ECLI:CZ:US:2013:3.US.1455.11.1
sp. zn. III. ÚS 1455/11
Nález
Nález Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaj) a soudců Jana Filipa a Jana Musila - ze dne 18. července 2013 sp. zn. III. ÚS 1455/11 ve věci ústavní stížnosti N. P., zastoupeného JUDr. Vratislavem Klimentem, advokátem se sídlem v Přerově, Dr. Skaláka 10, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 29. 3. 2011 sp. zn. 68 To 124/2011, kterým bylo zrušeno rozhodnutí soudu prvního stupně o povolení obnovy trestního řízení a kterým bylo nově rozhodnuto tak, že se stěžovatelův návrh na povolení obnovy řízení zamítá.
I. Usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 29. 3. 2011 č. j. 68 To 124/2011-101 byla porušena stěžovatelova práva garantovaná ustanoveními čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
II. Usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 29. 3. 2011 č. j. 68 To 124/2011-101 se zrušuje.
Odůvodnění:
I.
1. Ve včas podané ústavní stížnosti, která i jinak splňuje náležitosti ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud pro porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") zrušil v záhlaví označené rozhodnutí vydané v jeho trestněprávní věci.
2. Ústavní stížností napadeným usnesením Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci zrušil usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 14. 3. 2011 sp. zn. 5 T 34/2010, jímž byla povolena obnova řízení skončeného pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 22. 3. 2010 sp. zn. 5 T 34/2010, a nově rozhodl tak, že se stěžovatelův návrh na povolení obnovy řízení zamítá. Svůj výrok odůvodnil krajský soud závěrem, že důvody obnovy řízení dle §278 tr. řádu neshledal.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že dle §286 odst. 1 ve spojení s §283 písm. d) tr. řádu nebyly dány procesní podmínky, aby stížnostní soud v dané věci rozhodl v neveřejném zasedání, neboť návrh na povolení obnovy podával poprvé. Tímto postupem porušil krajský soud dle jeho názoru zásadu veřejnosti, ústnosti a bezprostřednosti trestního řízení a konsekventně i výše uvedená ustanovení Listiny. V této souvislosti odkázal i na závěry vyslovené Ústavním soudem v nálezech sp. zn. III. ÚS 608/10 ze dne 26. 8. 2010 (N 173/58 SbNU 513) a sp. zn. I. ÚS 2669/09 ze dne 25. 11. 2009 (N 246/55 SbNU 367).
II.
4. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci ve vyjádření účastníka řízení o ústavní stížnosti uvedl, že projednávanou ústavní stížnost považuje za nedůvodnou, a v podrobnostech odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Současně připomněl, že stěžovatel měl možnost plně využít svá práva v rámci řízení před soudem prvního stupně při veřejném zasedání, a proto - analogicky vazebním řízením - mohlo stížnostní řízení proběhnout v zasedání neveřejném; povinnost projednat podanou stížnost ve veřejném zasedání trestní řád nestanoví.
5. V replice stěžovatel poznamenal, že vyjádření krajského soudu neobsahuje žádnou relevantní argumentaci, a proto plně odkázal na obsah své ústavní stížnosti.
6. Krajské státní zastupitelství v Ostravě - pobočka v Olomouci a Okresní státní zastupitelství v Olomouci práva vyjádřit se k ústavní stížnosti nevyužily.
III.
7. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy obecných soudů, není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí a samo o sobě není významné, je-li namítána věcná nesprávnost jimi vydaných rozhodnutí. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení principů ústavněprávních, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka.
IV.
8. V dané věci je především významné, že obdobnou (resp. totožnou) právní otázku, kterou projednávanou ústavní stížností stěžovatel otevřel, se Ústavní soud zabýval již dříve, jmenovitě ve stěžovatelem odkazovaném nálezu sp. zn. III. ÚS 608/10. Zde konstatoval, že si je vědom specifik řízení o návrhu na povolení obnovy v trestní věci, jejímž meritem není otázka viny trestným činem ani otázka dočasného zbavení osobní svobody, ale toliko posouzení - při respektování presumpce správnosti pravomocného rozhodnutí - charakteru důkazů a skutečností předkládaných navrhovatelem z hledisek uvedených v ustanovení §278 odst. 1 věty první trestního řádu; zároveň však zdůraznil, že již s ohledem na článek 4 Ústavy nelze ani v řízení o mimořádných opravných prostředích rezignovat na institucionální záruky spravedlivého procesu, jehož jsou práva uvedená v článku 38 odst. 2 Listiny, případně v článku 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") základem.
