ECLI:CZ:US:2013:3.US.2641.13.1
sp. zn. III. ÚS 2641/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatele Josefa Nového, zastoupeného JUDr. Jiřím Davidem, advokátem, AK v Praze 4, Otakarova 5, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. května 2013 č. j. 16 Co 184/2013-89 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 19. prosince 2012 č. j. 18 C 14/2011-77, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 23. 8. 2013, doručenou Ústavnímu soudu dne 27. 8. 2013, stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva podle čl. 10 odst. 1, čl. 11 odst. 3, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
Z ústavní stížnosti a spisového materiálu vyplývá, že napadeným usnesením odvolací soud zrušil rozsudek nalézacího soudu v celém rozsahu a věc mu vrátil k dalšímu řízení, přičemž stěžovatele poučil o možnosti podat dovolání. Ústavní soud se proto nejprve zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti [§42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). V daném případě se ovšem důsledky poučení o možnosti podat dovolání nebylo třeba zabývat.
Z výše uvedeného plyne, že věc dosud nebyla pravomocně ukončena, soudní řízení nadále probíhá, přičemž stěžovatel se po jeho skončení (resp. po vyčerpání všech procesních prostředků ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb.), bude moci s ústavní stížností obrátit na Ústavní soud. S ohledem na rozsah zrušení rozsudku nalézacího soudu je vyloučeno, aby se námitkami stěžovatele mohl Ústavní soud souběžně s nalézacím soudem zabývat, byť jen částečně.
Proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. září 2013
Jan Filip v. r.
soudce Ústavního soudu