ECLI:CZ:US:2013:3.US.2861.12.2
sp. zn. III. ÚS 2861/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti stěžovatelky Top Product CZ, s. r. o., IČ 24153907, se sídlem v Praze 1, Biskupský dvůr 2095/8, zastoupené JUDr. Petrou Korejzovou, advokátkou, se sídlem Korunní 810/104E, 101 00 Praha 10, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. dubna 2012, č. j. 69 Co 536/2011-96, 69 Co 178/2012-96, spojené s návrhem na odložení vykonatelnosti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. února 2012, č. j. 34 E 21/2012-8, a proti uložení pokuty, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, jež splňuje formální požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, stěžovatelka napadla v záhlaví uvedené rozhodnutí s odůvodněním, že došlo v postupu obecných soudů k porušení jejích základních lidských práv, a to zejména práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 38 Listiny, kdy bylo stěžovatelce upřeno právo na zákonného soudce, dále pak k porušení čl. 1 odst. 1 ve spojení s čl. 4 a čl. 90 Ústavy České republiky a práva na nestranný a spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Pro skutkovou základnu je určující, že stěžovatelce byl usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. listopadu 2011, č. j. 34 E 2121/2011-15, na základě vykonatelného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. října 2011, č. j. 19 Cm 84/2011-65, uložen výkon rozhodnutí uložením pokuty 100 000 Kč. Následně bylo toto usnesení č. j. 34 E 2121/2011-15 opravené usnesením č. j. 34 E 2121/2011-36 doplněno usnesením o nákladech řízení č. j. 34 E 2121/2011-34 ze dne 28. února 2012. Dne 28. února 2012 bylo stěžovatelce doručeno další usnesení, konkrétně usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 34 E 21/2012-8, vydané na základě vykonatelného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. prosince 2011, č. j. 19 Cm 82/2011-155, kterým byla uložena pokuta 100 000 Kč k vymožení nepeněžitého plnění.
Stěžovatelka využila svého práva a podala odvolání proti usnesení č. j. 34 E 2121/2011-34 k Městskému soudu v Praze. Městský soud v Praze vydal usnesení č. j. 69 Co 536/2011-96 a 69 Co 178/2012-96, v kterém usnesení soudu prvního stupně č. j. 34 E 2121/2011-34 potvrdil. Spolu s uvedeným usnesením potvrdil i usnesení prvního stupně č. j. 34 E 2121/2011-15 a usnesení č. j. 34 E 2121/2011-36. Soud konstatoval, že stěžovatelka ve svém odvolání argumentovala proti uložení pokuty 100 000 Kč a také usnesením Městského soudu v Praze č. j. 19 Cm 82/2011-155. Zároveň odvolací soud rozhodoval a potvrdil nejen odvolání proti usnesení o nákladech č. j. 34 E 2121/2011-34, ale protože to je akcesorické rozhodnutí, i proti usnesení č. j. 34 E 2121/2011-15 (ve znění opravného usnesení č. j. 34 E 2121/2011-36). Odvolání posoudil jako nedůvodná kromě námitky nepřiměřené výše pokuty. Následně, po obdržení rozhodnutí, stěžovatelka zaslala Městskému soudu v Praze své doplnění odvolání, ve kterém uvádí svůj původní úmysl odvolat se proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 28. února 2012 č. j. 34 E 21/2012-8. Doposud se soud druhého stupně k doplnění nevyjádřil.
Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti namítá porušení svého práva na spravedlivý proces, neboť Městský soud v Praze měl vědět a zřejmě i věděl o rozporu obsahu podání a jeho formálního označení, z čehož vyplývá jeho povinnost stěžovatelku vyzvat k odstranění vad. Podání se mělo soudu jevit jako značně nesrozumitelné nebo neurčité. Protože se jedná o specifické řízení výkonu rozhodnutí, stěžovatelka má omezené možnosti obrany, nemůže podat žalobu pro zmatečnost. Dále stěžovatelka spatřuje nečinnost orgánu tím, že její podání nebylo posuzováno podle obsahu, nebyla vyzvána k odstranění vad podání a nebylo řádně pokračováno v řízení o odvolání usnesení ze dne 28. února 2012, č. j. 34 E 21/2012-8. O této nečinnosti se stěžovatelka dozvěděla až po obdržení usnesení Městského soudu v Praze. Zároveň upozorňuje, že prvoinstanční soud považuje usnesení ze dne 28. února 2012, č. j. 34 E 21/2012-8, za pravomocné i po podání doplnění odvolání, a proto žádá Ústavní soud o odložení vykonatelnosti tohoto rozhodnutí.
