ECLI:CZ:US:2013:3.US.2348.13.1
sp. zn. III. ÚS 2348/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudce Jana Filipa a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti Adolfa Doležala, t. č. Vazební věznice, 140 57 Praha 4 - Pankrác, zastoupeného JUDr. Jaromírem Adamcem, advokátem, AK se sídlem kpt. Stránského 996/2, 198 00 Praha 9, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2013 sp. zn. 44 To 251/2013 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 18. 4. 2013 sp. zn. 37 Nt 28/2013, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 8 odst. 1 a 2, čl. 36 odst. 1 s čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů č. 3, 5 a 8 (dále jen "Úmluva"), čl. 9 odst. 1 a čl. 14 odst. 3 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (dále jen "Pakt") a porušení čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy domáhal zrušení shora označených usnesení obecných soudů, kterými byl vzat do vazby z důvodů podle ustanovení §67 písm. a) a c) tr. řádu.
Z napadených rozhodnutí obecných soudů a dalších příloh připojených k ústavní stížnosti (poznámka pod čarou č. 1) vyplynulo, že proti stěžovateli (dále též i "obviněný") je vedeno trestní stíhání pro pokus zvlášť závažného zločinu vraždy podle §21 odst. 1 k §140 odst. 2, odst. 3 písm. a), písm. j) tr. zákoníku a pro přečin nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, kterých se měl dopustit jednáním podrobně popsaným v usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 16. 4. 2013 (shrnutě vyjádřeno tím, že dne 25. 3. 2013 na parkovišti před obchodním domem IKEA v Praze 5 společně s Janem Čechem a Ondřejem Voráčem přepadl vozidlo bezpečnostní agentury převážející finanční prostředky České spořitelny a tržbu obchodního domu IKEA, pod pohrůžkou použití střelné zbraně nutil osádku vozidla vydat peníze na hotovosti a poté po odjíždějícím vozidle střílel ze samopalu v úmyslu usmrtit ostrahu vozidla; samopal držel bez patřičného povolení). Soudce Obvodního soudu pro Prahu 5 ústavní stížností napadeným usnesením nepřijal písemný slib obviněného ani jeho nabídku peněžité záruky a z důvodů uvedených v ustanovení §67 písm. a) a c) tr. řádu rozhodl o jeho vzetí do vazby. Stížnost obviněného Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením zamítl.
V ústavní stížnosti stěžovatel kritizoval soudce Obvodního soudu pro Prahu 5, že při rozhodování o vzetí do vazby nepřihlédl k jeho vážnému zdravotnímu stavu a vazební zasedání nepřerušil. Stěžovatel tvrdil, že průběh vazebního zasedání nevnímal, nemohl se v jeho průběhu vyjadřovat a sám obhajovat, protokolaci průběhu zasedání označil za nepřesnou a nesprávnou, o vazebním zasedání dne 18. 4. 2013 navíc nebyl v rozporu se zákonem pořízen zvukový záznam, takže Městský soud v Praze nemohl řádně přezkoumat správnost a zákonnost postupu soudce soudu prvního stupně. Stěžovatel poukázal na to, že nebylo rozhodnuto o návrzích jeho obhájce na provedení důkazů ve vazebním zasedání, kterými měly být objasněny okolnosti propuštění spoluobviněného Voráče ze zadržení na svobodu bez návrhu na uvalení vazby, přestože se i on přímo podílel na trestné činnosti; stížnostnímu soudu stěžovatel vytkl, že za dané situace stěžovatele nevyslechl a nedal mu možnost vyjádřit se k návrhu na vzetí do vazby. Kriticky hodnotil i konstatování stížnostního soudu o prorazení skla kabiny střelou ze samopalu v místě, kde seděla osádka přepadeného vozidla, přestože nic takového ze spisu neplynulo a z výsledků vyšetřování ke dni rozhodnutí soudu nebylo zjištěno.
Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele a poté dospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti.
V projednávané věci byla napadena rozhodnutí obecných soudů, jimiž byl stěžovatel vzat do vazby. Ústavní soud obecně konstatuje, že záruky osobní svobody (čl. 8 odst. 1 Listiny), resp. právo na svobodu a osobní bezpečnosti (čl. 9 odst. 1 Paktu či čl. 5 odst. 1 Úmluvy) nejsou absolutní. Zbavit svobody lze, avšak jen ve výjimečných případech taxativně stanovených Úmluvou [v čl. 5 odst. 1 písm. a) až f)] a zákonem [v §67 písm. a) až c) tr. řádu] a při dodržení procesních záruk, tj. způsobem, který stanoví zákon, resp. v souladu s trestním řádem a procesními zárukami vyplývajícími z Listiny, Úmluvy a Paktu. Každý zásah do osobní svobody tak musí mít zákonný podklad hmotněprávní (co do důvodů) i procesní (co do postupu), přičemž jsou to především obecné soudy, které zákon interpretují a aplikují.
