ECLI:CZ:US:2013:3.US.1675.13.2
sp. zn. III. ÚS 1675/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatele Ladislava Oršulíka, v době podání ústavní stížnosti pobytem ve Věznici Znojmo, zastoupeného JUDr. Kateřinou Husákovou, advokátkou ve Znojmě, Dvořákova 10, proti sdělení Ministerstva spravedlnosti ze dne 15. 5. 2013 č. j. 819/2012-OD-SPZ/9 o odložení podnětu stěžovatele k podání stížnosti pro porušení zákona, a proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 16. 1. 2008 sp. zn. 4 T 71/2007 a usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 4. 1. 2011 sp. zn. 4 T 71/2007, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Návrhem (podaným k poštovní přepravě dne 21. 5. 2013) brojil stěžovatel proti v záhlaví citovanému přípisu Ministerstva spravedlnosti o odložení podnětu stěžovatele k podání stížnosti pro porušení zákona. Stěžovatel se domníval, že v jeho případě došlo k porušení zákona, a to v záhlaví citovanými rozhodnutími obecného soudu. Po Ústavním soudu požadoval sjednání nápravy.
2. Vzhledem k tomu, že daný návrh byl sepsán přímo stěžovatelem, ačkoliv podle §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhovatel jako fyzická osoba musí být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem a k návrhu musí být přiložena plná moc advokáta (§31 a §34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), Ústavní soud jej vyzval, aby (kromě dalších) tuto vadu svého návrhu ve třicetidenní lhůtě odstranil, a to konkrétně předložením plné moci advokáta a jím sepsaného návrhu na zahájení řízení. Současně stěžovatele poučil, že pokud neodstraní vady, bude jeho návrh podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnut.
3. Uvedená výzva byla stěžovateli doručena dne 29. 5. 2013. Dne 2. 7. 2013 došla Ústavnímu soudu žádost advokátky stěžovatele o prodloužení lhůty k sepsání ústavní stížnosti. Ústavní soud její žádosti vyhověl a prodloužil lhůtu k ústavní stížnosti do 30. 8. 2013. Dne 26. 8. 2013 došel Ústavnímu soudu přípis advokátky stěžovatele, podle něhož se dne 9. 8. 2013 dostavila do věznice k dohodě se stěžovatelem na společném postupu ohledně ústavní stížnosti (aby mu mj. sdělila, že nepovažuje ústavní stížnosti za splňující formální podmínky, i s ohledem na to, že přípis ministerstva není rozhodnutím orgánu veřejné moci). Bylo jí však věznicí sděleno, že stěžovatel byl propuštěn na svobodu. K dalším trestům stěžovatel nebyl odsouzen. Advokátka proto zaslala stěžovateli dopis na jí poslední známou adresu stěžovatele (aby se vyjádřil k jejímu názoru ohledně ústavní stížnosti), ale dopis se vrátil jako nedoručený. Do dnešního dne žádný přípis ze strany advokátky stěžovatele, či samotného stěžovatele Ústavnímu soudu nedošel. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že od podání nekvalifikované ústavní stížnosti uplynulo již více než čtyři měsíce a vady ústavní stížnosti přesto nebyly odstraněny. Ústavní soud neodmítl ústavní stížnost hned po uplynutí lhůty uplynuvší dne 30. 8. 2013, nýbrž ji ještě fakticky prodloužil o více než měsíc.
4. Vzhledem k tomu, že stěžovatel vady svého návrhu ve stanovené lhůtě neodstranil, Ústavní soud daný návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
5. Nebylo tak již třeba posuzovat onu okolnost, kdy stěžovatel odvíjí včasnost podání ústavní stížnosti i proti rozhodnutím obecných soudů od "posledního pravomocného rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti Č. R., vedené pod č. j. 819/2012-OS-SPZ/9". Již v usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2013 sp. zn. I. ÚS 3308/12 mu však bylo sděleno, že se o rozhodnutí nejedná, neboť tento přípis má nejen dle svého označení, ale i svým reálným obsahem toliko charakter informativních sdělení. Proto by ústavní stížnost musela být odmítnuta jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný [podle §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu]. Ústavní stížnost proti rozhodnutím obecných soudů by pak byla podána zjevně po zákonné lhůtě k podání ústavní stížnosti. Vyvstala by rovněž otázka vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva stěžovatelem.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. října 2013
Jan Filip v. r.
soudce Ústavního soudu