ECLI:CZ:US:2013:3.US.3034.12.1
sp. zn. III. ÚS 3034/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele PhDr. Milana Kořínka, zastoupeného JUDr. Pavlem Čižkovským, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 18, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 6. 2012 č. j. MSPH 78 INS 12651/2011, 1 VSPH 683/2012-B-26, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené usnesení Vrchního soudu v Praze, a to pro porušení práva na ochranu vlastnictví podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i práva na spravedlivý proces podle jejího čl. 36 odst. 1.
Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. 1. 2012 č. j. MSPH 78 INS 12651/2011-B-8 schválil oddlužení dlužnice RNDr. Zdeňky Kořínkové, plněním splátkového kalendáře (bod I. výroku), jí a stěžovateli (jejímu manželovi) uložil povinnost hradit měsíční splátky splátkového kalendáře (bod II. výroku) a dále stěžovateli uložil tuto povinnost plnit k rukám insolvenčního správce měsíčně částkou odpovídající rozdílu jeho příjmu a součtu životního minima a nákladů na bydlení ve výši 8 762 Kč vždy ke každému 20. dni v měsíci počínaje březnem 2012 (bod V. výroku).
Vrchní soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením odvolání stěžovatele odmítl jako podané někým, kdo k tomuto opravnému prostředku není oprávněn [§218 písm. b) o. s. ř.].
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že "není možné", aby (výše specifikovaným) usnesením Městského soudu v Praze "mu byla uložena povinnost v řízení, jehož nebyl účastníkem, a tedy nemá svá účastnická práva". Dovozuje, že zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) procesní postavení manžela dlužnice neupravuje, v důsledku čehož nelze usuzovat, že na něj dopadá omezení podat proti předmětnému usnesení o schválení oddlužení, kterým "je mu zasaženo do jeho majetkové sféry", odvolání.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].
Podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.
Návrh, jímž je ústavní stížnost, je podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje; těmi jsou i opravné prostředky mimořádné, s výjimkou návrhu na obnovu řízení (srov. §72 odst. 3 téhož předpisu).
Ústavní stížnost se vyznačuje mimo jiné tím, že je k standardním procesním ("ne-ústavním") institutům prostředkem subsidiárním; je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu, v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti.
Podle §229 odst. 4 o. s. ř. může účastník řízení žalobou pro zmatečnost rovněž napadnout pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení.
Žaloba pro zmatečnost představuje mimořádný opravný prostředek, který především slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná.
Důvodem žaloby pro zmatečnost podané podle ustanovení §229 odst. 4 o. s. ř. je skutkově nebo právně chybný závěr o tom, že odvolání muselo být odmítnuto resp. odvolací řízení zastaveno; jinak řečeno, tímto důvodem je sama nezákonnost usnesení odvolacího soudu.
Právě takové námitky uplatnil stěžovatel v ústavní stížnosti, aniž by se však k tomuto (mimořádnému) opravnému prostředku, jenž k odstranění jim odpovídajících vad (nesprávnosti) napadeného rozhodnutí podle občanského soudního řádu slouží, uchýlil, tj. aniž řízení o žalobě pro zmatečnost ve smyslu §229 odst. 4 o. s. ř. zahájil.
Jinak řečeno, již samotná kritika závěru odvolacího soudu, že odvolání nemělo být odmítnuto, nýbrž věcně projednáno, byla ve svém důsledku objektivně použitelnou již v řízení o žalobě pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř. proti usnesení odvolacího soudu, posléze (zde) napadeného ústavní stížností.
Tím, že žaloba pro zmatečnost podána nebyla (ústavní stížností není dokládán opak), vyvstala situace, kdy stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje.
Z těchto důvodů dospěl Ústavní soud i v posuzované věci k závěru, že ústavní stížnost je ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, a proto ji podle citovaného §43 odst. 1 písm. e) téhož zákona odmítl.
Vzhledem k tomuto procesnímu výsledku nepokládal Ústavní soud za přiléhavé vyzývat stěžovatele, který předložil toliko usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2012 č. j. MSPH 78 INS 12651/2011-B-18, jímž mu byl s poukazem na §30 o. s. ř. ustanoven pro předmětné insolvenční řízení zástupcem výše konkretizovaný advokát, k doplnění ústavní stížnosti o předložení též plné moci pro jeho zástupce (advokáta) v řízení před Ústavním soudem.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. ledna 2013
Vladimír Kůrka v. r.
soudce zpravodaj