Ústavní soud již dříve ve své rozhodovací praxi vyložil, že výklad zákonných znaků "konkrétních skutečností" ve vztahu k důvodům vazby, je především věcí obecných soudů, které při důkladné znalosti skutkových okolností a důkazní situace v konkrétní věci musí svědomitě posoudit, zda vazba je opatřením nezbytným pro dosažení účelu trestního řízení a zda tohoto účelu ani při vynaložení veškerého úsilí a prostředků ze strany orgánů činných v trestním řízení nelze dosáhnout jinak. Pro aplikaci ustanovení §67 tr. řádu, resp. jeho výklad proto nejsou a ani nemohou být dána objektivní a neměnná kritéria, která je naopak třeba vyvodit vždy z povahy konkrétní a individualizované věci. Do těchto úvah (a rozhodnutí jimi podložených) plynoucích ze skutkových zjištění v době rozhodování obecných soudů o vazbě známých se Ústavní soud cítí být oprávněn zasáhnout zpravidla jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem buď vůbec, nebo jestliže tvrzené a nedostatečně zjištěné důvody vazby jsou v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku republiky. Ústavní soud rovněž potvrdil, že k naplnění zákonného důvodu vzetí do vazby může stačit, vždy však v závislosti na existenci konkrétních okolností každého případu, i určitá objektivní konstelace, která zahrnuje nejen osobu pachatele, ale i všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, včetně stadia vyšetřování (srov. nález sp. zn. I. ÚS 62/96 ze dne 12. 9. 1996, N 74/6 SbNU 27 a další).
V projednávaném případě stěžovatel nevznesl žádný konkrétní ústavněprávní argument, kterým by výslovně zpochybnil důvody, pro které byl vzat do vazby. Ústavní soud přesto ověřil, že soudce Obvodního soudu pro Prahu 5 dospěl ke svému rozhodnutí na základě aktuální důkazní situace (výpověď spoluobviněného Voráče, výsledky domovních prohlídek, předběžné vyjádření experta z oboru balistiky, záznamy telekomunikačního provozu a dalších obsažených ve spisovém materiálu, výslech obviněného), kdy dosud zjištěné skutečnosti nasvědčovaly tomu, že skutky, pro které bylo proti obviněnému zahájeno trestní stíhání, byly spáchány a že existuje důvodné podezření, že se jich dopustil právě obviněný. Naplnění důvodu tzv. útěkové vazby soudce spatřoval v ohrožení obviněného vysokým trestem, přihlédl k okolnosti, že se nezdržuje v místě trvalého bydliště a není žádnou pevnější vazbou poután k určitému místu, a dále ke skutečnosti, že je stíhán pro další majetkovou trestnou činnost a nachází se ve zkušební době podmíněného propuštění, takže v případě uznání viny za nyní stíhanou trestnou činnost mu hrozí nařízení zbytku dosud nevykonaného trestu odnětí svobody. Uvalení tzv. předstižné vazby soudce odůvodnil obavou z opakování trestné činnosti, pro niž je obviněný stíhán, a které se měl dopustit ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestů odnětí svobody uložených za trestné činy loupeže. Soudce vyloučil, že by účelu vazby mohlo být dosaženo jiným opatřením; písemný slib nepovažoval za dostatečný s ohledem na vysoký stupeň společenské nebezpečnosti stíhaného jednání a přijetí peněžité záruky je v případě stíhání obviněného pro trestný čin vraždy zákonem vyloučeno. Na základě těchto zjištění Ústavní soud uzavřel, že omezení osobní svobody stěžovatele vazbou bylo podloženo zákonnými důvody a je z ústavně právního hlediska akceptovatelné.
Nesouhlas stěžovatele s omezením osobní svobody vazbou byl zaměřen na procesní postup soudů obou stupňů. V ústavně právní rovině šlo především o záruku, že nikdo nesmí být zbaven svobody jinak než způsobem, který stanoví zákon (čl. 8 odst. 2 Listiny, obdobně čl. 9 odst. 1 Paktu), právo hájit se sám nebo prostřednictvím obhájce [čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy, obdobně čl. 14 odst. 3 písm. b) a d) Paktu], právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu (čl. 36 odst. 1 Listiny) a právo na projednání věci veřejně, bez zbytečných průtahů se zárukou osobní přítomnosti a možnosti vyjádřit se ke všem prováděným důkazům (čl. 38 odst. 2 Listiny).
