ECLI:CZ:US:2013:3.US.2947.13.2
sp. zn. III. ÚS 2947/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatelky Hotel Paulíny, s. r. o., IČ 27588874, se sídlem Praha 4 - Krč, Horáčkova 1096/2, zastoupené JUDr. Vladimírou Pajerovou, advokátkou Advokátní kanceláře Pajerová s. r. o., se sídlem Praha 2, Fügnerovo nám. 3, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. dubna 2013 č. j. 38 C 58/2013-13 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. července 2013 č. j. 21 Co 230/2013-20, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 25. 9. 2013, doručenou Ústavnímu soudu téhož dne, stěžovatelka napadla a domáhala se zrušení v záhlaví označených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdila, že jimi bylo porušeno její právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 3 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, porušen měl být i čl. 4 Ústavy České republiky.
Jak Ústavní soud z ústavní stížnosti a jejích příloh zjistil, napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 bylo rozhodnuto, že se stěžovatelce (jako žalobkyni v řízení proti žalované městské části Praha 4 o zaplacení 8 636 580 Kč) nepřiznává osvobození od soudních poplatků, napadeným usnesením Městského soudu v Praze pak bylo toto rozhodnutí potvrzeno, přičemž stěžovatelka byla poučena, že možnosti podání dovolání s tím, že jeho přípustnost závisí na splnění podmínek ustanovení §237 občanského soudního řádu.
Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti [§42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
V souzené věci lze (je nutno) za mimořádný opravný prostředek ve smyslu §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu považovat dovolání podle §236 a násl. občanského soudního řádu (k tomu blíže např. usnesení ze dne 28. 3. 2013 sp. zn. III. ÚS 772/13, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Stěžovatelka byla o možnosti jeho podání poučena v napadeném usnesení, také z aktuální judikatury Nejvyššího soudu je patrno, že dovoláním lze (samostatně) napadnout i rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto ve věci osvobození od soudních poplatků [viz usnesení ze dne 18. 9. 2013 sp. zn. 30 Cdo 2643/2013 (dostupné na http://www.nsoud.cz)]. Ústavní soud přitom nezjistil, že by byl naplněn některý z důvodů nepřípustnosti dovolání podle §238 občanského soudního řádu.
V ústavní stížnosti pak sama stěžovatelka uvádí, že dne 25. 9. 2013 dovolání podala, z ničeho však neplyne, že by již tento mimořádný opravný prostředek "vyčerpala", tedy dosáhla rozhodnutí o něm, neboť jeho kopii k ústavní stížnosti nepřiložila (srov. §72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu) a samotná ústavní stížnosti proti rozhodnutí dovolacího soudu nesměřuje, a ani je nezmiňuje [viz také veřejně dostupná databáze infoSoud (http://infosoud.justice.cz)]. Vzhledem k tomu lze důvodně mít za to, že podmínka stanovená v §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu splněna nebyla.
Protože stěžovatelka v ústavní stížnosti netvrdí ani žádné skutečnosti, z nichž by bylo možné vyvodit naplnění podmínek pro projednání jinak nepřípustné ústavní stížnosti ve smyslu §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. října 2013
Jan Filip v. r.
soudce Ústavního soudu