9. I v tomto řízení je proto namístě přiměřeně aplikovat závěry ohledně práva na přítomnost u jednání a práva vyjádřit se k prováděným důkazům, k nimž Ústavní soud dospěl ve svých nálezech týkajících se obviněných v trestním řízení, včetně řízení před odvolacím soudem. Stranou nelze ponechat ani důsledky tzv. překvapivosti rozhodnutí odvolacího soudu, ani otázky důkazního řízení a hodnocení důkazů odvolacím soudem, jakož i princip kontradiktornosti a rovnosti účastníků, resp. zásadu "rovnosti zbraní" coby klíčových atributů spravedlivého řízení před soudem.
10. Ústavní soud v odkazovaném nálezu dále připomněl, že kontradiktornost se v soudním procesu nevztahuje jen na dokazování [např. ve smyslu článku 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy], ale zahrnuje i právo seznámit se s argumenty předloženými druhou stranou a vyjádřit se k nim. Z principů kontradiktornosti a rovnosti účastníků řízení je proto třeba vycházet i při hledání ústavně konformního výkladu §286 odst. 1 a 2 tr. řádu a jeho vztahu k obecné úpravě stížnosti dle §141 a násl. tr. řádu a neveřejného zasedání dle §240 tr. řádu; přitom nelze pustit ze zřetele specifickou povahu obnovy řízení, jež na rozdíl od dovolání nebo stížnosti pro porušení zákona slouží jako mimořádný opravný prostředek k odstranění nedostatků pravomocného rozhodnutí skutkové povahy, čemuž koresponduje, že proti němu zákon připouští řádný opravný prostředek (právě stížnost dle §286 odst. 3 tr. řádu).
11. Dokazování prováděné v obnovovacím řízení s cílem zjistit, zda tu jsou navrhovatelem tvrzené nové důkazy nebo skutečnosti ve smyslu §278 odst. 1 tr. řádu, se nemůže vymykat zásadě volného hodnocení důkazů dle §2 odst. 6 tr. řádu ani zásadám ústnosti a bezprostřednosti dle §2 odst. 11 a 12 tr. řádu. Důkazní řízení musí mít kontradiktorní charakter, který v neveřejném zasedání zajistit nelze, a proto má Ústavní soud za to, že rozhodování soudu druhého stupně o stížnosti dle §286 odst. 3 tr. řádu - co do provádění a hodnocení důkazů odvolacím soudem a rozhodnutí o meritu věci (srov. §259 odst. 3 a §263 odst. 7 tr. řádu) - je namístě přiměřeným způsobem podrobit zásadám ovládajícím řízení odvolací. Rozhoduje-li tudíž soud druhého stupně o stížnosti směřující proti rozhodnutí nalézacího soudu, jímž byla povolena obnova, může ve smyslu §149 odst. 1 písm. a) tr. řádu napadené rozhodnutí zrušit a sám návrh na povolení obnovy zamítnout dle §283 písm. d) tr. řádu (tzn. pro nedůvodnost na základě skutkových úvah) jen způsobem uvedeným v §286 odst. 1 tr. řádu, tedy ve veřejném zasedání. Opačný výklad by byl totiž v rozporu s těmi procesními principy, jež byly výše vyloženy.
V.
12. Z vyžádaného procesního spisu se podává, že státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Olomouci podal stížnost ve smyslu §286 odst. 3 tr. řádu nejprve jako blanketní, již posléze odůvodnil, a z jejího argumentačního rámce posléze krajský soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí vycházel, přičemž ze spisového materiálu je zjevné, že stěžovateli ani jeho obhájci opis odůvodnění stížnosti státního zástupce doručován nebyl.
13. Ve shodě s výše citovaným nálezem Ústavní soud i v dané věci dospěl k závěru, že pakliže za této situace rozhodl stížnostní soud o zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení v neveřejném zasedání, bez slyšení stěžovatele, znemožnil mu účinně uplatňovat námitky proti skutkové a právní argumentaci státního zástupce, a byl tak zbaven reálné možnosti vlastní argumentací jakkoli ovlivnit rozhodování soudu druhého stupně o opravném prostředku podaném státním zástupcem v jeho neprospěch. Řízení před stížnostním soudem proto zjevně neodpovídalo principům kontradiktornosti a rovnosti stran, resp. zásadám spravedlivého procesu.
VI.
14. Jelikož Ústavní soud neshledal důvod pro nepřenositelnost závěrů citovaného (a stěžovatelem dovolávaného) nálezu sp. zn. III. ÚS 608/10, nezbývá než uzavřít, že i v dané věci stížnostní soud postupoval v rozporu s ustanoveními čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny, a podle §82 odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto ústavní stížnosti vyhověl a napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci zrušil.