ECLI:CZ:US:2013:3.US.3850.12.1
sp. zn. III. ÚS 3850/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 26. září 2013 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jana Filipa a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky PESKIM s. r. o., IČ: 27436781, se sídlem Bucharova 1314/8, 158 00 Praha 5 - Stodůlky, jednající jednatelem P. M., právně zastoupené JUDr. Romanem Lamkou, advokátem se sídlem Kovářská 488/16, 190 00 Praha 9, proti příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků, vydaného soudkyní Obvodního soudu pro Prahu 5 dne 17. srpna 2012 pod sp. zn. 37 Nt 672/2012, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníka řízení, a za účasti 1) Vrchního státního zastupitelství v Praze a 2) Policie České republiky, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají.
Odůvodnění:
I.
Návrhem, doručeným dne 8. 10. 2012, se obchodní společnost PESKIM s. r. o. (dále jen "stěžovatelka") domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil shora uvedený příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků, aby Policii ČR zakázal pokračovat v porušování základních práv stěžovatelky a přikázal jí obnovit stav před porušením tím, že vrátí veškerá elektronická data, zabavená při prohlídce jiných prostor nebo pozemků, provedené dne 17. 8. 2012.
Stěžovatelka se domnívá, že nařízením a provedením této prohlídky došlo k zásahu do jejích práv, zajištěných čl. 2 odst. 2, čl. 12 odst. 1, 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
II.
Z ústavní stížnosti a shromážděných podkladů vyplývají následující skutečnosti:
Dne 17. 8. 2012 soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") na návrh státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 17. 8. 2012 sp. zn. 8 VZN 1511/2011 nařídila podle §83a odst. 1 tr. řádu z důvodu §82 odst. 1, 2 tr. řádu prohlídku jiných prostor a pozemků, užívaných společností PESKIM s. r. o., v budově sloužící jako Office House na adrese Praha 5, Bozděchova 1840/7, zapsané v katastru nemovitostí na katastrálním území 729051 Smíchov, LV X2, na parcele č. XX vlastníka UPC Real, s. r. o. se sídlem Praha 4, Hvězdová 17l6/2b. Stalo se tak v rámci trestního řízení ve věci podezření ze spáchání zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti dle §216 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, porušení povinnosti při správě cizího majetku dle §220 odst. 1, 3 tr. zákoníku, podvodu dle §209 odst. 1, odst. 4. písm. b), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a trestného činu pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě dle §128a odst. 1, odst. 3 tr. zákona, účinného do 31. 12. 2009, kterých se měly dopustit osoby jednající za společnost Dopravní podnik hl. m. Prahy a. s. a za advokátní kancelář Šachta & Partners, v. o. s. (nyní MSB Legal v. o. s.), a další osoby jednající za obchodní partnery společnosti Dopravní podnik hl. m. Prahy a. s.
Soudkyně v odůvodnění příkazu označila nařizovanou prohlídku jako neodkladný a neopakovatelný úkon, což zdůvodnila tím, že "provedení prohlídky nesnese odkladu na dobu, až bude zahájeno trestní stíhání, jelikož věci, která mají být při prohlídce nalezeny, by v případě vyčkání zahájení trestního stíhání mohly být odstraněny podezřelým a hrozila by tak ztráta důležitých důkazů".
Provedením prohlídky byli pověřeni pracovníci policejních orgánů Policie ČR, Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality Správy kriminální policie a vyšetřování.
Prohlídka byla provedena dne 17. 8. 2012 za přítomnosti zaměstnankyně společnosti PESKIM Ing. Aleny Marešové. Ta policejním orgánům umožnila přístup k datům nacházejícím se v e-mailové schránce maresova@peskim.cz, prohlásila však, že k jiným datům společnosti PESKIM (účetní evidenci apod.) nemá přístup a nemůže je vydat. Poté bylo přikročeno k prohlídce kanceláří společnosti, při níž ze dvou firemních stolních notebooků policejní orgány pořídily zálohy elektronických dat na externí disk. Po část prohlídky byl na místě přítomen také zmocněnec společnosti PESKIM advokát JUDr. Roman Lamka.