Ústavní soud ověřil, že námitkami, které stěžovatel uplatnil v řízení o stížnosti proti rozhodnutí o uvalení vazby, se Městský soud v Praze přiměřeným způsobem vypořádal a jeho závěr, že stěžovatel nebyl zkrácen na svých procesních právech, Ústavní soud sdílí. Z listinných příloh připojených k ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovateli byl řádně a včas ustanoven obhájce, jehož prostřednictvím se vyjádřil k návrhu státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 17. 4. 2013 na vzetí do vazby, učinil návrh na nahrazení vazby písemným slibem či peněžitou zárukou a podal stížnost proti rozhodnutí o vzetí do vazby. Stěžovatel byl společně s obhájcem osobně přítomen u vazebního zasedání konaného dne 18. 4. 2013, po jeho zahájení byl poučen o svých právech a způsobu protokolace. Přestože z protokolu o vazebním zasedání vyplývá, že se stěžovatel necítil dobře, je z jeho obsahu zároveň zřejmé, jaké návrhy a projevy (prostřednictvím svého obhájce) učinil. Nedostatek zvukového záznamu vazebního zasedání nezpůsobuje podle Ústavního soudu nepřezkoumatelnost rozhodnutí o vzetí do vazby, neboť povinnost pořízení zvukového záznamu o vazebním zasedání v přípravném řízení není zákonem stanovena. Pokud stěžovatel vytkl Obvodnímu soudu pro Prahu 5, že neprovedl důkazy, jimiž měl objasnit rozdílný přístup orgánů činných v trestním stíhání při trestním stíhání stěžovatele a obviněného Voráče (který není vazebně stíhán), nepovažoval Ústavní soud tento argument za významný, neboť okolnost, že jiná osoba nebyla vzata do vazby, nemá žádný vliv na posouzení ústavnosti vazebního omezení stěžovatelovy osobní svobody. Ústavní soud je tak přesvědčen, že právo na spravedlivý proces a v jeho rámci právo obhajovat se za pomocí obhájce nebylo porušeno.
Ústavní soud dospěl v projednávaném případě na základě předložených listin k závěru, že svoboda stěžovatele byla omezena v rámci příslušných ustanovení trestního řádu a že k namítanému zásahu do ústavně zaručených procesních práv stěžovatele nedošlo. Z odůvodnění napadených usnesení lze seznat důvody, kterými byly obecné soudy při svém rozhodování vedeny, jakož i jejich reakci na stěžovatelem vznesené námitky a z tohoto důvodu je nelze označit, jak tvrdí stěžovatel, za rozhodnutí porušující kautely hlavy páté Listiny a příslušných ustanovení Úmluvy a Paktu.
K namítanému porušení čl. 90 Ústavy, ze kterého vyplývá pravomoc soudů poskytovat zákonem stanoveným způsobem ochranu právům, k tomu Ústavní soud již nejednou konstatoval, že citované ustanovení, stejně jako čl. 95 Ústavy, samo o sobě nezakládá žádné subjektivní veřejné právo, ale představuje pouze jednu z institucionálních záruk ochrany základních práv úpravou principů činnosti soudů, což významně souvisí s právem na spravedlivý proces, o němž však bylo pojednáno výše.
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. září 2013
Jan Musil, v. r.
předseda senátu
-----------------------------------------------------
1) Usnesení Policie ČR, Krajského ředitelství hl. m. Prahy, SKPV, odboru obecné kriminality ze dne 16. 4. 2013, č. j. KPRA-117420-106/TČ-2013-000071, o zahájení trestního stíhání stěžovatele, č. j. KPRA-117420-107/TČ-2013-000071, o zahájení trestního stíhání Jana Čecha, č. j. KPRA-117420-108/TČ-2013-000071 o zahájení trestního stíhání Ondřeje Voráče
Protokol Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 18. 4. 2013 sp. zn. 37 Nt 28/2013, o vazebním zasedání
Protokoly Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2013 a ze dne 20. 5. 2013 sp. zn. 44 To 251/2013, o neveřejném zasedání
Návrh Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 17. 4. 2013 sp. zn. 1 KZV 106/2013-41 na vzetí stěžovatele a Jana Čecha do vazby
Písemný slib stěžovatele ze dne 18. 4. 2013, nabídka peněžité záruky a vyjádření k návrhu na vzetí do vazby
Stížnost stěžovatele ze dne 22. 4. 2013 a dne 29. 4. 2013 proti usnesení o vzetí do vazby
Znalecký posudek z oboru zdravotnictví - kardiologie z 10. 11. 2004