Městský soud v Praze se na výzvu Ústavního soudu k věci vyjádřil. Rozhodl o odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí, které stěžovatelka výslovně označila č. j. 34 E 2121/2011-34 ze dne 28. února 2012, a byl povinen přezkoumat i usnesení č. j. 34 E 2121/2011-15 a č. j. 34 E 2121/2011-36, jelikož tato usnesení na ně navazovala. Skutečnost, že odvolání obsahovalo irelevantní argumentační důvody, nepovažuje soud za ojedinělou. Městský soud neshledává protiústavnost a navrhuje stížnost zamítnout pro neopodstatněnost. Zároveň navrhuje stěžovatelce uplatnit své původní včasné a přípustné odvolání a zařadit ho do spisu podle jejího původního úmyslu. Městský soud vyjádřil souhlas s upuštěním od ústního jednání.
Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Není součástí obecných soudů, není jim instančně nadřazen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti obecných soudů vždy, když došlo k porušení běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem, ale až tehdy, když takové porušení představuje zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94, dostupný na http://nalus.usoud.cz).
Zákonná povinnost soudu vyzvat účastníka k doplnění či opravě existuje a její nedodržení může založit protiústavnost. Avšak i tato povinnost má své ohraničení pro případy, kdy je potřebné opravit nebo doplnit podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné a neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí soud lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Nesrozumitelný je návrh tehdy, jestliže z hlediska způsobu vyjádření podatele nelze dovodit, zda vůbec obsahuje náležitosti návrhu, jaké náležitosti obsahuje a zda jsou v něm uvedeny všechny potřebné náležitosti. Nelze tedy stanovit, co jím podatel sleduje a čeho se domáhá. Neurčitý je návrh, v němž nejsou přesně identifikovány některé jeho náležitosti, např. nejsou přesně identifikováni účastníci řízení, takže nelze určit, kdo je účastníkem řízení, anebo jestliže je mezi tvrzeními v návrhu zjevný rozpor. Tato situace však u stěžovatelky nenastala. Podání nebylo možné vytknout chybějící náležitosti, stěžovatelka své podání řádně označila a odůvodnila. To, že situace byla nepřehledná, je faktická skutečnost, na základě které se měla stěžovatelka vyvarovat chyb. Nemůže požadovat po soudu, aby si domýšlel intence jednání stěžovatelky, vložil se do polohy jedné ze stran a na základě toho vyzýval k opravě stěžovatelčiných chyb. Svým postupem by pak porušil zásadu nestranného soudce. Stěžovatelce nesvědčí ani to, že svou chybu objevila až po vydání rozhodnutí. Procesní ustanovení jí dávají možnost nakládat s chybným podáním, vše však musí být učiněno do rozhodnutí ve věci. Skutečnost, že stěžovatelce uplynula odvolací lhůta, je důsledkem její nedbalosti a nezakládá protiústavnost. V řízení o ústavní stížnosti nelze zhojit to, co stěžovatelka zanedbala v předcházejících stadiích řízení. Z výše uvedeného vyplývá, že ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi a je neopodstatněná.
Stěžovatelkou namítaný jiný zásah orgánu veřejné moci Ústavní soud neshledal. Městskému soudu v Praze ani Obvodnímu soudu pro Prahu 1 v odvolacím řízení z výše popsaných důvodů nelze namítat nečinnost, protože v dané věci proběhlo řízení a bylo vydáno usnesení v opodstatněném časovém úseku.
Obdobný názor má Ústavní soud také na doplnění odvolání a nepokračování v řízení ve věci č. j. 34 E 21 /2012-8 ze dne 28. února 2012. Pro účely posuzování průtahů a nečinnosti v řízení je klíčovým faktorem skutečnost, zda průtahy spočívají toliko na straně státní moci, anebo jsou vyvolávány také jednáním účastníků řízení či přímo stěžovatelem. Tuto premisu ostatně respektuje také judikatura Evropského soudu pro lidská práva, která rozlišuje důvody zapříčiněné postupem státu a postupem účastníků řízení, resp. za základní kritéria při posuzování porušení práva na přiměřenou délku řízení považuje objektivní složitost věci, chování účastníků řízení a jednání soudu, a to, co bylo při sporu pro stěžovatelku v sázce. Stěžovatelka své doplnění podala až po rozhodnutí ve věci a po čas řízení se nesnažila o nápravu. Jestli stěžovatelka pociťuje postup soudu jako nečinnost, má procesní prostředky, které jí právní řád poskytuje, aby čelila nečinnosti Městského soudu v Praze, a to zejména podáním stížnosti dle zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů. Z tohoto důvodu je ústavní stížnost neopodstatněná a částečně nepřípustná.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud nezjistil, že by v daném případě došlo k porušení ústavním pořádkem garantovaných práv stěžovatelky, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný, a podle §75 odst. 1 ve spojení s §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako částečně nepřípustný odmítl. Návrhy stěžovatelky na odložení vykonatelnosti a uložení pokuty sdílí osud ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. února 2013
Jiří Nykodým, v. r.
předseda senátu