ECLI:CZ:US:2013:3.US.3786.12.1
sp. zn. III. ÚS 3786/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele Davida Máši, zastoupeného Mgr. Klárou Hrbkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Křemencova 185/1, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. července 2012 č. j. 27 Co 359/2012-84 a rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 20. února 2012 č. j. 3 C 136/2011-56, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 27. 9. 2012 stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí s odůvodněním, že došlo v postupu obecných soudů k porušení jeho základních lidských práv, a to zejména čl. 2 odst. 4 Ústavy České republiky, tj. zásady, že nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá, a také čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
Pro skutkovou základnu je určující, že stěžovatelova žaloba, kterou se domáhal uložení povinnosti učinit mu návrh kupní smlouvy, byla rozsudkem Okresního soudu Praha-západ zamítnuta a následně byla stěžovatelovi uložena povinnost zaplatit žalované částku 13 717 Kč na nákladech řízení, a to "na účet" advokáta.
Proti uvedenému rozhodnutí se odvolala jak žalovaná, tak stěžovatel. Žalovaná namítala nesprávné stanovení výše paušální odměny advokáta. Odvolací soud se její argumentací podrobně věnoval a rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení potvrdil jako věcně správný. Stěžovatel podal své odvolání v elektronické podobě prostřednictvím veřejné datové sítě bez zaručeného elektronického podpisu. Takovéto podání je však třeba nejpozději do tří dnů doplnit předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění. To však stěžovatel neučinil, a proto k jeho odvolání Krajský soud v Praze nepřihlížel.
Stěžovatel napadl rozhodnutí soudů projednávanou ústavní stížností. Je přesvědčen, že mu byla Okresním soudem Praha-západ uložena povinnost protizákonně a protiústavně. Ve výroku rozhodnutí mu soud přikázal uhradit náklady řízení "na účet" advokáta, takže je protiústavně nucen plnit něco, co mu zákon neukládá. Zákon totiž neukládá plnit na bankovní účet, ale k rukám advokáta. Je tak porušeno stěžovatelovo základní právo, aby mu byly ukládány povinnosti jen v rámci zákona, na jeho základě a v jeho mezích.
Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti (§42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.
Stěžovatel se v ústavní stížnosti domáhá mj. zrušení usnesení Krajského soudu v Praze jako soudu odvolacího, avšak důvod, proč by toto rozhodnutí mělo trpět deficitem ústavnosti, neuvádí, a že by tomu mohlo být jinak, nezjistil ani Ústavní soud, zvláště vezme-li v úvahu, že tímto rozhodnutím bylo (jen) zamítnuto odvolání protistrany, směřující proti výroku rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení, a dále jím bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. V této části je tudíž nutno považovat ústavní stížnost za zjevně neopodstatněný návrh.
Jde-li o rozsudek Okresního soudu Praha-západ, stěžovatel tvrdí, že proti rozhodnutí soudu prvního stupně podal v zákonné lhůtě odvolání, nicméně jak plyne z odůvodnění usnesení Krajského soudu v Praze, své elektronické podání nedoplnil o další náležitosti, a proto k němu odvolací soud nemohl přihlížet. Z uvedeného je zřejmé, že stěžovatel nevyčerpal procesní prostředek, který mu zákon k ochraně jeho práva poskytoval, tj. odvolání, a ústavní stížnost tak - v této části - není ve smyslu ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu (ve znění účinném do 31. 12. 2012) přípustná, přičemž Ústavní soud ani neshledal, že by byly splněny podmínky pro její přijetí ve smyslu §75 odst. 2 citovaného zákona.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e), odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. února 2013
Michaela Židlická v. r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu