ECLI:CZ:US:2013:3.US.3574.12.2
sp. zn. III. ÚS 3574/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelek 1. RUCHSTAV HOLDING a. s., IČ 65138031, se sídlem v Bruntále, třída Práce 1710/15, a 2. RH leas., s. r. o. "v likvidaci", IČ 00562386, se sídlem v Bruntále, třída Práce 1710/15, obou zastoupených JUDr. Radkem Závodným, advokátem v Praze 5, Duškova 917/4, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. září 2009 č. j. 10 Co 510/2009-470 a usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 3. dubna 2009 č. j. 1 Nc 195/2002-446, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavními stížnostmi ze dne 14. 9. 2012, co do svého obsahu totožnými, stěžovatelky napadly shora označená soudní rozhodnutí, a s tvrzením, že jimi byla porušena jejich práva plynoucí z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 a čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky, se domáhaly jejich zrušení. Obě tyto ústavní stížnosti byly spojeny ke společnému řízení a rozhodnutí usnesením Ústavního soudu ze dne 17. 1. 2013.
Ústavní soud předtím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu (ve znění účinném do 31. 12. 2012) lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Jak patrno ze spisu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 85/12 a I. ÚS 88/12, stěžovatelky ústavními stížnostmi ze dne 5. 1. 2012 napadly výše uvedené usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 3. dubna 2009 č. j. 1 Nc 195/2002-446 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. září 2009 č. j. 10 Co 510/2009-470, jakož i následně vydané usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. září 2011 č. j. 20 Cdo 2105/2010-825, kterým byla pro nepřípustnost odmítnuta dovolání stěžovatelek s tím, že nejsou "objektivně přípustná podle žádného ustanovení občanského soudního řádu". Tyto ústavní stížnosti byly usnesením Ústavního soudu ze dne 22. 2. 2012 sp. zn. IV. ÚS 85/12 a ze dne 28. 2. 2012 sp. zn. I. ÚS 88/12 odmítnuty poté, co ve vztahu k usnesení Nejvyššího soudu byly posouzeny jako návrh zjevně neopodstatněný a ve vztahu k usnesením soudů nižších stupňů jako návrh podaný po zákonem stanovené lhůtě stanovené (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V ústavní stížnosti stěžovatelky uvádějí, že v době, kdy Ústavní soud rozhodoval o ústavních stížnostech vedených pod sp. zn. IV. ÚS 85/12 a I. ÚS 88/12, nebylo usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. září 2009 č. j.
10 Co 510/2009-470 pravomocné. Prověrkou seznamu doručené pošty totiž vyšla najevo absence doručení tohoto rozhodnutí a až po výzvě jejich právního zástupce JUDr. Miroslava Valy ze dne 26. 6. 2012 Okresní soud v Bruntále zjednal nápravu tím, že dne 25. 7. 2012 prostřednictvím soudního exekutora JUDr. Juraje Poláka toto rozhodnutí doručil právnímu zástupci stěžovatelek.
Ani s ohledem na stěžovatelkami zmiňované okolnosti Ústavní soud neshledal důvod, proč by se měl v nyní souzené věci od svého předchozího závěru o opožděnosti ústavních stížností směřujících (rovněž) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. září 2009 č. j. 10 Co 510/2009-470 a usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 3. dubna 2009 č. j. 1 Nc 195/2002-446 odchylovat. Lze sice připustit, že při doručování předmětného usnesení Krajského soudu v Ostravě mohlo dojít k určitému pochybení, jež zřejmě spočívalo v tom, že bylo doručováno přímo stěžovatelkám, a nikoliv prostřednictvím jejich právního zástupce (viz přípis Okresního soudu v Bruntále ze dne 5. 6. 2012, jenž je přiložen k ústavní stížnosti), podstatné však je, že zmíněné usnesení bylo fakticky doručeno daleko dříve, a to již dne 17. 12. 2009 (viz citované usnesení 28. 2. 2012 sp. zn. I. ÚS 88/12). Toto eventuální pochybení přitom nemělo žádné dopady na procesní práva stěžovatelek, neboť tyto měly možnost se s ním seznámit a procesně na ně reagovat, což plyne z toho, že si zvolily nového právního zástupce JUDr. Radka Závodného, který jejich jménem podal dne 12. 2. 2010 dovolání a dne 6. 1. 2012 i zmíněné ústavní stížnosti. Pakliže stěžovatelky své výhrady vůči postupu Okresního soudu v Bruntále při doručování vznášejí až nyní, tedy několik let poté, co řízení ve věci (částečného) zastavení exekuce skončilo a co již skončila i "navazující", stěžovatelkami zahájená řízení o (nepřípustném) dovolání a o ústavní stížnosti, nelze dle názoru Ústavního soudu - a to i s ohledem na princip právní jistoty - posuzovat počátek běhu lhůty pro podání ústavní stížnosti tak, jak stěžovatelky uvádějí.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. února 2013
Vlasta Formánková v. r.
soudkyně zpravodajka