ECLI:CZ:US:2013:3.US.3722.12.1
sp. zn. III. ÚS 3722/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a soudců Pavla Rychetského a Jana Musila ve věci ústavní stížnosti stěžovatele VOR spol. s r. o., se sídlem v Novém Městě nad Metují, Náchodská 424, zastoupeného JUDr. Ivetou Petrovou, advokátkou se sídlem v Novém Městě nad Metují, Nádražní 2151, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 6. 2012 č. j. Ncp 154/2012-13, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností napadeným usnesením rozhodl Vrchní soud v Praze (k návrhu Krajského soudu v Praze) ve věci žaloby stěžovatele proti žalované OPTI-UPS Czech, s. r. o., o zaplacení 12 000 EUR s příslušenstvím tak, že k jejímu projednání a rozhodnutí "jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy", neboť bylo jednou žalobou uplatněno více nároků se samostatným skutkovým základem, z nichž žádný nepřevyšuje částku 100 000 Kč; jejich celková výše z hlediska aplikace §9 odst. 3 písm. r) bod 6 o. s. ř. význam nemá.
Ve včas podané ústavní stížnosti stěžovatel toto rozhodnutí napadá tvrzením, že jím došlo k porušení práva na spravedlivý proces, zásady rovnosti a předvídatelnosti soudního rozhodnutí, jakož i právní jistoty, což je dle jeho názoru dáno tím, že "dříve" existovala konstantní judikatura krajských soudů opačná, a rozdílně judikuje v této otázce Vrchní soud v Praze a Vrchní soud v Olomouci prý dosud.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb., lze usnesení o odmítnutí ústavní stížnosti odůvodnit jen odkazem na příslušné ustanovení tohoto zákona.
Ústavní soud tak v dané věci činí; rozhodným ustanovením je §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a důvody jeho užití spočívají prima facie v tom, že napadené rozhodnutí je - v rovině podústavní - očividně správné, a stěžovatelova argumentace je do roviny ústavněprávní (stejně tak zřejmě) neposouvá; co do "právní jistoty" a "předvídatelnosti" ostatně sám stěžovatel poukazuje na "usměrňující" a napadenému rozhodnutí souladné usnesení téhož soudu ze dne 18. 11. 2010 č. j. Ncp 2505/2010-14, uveřejněné pod č. 66/2011 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek.
Ústavní soud proto ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle ohlášeného ustanovení (bez jednání) usnesením odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. března 2013
Vladimír Kůrka v. r.
předseda senátu