ECLI:CZ:US:2013:3.US.3761.12.1
sp. zn. III. ÚS 3761/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou o ústavní stížnosti stěžovatele F. K., zastoupeného Mgr. Radkou Dlabalovou, advokátkou v Praze 5, Drtinova 24, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. května 2012 sp. zn. 44 To 299/2012 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. srpna 2012 sp. zn. 63 Nt 4010/2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 1. října 2012 obdržel Ústavní soud podání, jímž navrhovatel brojil proti výše uvedeným rozhodnutím obecných soudů s tvrzením, že bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených základních práv.
Ústavní stížnost není přípustná.
Ústavní soud musí nejprve zkoumat, zda návrh splňuje všechny požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V tomto směru se nejdříve zabýval otázkou projednatelnosti (přípustnosti) návrhu z pohledu ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Jedním z důvodů, pro který je ústavní stížnost nepřípustná, je okolnost, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Přitom pojem "vyčerpání" znamená nejen uplatnění všech příslušných procesních prostředků, nýbrž i dosažení rozhodnutí ve věci. V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná.
Jak Ústavní soud zjistil z napadaného rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. srpna 2012 sp. zn. 63 Nt 4010/2012, proti tomuto usnesení je přípustný řádný opravný prostředek - stížnost, tj. napadané rozhodnutí není konečným rozhodnutím. S ohledem na zásadu přezkumu věcí pravomocně skončených, nezbývá než odmítnout stížnost jako nepřípustnou.
Ústavní soud konstatuje, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. Princip subsidiarity se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád České republiky stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, kdy příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických či právnických osob příslušný určitý orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud rozhodnutí tohoto orgánu předbíhat.
V části napadající usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. srpna 2012 sp. zn. 63 Nt 4010/2012 proto Ústavní soud musel stížnost hodnotit jako nepřípustnou podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Stěžovatel svou ústavní stížností rovněž napadal rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 21. května 2012 sp. zn. 44 To 299/2012. V tomto případě jde o rozhodnutí, ve kterém není řádný opravný prostředek přípustný, nicméně podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu platí, že ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva. Stěžovateli bylo rozhodnutí doručeno dne 19. 6. 2012 a jeho právnímu zástupci dne 29. 5. 2012. Stěžovatel tak napadl stížností rozhodnutí obecného soudu po marném uplynutí 60denní zákonné lhůty, a proto musí být v této části hodnocena stížnost jako opožděně podaná. Připomíná se, že zmeškání této lhůty podle konstantní judikatury Ústavního soudu nelze prominout.
Závěrem Ústavní soud připomíná, že jsou-li ve hře základní práva, musí být chráněna cestou všech opravných prostředků. Závaznými kompetenčními normami jsou i pro obecné soudy čl. 4 a čl. 95 Ústavy České republiky, zavazující soudní moc k ochraně základních práv a svobod.
Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel, vzhledem k doktríně minimalizace jeho zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů, předložený návrh odmítnout mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný a podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako opožděně podaný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. ledna 2013
Jiří Mucha v. r.
soudce Ústavního soudu