ECLI:CZ:US:2013:3.US.3599.12.1
sp. zn. III. ÚS 3599/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Milana Johanidese, zastoupeného JUDr. Milanem Švábem, advokátem se sídlem ve Svitavách, nám. Míru 48, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. června 2012 č. j. 28 Cdo 1391/2012-178 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 20. prosince 2011 č. j. 22 Co 403/2011-153 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel navrhl zrušení výše uvedených rozhodnutí, vydaných v řízení o určení vlastnického práva k nemovitostem, neboť má za to, že jejich vydáním byl porušen zákon a princip spravedlivého procesu obsažený v Listině základních práv a svobod. Napadeným rozsudkem Nejvyššího soudu bylo zamítnuto dovolání stěžovatele proti rozsudku odvolacího soudu, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že žaloba stěžovatele na určení, že je výlučným vlastníkem pozemku v k. ú. Opatovec, byla zamítnuta.
Stěžovatel nesouhlasí s napadenými rozhodnutími a tvrdí, že se dovolací ani odvolací soud nezabývaly jeho argumentací, zejména tím, že vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí na základě návrhu, který byl předložen katastrálnímu úřadu pouze v kopii, nemohl být povolen. Obecné soudy údajně dále nevzaly do úvahy tvrzení stěžovatele týkající se neplatnosti směnné smlouvy uzavřené mezi ním a žalovanou, obcí Opatovec.
Po přezkoumání argumentů stěžovatele uvedených v ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem; senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu ústavní stížností napadených rozsudků zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, shledán nebyl. Nejvyšší soud na základě stěžovatelova dovolání, obsahujícího tvrzení, že v řízení v této věci je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.")], a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.], přezkoumal rozsudek soudu druhého stupně, načež konstatoval, že v daném případě tento soud posoudil projednávanou věc zejména podle §80 písm. c) o. s. ř. v souvislosti s ustanovením §37 odst. 1 a §49a občanského zákoníku a v souladu s judikaturou. V odůvodnění svého rozsudku, kterým bylo přípustné dovolání zamítnuto, Nejvyšší soud vyčerpávajícím způsobem vyložil důvody, pro které nemohl dospět k závěru, že by v řízení došlo k takové vadě, která by měla za následek nesprávné posouzení věci. Podle názoru dovolacího soudu odvolací soud neposoudil projednávanou právní věc podle nesprávného právního předpisu a aplikované právní předpisy si nevyložil nesprávně (zejména nikoli v rozporu s právními závěry z publikované soudní judikatury).
Odvolací soud své závěry řádně, srozumitelně a logicky odůvodnil a jasně vyložil právní problematiku daného sporu. Odvolací i dovolací soud se podrobně zabývaly všemi argumenty stěžovatele, zopakované i v ústavní stížnosti, a zcela přesvědčivě se s nimi vypořádaly. Ústavní soud v plném rozsahu odkazuje na odůvodnění napadených rozhodnutí, aniž by pokládal za nutné či vhodné cokoli doplňovat. Ústavní soud tak neshledal nic, co by věc posouvalo do ústavněprávní roviny.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. února 2013
Michaela Židlická v. r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu