ECLI:CZ:US:2013:3.US.3236.12.1
sp. zn. III. ÚS 3236/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Gejzy Hejného, zastoupeného Mgr. Drahomírou Špičkovou, advokátkou se sídlem Slavíkova 75, Hořovice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2012 č. j. 20 Cdo 2428/2011-76, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. prosince 2010 č. j. 28 Co 668/2010-55, usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 28. června 2010 č. j. 15 Nc 4672/2009-34 a usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 2. června 2009 č. j. 15 Nc 4672/2009-6, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 22. 8. 2012, k výzvě Ústavního soudu doplněnou podáním ze dne 14. 1. 2012, stěžovatel napadl a domáhal se zrušení shora označených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdil, že jimi byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), konkrétně pak právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny.
Jak patrno z ústavní stížnosti a jejích příloh, napadeným usnesením Okresního soudu v Berouně (dále jen "okresní soud") ze dne 2. června 2009 č. j. 15 Nc 4672/2009-6 byla podle vykonatelného platebního výměru ze dne 12. 5. 2008 č. 2140800174 Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, Krajské pobočky pro Středočeský kraj, Územního pracoviště Beroun (dále jen "VZP") a rozhodnutí VZP ze dne 24. 6. 2008 č. j. 94/3/2008-RKSP-ART nařízena exekuce na stěžovatelův majetek k vydobytí pohledávky oprávněné VZP ve výši 48 800 Kč. Napadeným usnesením okresního soudu ze dne 28. června 2010 č. j. 15 Nc 4672/2009-34 byl zamítnut stěžovatelův návrh na zastavení předmětné exekuce. Proti tomuto usnesení brojil stěžovatel odvoláním, avšak Krajský soud v Praze je svým usnesením ze dne 22. prosince 2010 č. j. 28 Co 668/2010-55 jako věcně správné podle §219 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") potvrdil. Toto rozhodnutí napadl stěžovatel dovoláním, to však Nejvyšší soud usnesením ze dne 30. května 2012 č. j. 20 Cdo 2428/2011-76 odmítl s tím, že není přípustné, a to ani podle §237 odst. 1 písm. c) ve spojení s §238a o. s. ř.
Ústavní soud předtím, než přistoupil k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumal, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, načež dospěl k závěru, že tomu tak není.
Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu (ve znění účinném do 31. 12. 2012) lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Podle §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu (ve znění účinném do 31. 12. 2012), byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
V řízení o zastavení exekuce podal stěžovatel proti shora označenému usnesení Krajského soudu v Praze dovolání, které však bylo výše citovaným usnesením Nejvyššího soudu odmítnuto jako nepřípustné, a to z důvodů závisejících na jeho uvážení. Toto usnesení Nejvyššího soudu tedy představuje rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku ve smyslu §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, pročež povinností stěžovatele bylo podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů od jeho doručení. Z kopie "Potvrzení o přijetí podle §50f odst. 3 o. s. ř. při úkonu soudu", kterou si Ústavní soud vyžádal od Okresního soudu v Berouně, plyne, že stěžovatelova právní zástupkyně JUDr. Jana Brodinová převzala předmětné usnesení Nejvyššího soudu dne 22. 6. 2012. Lhůta pro podání ústavní stížnosti tak uplynula dne 21. 8. 2012, a jestliže tato byla podána k poštovní přepravě dne 22. 8. 2012, jak plyne z otisku na příslušné poštovní obálce, stalo se tak po zákonem stanovené lhůtě.
Nelze přehlédnout, že ústavní stížnost směřuje taktéž proti usnesení soudu prvního stupně o nařízení exekuce. To sice stěžovatel napadl odvoláním, z hlediska obsahového však šlo o návrh na zastavení exekuce (pozn.: sám stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že "proti jmenovanému usnesení podal návrh na zastavení exekuce"). Z uvedeného lze vyvodit, že stěžovatel na samotném nařízení exekuce nic závadného neshledal a že ve vztahu k tomuto rozhodnutí ani neuplatnil řádný opravný prostředek, tj. odvolání. Nevyčerpal tedy procesní prostředek ve smyslu §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, a proto je nutno ústavní stížnost v této její části označit za nepřípustnou podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
S ohledem na výše uvedené důvody Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 1 písm. b) a e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. března 2013
Vlasta Formánková v. r.
soudkyně Ústavního soudu