ECLI:CZ:US:2013:3.US.3774.12.1
sp. zn. III. ÚS 3774/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele Ivana Bicana, zastoupeného Mgr. Janem Zemanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Ostrovní 2063/7, proti postupu Městského státního zastupitelství v Praze a Vrchního státního zastupitelství v Praze, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním učiněným podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel - s odkazem na porušení svého práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a ústavního principu právního státu dle čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") - domáhal vydání nálezu ve znění: I. Postupem Městského státního zastupitelství v Praze a Vrchního státního zastupitelství v Praze byla porušena ústavou zaručená práva stěžovatele na spravedlivý proces a princip právního státu. II. Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze se přikazuje projednat podání stěžovatele ze dne 16. 7. 2012 jako trestní oznámení a provést veškeré úkony směřující ke zjištění, zda byl spáchán trestný čin.
Dne 30. 4. 2012 podal stěžovatel u Městského státního zastupitelství v Praze (dále jen "MSZ v Praze") trestní oznámení. Jelikož se státní zástupce MSZ v Praze trestním oznámením odmítl zabývat a přípisem ze dne 30. 6. 2012 č. j. 3 KZN 1166/2012-14 sdělil stěžovateli, že posoudil jeho podání jako podnět k výkonu dohledu, přičemž zároveň uvedl, že postup podřízeného státního zastupitelství [Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7 (dále jen "OSZ pro Prahu 7")] a Policie České republiky (dále jen "policie") byl zcela v pořádku, obrátil se stěžovatel dne 16. 7. 2012 s novým trestním oznámením na Nejvyšší státní zastupitelství. To postoupilo toto podání Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze (dále jen "VSZ v Praze"). Přestože stěžovatel několikrát výslovně upozornil tyto orgány, aby jeho podání posuzovaly jako trestní oznámení, postoupilo VSZ v Praze věc MSZ v Praze s tím, že se mu věc obsahově jeví jako podnět k výkonu dohledu a tento není oprávněno řešit. MSZ v Praze na základě svého dřívějšího poučení obsaženého v přípisu ze dne 30. 6. 2012 pak již oznámení stěžovatele vůbec nepřezkoumávalo.
Stěžovatel je výlučným vlastníkem bytové jednotky č. XY v budově č. p. X v P. Stěžovatel zaslal starostovi městské části Praha 7 zprávu o tom, že v domě, v bytě č. 9, dochází k pravidelné konzumaci drog, konkrétně ke kouření marihuany. Tuto skutečnost rovněž oznámil policii a žádal o prošetření a nápravu, která však nebyla sjednána. Dále stěžovatel zmiňuje incident mezi ním a Evou Pekárkovou, jež uvedený byt obývá a která ho slovně napadla, a popisuje opakované žádosti o prošetření určené policii, přičemž brojí proti postupu policie i státního zastupitelství, který označuje za nezákonný a za úmyslnou, promyšlenou a organizovanou činnost konkrétních osob, která má zamezit jakémukoli šetření této věci.
Po zvážení argumentů obsažených v ústavní stížnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud v minulosti konstatoval, že ústavní stížnosti lze v obdobných případech vyhovět pouze v případě extrémní neaktivity orgánů činných v trestním řízení, pokud např. bylo trestní oznámení odloženo bez dalšího nebo po šetření zcela nedostačujícím, a to ještě pokud jde o případy tak zásadních základních práv, jako je právo na život podle čl. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (viz např. usnesení ze dne 7. 8. 2012 sp. zn. II. ÚS 1726/12, dostupné http://nalus.usoud), kdy v podstatě neexistuje žádný jiný způsob, jakým by mohl dotčený subjekt efektivně hájit svá práva a oprávněné zájmy (viz usnesení ze dne 12. 7. 2012 sp. zn. III. ÚS 1214/12).
Stěžovatel v ústavní stížnosti v prvé řadě napadá postup MSZ v Praze, které jej přípisem ze dne 30. 6. 2012 č. j. 3 KZN 1166/2012-14 vyrozumělo o tom, že jeho podání ze dne 30. 4. 2012 (označené jako "trestní oznámení") posoudilo jako podnět k výkonu dohledu nad postupem dozorového státního zástupce OSZ pro Prahu 7 ve věci sp. zn. ZN 803/2011. Na tomto závěru Ústavní soud nic závadného neshledal, neboť obsahem stěžovatelova podání bylo vyjádření nesouhlasu se závěrem policie, potvrzeným dozorovým státním zástupcem, že jednání Evy Pekárkové nenaplňuje skutkovou podstatu žádného trestného činu a že by mohlo jít o přestupek. MSZ v Praze pak postup orgánů činných v trestním řízení přezkoumalo, přičemž žádné pochybení nezjistilo. Z toho plyne, že se orgány činné v trestním řízení opakovaně trestním oznámením stěžovatele (a jím vznesenými výhradami) zabývaly, takže o případ extrémní nečinnosti jít nemůže, zvláště vezme-li Ústavní soud v úvahu, že podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas s tím, jak bylo jednání Evy Pekárkové právně kvalifikováno (tedy jen jako případný přestupek), což představuje otázku, již tomuto soudu zjevně nenáleží řešit (k tomu srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 1241/12 in fine).
Stěžovatel dále brojí proti postupu VSZ v Praze spočívajícímu v tom, že vyhodnotilo jeho podání ze dne 16. 7. 2012 a 14. 8. 2012 jako podnět k výkonu dohledu nad postupem MSZ v Praze ve výše uvedené věci (sp. zn. 3 KZN 1166/2012), načež je tomuto státnímu zastupitelství postoupilo s tím, že není k přezkumu oprávněno (viz vyrozumění ze dne 21. 8. 2012 č. j. 1 VZN 166/2012-42). Z výše uvedeného je patrno, že uvedené státní zastupitelství stěžovatelovy podněty posoudilo, načež řádně zdůvodnilo, proč se jimi věcně zabývat nemůže. Ani v tomto ohledu Ústavní soud žádné ústavně relevantní pochybení neshledal.
Vzhledem k tomu, že Ústavní soud nezjistil, že by v daném případě došlo k porušení ústavním pořádkem garantovaných práv stěžovatele, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. února 2013
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu