ECLI:CZ:US:2013:3.US.3074.12.1
sp. zn. III. ÚS 3074/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky, soudce zpravodaje Jiřího Muchy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti stěžovatelů 1. V. P. a 2. M. P., obou zastoupených JUDr. Ludmilou Pávkovou, advokátkou v Praze 1, Krakovská 7, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. března 2012 č. j. 21 Co 62/2012-36 a výroku I usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 6. října 2011 č. j. 73 EXE 4764/2011-15, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 10. 8. 2012 stěžovatelé napadli a domáhali se zrušení shora označených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdili, že jimi byla porušena jejich základní práva zaručená ústavním pořádkem, zejména pak práva odpovídající principům zaručeným v čl. 2 odst. 3 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 4 Ústavy České republiky.
Jak patrno z ústavní stížnosti a jejích příloh, napadeným výrokem I usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 byla k návrhu oprávněného E. P. nařízena proti stěžovatelům jako povinným exekuce rozsudku téhož soudu ze dne 6. 5. 2009 č. j. 18 C 75/2008-60 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2010 č. j. 21 Co 533/2009-84, a to k uspokojení pohledávky ve výši 346 343 Kč s příslušenstvím. Proti uvedenému usnesení podali stěžovatelé odvolání, avšak Městský soud v Praze je svým usnesením, jež je rovněž napadeno touto ústavní stížností, potvrdil.
V ústavní stížnosti stěžovatelé vyjadřují nesouhlas se závěrem Městského soudu v Praze, že příslušný exekuční titul lze (i) po materiální stránce považovat za vykonatelný, přičemž namítají, že jim nalézacím řízením byla uložena povinnost zaplatit úroky z prodlení v nesprávné výši (konkrétně že je musí platit dvakrát).
Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti (§42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), a dospěl k závěru, že se jedná o zjevně neopodstatněný návrh.
Stejnou námitku jako v ústavní stížnosti stěžovatelé uplatnili již v odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně o nařízení exekuce, načež jim Městský soud v Praze případně vysvětlil, že exekuční soud při rozhodování o nařízení exekuce musí posoudit mj. to, zda daný titul určitě a srozumitelně vymezuje rozsah vymáhaných práv a povinností; současně ale stěžovatele upozornil, že není oprávněn přezkoumávat, zda je vykonávané rozhodnutí z hlediska věcného správné. Stěžovatelé v ústavní stížnosti uvedenému soudu sice vytýkají formalistický přístup v posuzování otázky materiální vykonatelnosti exekučního titulu, tuto svou námitku však zdůvodňují tvrzením, že (exekuční titul) je zčásti v rozporu s hmotným právem (konkrétně s občanským zákoníkem a nařízením vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění nařízení vlády č. 163/2005 Sb.). Obsahově se tedy stěžovatelé domáhají přezkoumání věcné správnosti vykonávaného rozhodnutí, ovšem tento jejich požadavek přesahuje zákonný rámec řízení o nařízení exekuce.
Z tohoto důvodu Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. ledna 2013
Vladimír Kůrka v. r.
předseda senátu Ústavního soudu