ECLI:CZ:US:2013:3.US.1735.13.1
sp. zn. III. ÚS 1735/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatelů 1. Adolfa Rolínka a 2. Otmara Rolínka, obou zastoupených JUDr. Františkem Divišem, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Okružní 15, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2009 č. j. 28 Cdo 2970/2008-140 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. února 2008 č. j. 9 Co 272/2006-124, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, opatřenou datem 29. 5. 2013, jež byla doručena Ústavnímu soudu téhož dne, a která byla k výzvě Ústavního soudu doplněna podáním ze dne 28. 6. 2013 a 15. 7. 2013, stěžovatelé - z důvodu zásahu do svých práv zajištěných čl. 1, čl. 11 odst. 1 až 3 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a z důvodu porušení čl. 3 odst. 3 téhož předpisu - napadli a domáhali se zrušení rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2009 č. j. 28 Cdo 2970/2008-140 "ve spojení" s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. října 2005 sp. zn. 4 Co 272/2006 (pozn.: jedná se o zjevnou písařskou chybu, stěžovatelé nepochybně míní rozsudek téhož soudu "ze dne 12. února 2008 č. j. 9 Co 272/2006-124"), a to "v zamítavé části týkající se povinnosti účastníka uzavřít s každým z navrhovatelů smlouvu o převodu pozemkové parcely o výměře 62 500 m2, eventuálně o finanční náhradě ve výši 463 125 Kč pro každého z navrhovatelů a nepřiznání náhrady nákladů řízení".
Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti [§42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.
Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu ve znění do 31. 12. 2012 (viz čl. IV bod 2 zákona č. 404/2012 Sb.) lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Jak patrno z ústavní stížnosti a jejích příloh, stěžovatelé napadli výše uvedený, pro ně nepříznivý rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem jako soudu odvolacího dovoláním, to však bylo jako nedůvodné zamítnuto ústavní stížností napadeným rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2009 č. j. 28 Cdo 2970/2008-140. I s ohledem na obsah ústavní stížnosti lze vycházet z toho, že v souzené věci je třeba za rozhodnutí o posledním procesním prostředku ve smyslu posledně citovaného ustanovení považovat zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu; ostatně ani sami stěžovatelé netvrdí, že by uplatnili nějaký další procesní prostředek (a lhůtu pro podání ústavní stížnosti odvíjení od doručení rozhodnutí o něm), a nic takového rovněž nevyplývá z ústavní stížnosti (srov. §72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu). Ze sdělení Okresního soudu v Litoměřicích pak Ústavní soud zjistil, že předmětný rozsudek Nejvyššího soudu byl stěžovatelům prostřednictvím jejich právního zástupce doručen dne 4. 1. 2010. Ústavní stížnost, jak plyne z otisku razítka na poštovní obálce, byla k poštovní přepravě podána až dne 28. 5. 2013, tedy s výrazným opožděním po zákonem stanovené lhůtě 60 dnů, jejíž konec uplynul již 5. 3. 2010. V takovém případě z důvodu právní jistoty a respektování již vzniklých právních vztahů není zásah Ústavního soudu možný.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl jako podaný po zákonem stanovené lhůtě.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. srpna 2013
Jan Filip v. r.
soudce Ústavního soudu