ECLI:CZ:US:2013:3.US.3386.12.1
sp. zn. III. ÚS 3386/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Stanislava Balíka o ústavní stížnosti stěžovatele Miloslava Leveka, zastoupeného Mgr. Ondřejem Masopustem, advokátem v Olomouci, Sokolská 44, proti usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 15. listopadu 2011 č. j. 14 Nc 9131/2004-45 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. dubna 2012 č. j. 10 Co 260/2012-52, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení shora označených usnesení, kterými měla být porušena jeho základní práva dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel uvádí, že obecné soudy nepostupovaly správně při vydání opravného usnesení k opravě chyby v jeho jménu. Tvrdí, že soud prvního stupně svévolně měnil osobu pasivně legitimovaného v řízení a odvolací soud chybně označil adresu jeho bydliště, čímž bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces.
Z ústavní stížnosti a připojených listin Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Teplicích v záhlaví uvedeným usnesením upravil označení stěžovatele (v řízení před obecnými soudy povinného) v usnesení téhož soudu ze dne 4. 2. 2004 č. j. 14 Nc 9131/2004-5 tak, že správně zní "Miloslav Levek" (namísto "Miroslav Levek"), a dále zamítl návrh stěžovatele na zastavení exekuce. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Ústí nad Labem usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Nejvyšší soud usnesením ze dne 21. 6. 2012 č. j. 33 Cdo 1407/2012 stěžovatelovo dovolání odmítl jako nepřípustné, neboť napadený výrok usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o opravě rozsudku, není rozhodnutím ve věci samé, a dovolání nebylo shledáno jako přípustné ani podle ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř.
Podstatou ústavní stížnosti stěžovatele je jeho polemika s rozhodnutím obecných soudů, přičemž v ústavní stížnosti opakuje argumenty, které již předestřel ve svém odvolání.
Ústavní soud v první řadě konstatuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo dozoru nad jejich rozhodovací činností, do níž je oprávněn zasáhnout pouze tehdy,
byla-li jejich pravomocným rozhodnutím porušena stěžovatelova základní práva a svobody chráněné ústavním pořádkem České republiky. Z toho vyplývá, že Ústavní soud není zásadně povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého práva", přičemž tak může činit pouze tehdy, shledá-li současně i porušení některých ústavních kautel. Ve svých rozhodnutích Ústavní soud zřetelně definoval podmínky, při jejichž existenci má nesprávná aplikace jednoduchého práva obecným soudem za následek porušení základních práv a svobod jednotlivce. Jedná se o případy, v nichž Ústavní soud posuzuje, zda obecné soudy v dané věci správně posoudily konkurenci norem jednoduchého práva sledujících určitý ústavně chráněný účel či konkurenci interpretačních alternativ, konkrétní normy nebo případy, kdy obecné soudy svévolně aplikují jednoduché právo [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 321/03 ze dne 30. 6. 2004 (N 90/33 SbNU 371)].
Poté, co se Ústavní soud seznámil s obsahem ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí, shledal, že ke stěžovatelem tvrzenému zásahu do jeho práva na spravedlivý proces v projednávané věci zjevně nedošlo.
Ústavní soud předesílá, že právo na spravedlivý proces, jehož porušení se stěžovatel dovolává, neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale je mu zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
V posuzované věci stěžovatel nepochybně využil možnosti uplatnit v řízení u příslušných soudů všechny procesní prostředky k obraně svého práva. Okresní soud v Teplicích v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že návrhu stěžovatele na zastavení exekuce nelze vyhovět. Námitka stěžovatele, že neexistuje exekuční titul proti Miloslavu Levekovi, nemůže být úspěšná, neboť v době rozhodování byl již exekuční titul opraven usnesením Okresního soudu v Teplicích ze dne 8. 2. 2011 č. j. 11 C 259/2002-54, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 7. 2011 č. j. 12 Co 235/2011-99. K opravě ve jménu stěžovatele okresní soud přistoupil za situace, kdy ze všech zjištěných skutečností neměl pochybnosti o jednoznačné přesné identifikaci stěžovatele (podle jeho data narození, rodného čísla a dalších listinných důkazů). Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně postupoval v souladu s ustanovením §164 o. s. ř. a podle §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. a opravil zjevnou nesprávnost spočívající ve jménu povinného. Vzhledem k tomu, že i přes uvedenou chybu byl stěžovatel dostatečně identifikován, nelze jej zaměnit za jinou osobu a závěr okresního soudu, že není dán důvod k zastavení exekuce, je správný. Odvolací soud se tedy námitkami stěžovatele adekvátně zabýval, přičemž své rozhodnutí odůvodnil způsobem, který zásah do stěžovatelova práva na spravedlivý proces způsobit nemohl. Pokud jde o námitku stěžovatele, že odvolací soud chybně označil adresu jeho bydliště, Ústavní soud konstatuje, že z přiloženého rozhodnutí tato chyba nijak nevyplývá. Nadto taková případná nepřesnost sama o sobě nepředstavuje porušení základních práv a stěžovatel ani netvrdí, že by v jejím důsledku k porušení jeho práv došlo.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud neshledal, že by rozhodnutím obecných soudů došlo v daném případě k porušení stěžovatelova práva na spravedlivý proces a na základě toho mu nezbylo než jeho ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2013
Jiří Nykodým, v. r.
předseda senátu