po rozhodnutí nalézacího soudu ze dne 4. 4. 2012.
Z výše vyložených důvodů proto Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k důvodnosti ústavní stížnosti a s ní spojeného návrhu, musel, vzhledem k doktríně minimalizace jeho zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů, ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) a návrh s ní spojený podle ust. §43 odst. 2 písm. b) z důvodu ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. září 2013
Vladimír Kůrka v. r.
předseda senátu Ústavního soudu