III.
V ústavní stížnosti stěžovatelka tvrdí, že příkaz k prohlídce neobsahuje naprosto žádné odůvodnění, z jakých skutečností je dovozována neodkladnost či neopakovatelnost nařízené prohlídky, a příkaz se omezuje pouze na parafrázi znění ustanovení §160 odst. 4 tr. řádu. Za chybu označuje již to, že je soudem shledávána jak neodkladnost, tak neopakovatelnost úkonu, ačkoliv jde o dva samostatné důvody.
Za nedostatek příkazu pokládá stěžovatelka také to, že podezření z trestné činnosti, jež je prověřována policejním orgánem, je uvedeno "zcela obecně" a že označení věcí, které mají být pro účely trestního řízení prohlídkou nebytových prostor nebo pozemků opatřeny, je prý "velmi vágní a obšírné".
Z odůvodnění příkazu prý nijak nevyplývá potřeba zajistit dokumenty potřebné pro trestní řízení právě prohlídkou jiných prostor, a není prý zřejmé, proč nelze použít jiných způsobů, které zná trestní řád pro opatření věcí důležitých pro trestní řízení, a které přitom nejsou spojeny s prohlídkou jiných prostor. Soud údajně nevzal v potaz zásadu přiměřenosti, vyjádřenou v §2 odst. 4 tr. řádu. Stěžovatelka tvrdí, že v dané věci nejde o případ, kdy by věc nesnesla odkladu a že podle zásady zdrženlivosti měla být vůči společnostem, kterých se trestní řízení týká, případně vůči podezřelým nejdříve učiněna výzva k vydání věci podle §78 tr. řádu.
Stěžovatelka odkazuje na judikáty Ústavního soudu, např. na nálezy sp. zn. II. ÚS 298/05, III. ÚS 287/96, I. ÚS 536/06, IV. ÚS 1780/07, I. ÚS 3369/10 a I. ÚS 515/12 (všechny judikáty jsou dostupné v internetové databázi NALUS) a vyslovuje názor, že v její věci nebyly respektovány.
Namítán je rovněž nedostatek místní příslušnosti soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 5 k vydání příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků. Protože návrh na vydání příkazu podal státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze, jehož sídlo je v Praze 4, měl prý příkaz vydat Obvodní soud pro Prahu 4.
IV.
Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která tvrdí, že byla nařízením a provedením prohlídky jiných prostor dotčena na svých základních právech. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a nemá další efektivní procesní prostředky k ochraně svého práva.
V.
Ústavní soud shledal ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou.
Podstatu ústavní stížnosti Ústavní soud spatřoval v tvrzení, že nařízení prohlídky jiných prostor nebylo náležitě odůvodněno z hlediska aspektu neodkladnosti úkonu.
V případech, kdy je třeba posoudit "soulad se zákonem" či "zákonnost" způsobu provedení prohlídky jiných prostor [ve smyslu čl. 12 odst. 2 Listiny resp. s čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva")], Listina a Úmluva odkazují zásadně na podústavní zákonnou úpravu a zavazují postupovat v souladu s ní. Vykládat a aplikovat zákonnou úpravu prohlídky jiných prostor je v první řadě věcí orgánů činných v trestním řízení, nicméně její excesivní porušení by mohlo založit porušení Listiny resp. Úmluvy; Ústavní soud proto musí přezkoumávat, zda orgány činné v trestním řízení v konkrétním případě postupovaly v souladu s relevantní procesní a hmotněprávní zákonnou úpravou. Nutno připustit, že nikoliv každá vada činí prohlídku jiných prostor jako takovou protiústavní; zásah do základního práva je třeba vždy posuzovat ve svém celku, přičemž zpravidla pouze extrémní vybočení z rámce podústavní zákonné úpravy představuje protiústavní exces.
Důvody, uvedené k ospravedlnění prohlídky jiných prostor, musí být relevantní a dostatečné a musí být dodržen princip proporcionality. Nutno posoudit zvláštní okolnosti případu z hlediska přiměřenosti daného zásahu ke sledovanému účelu; hodnotící kritéria zahrnují např. závažnost trestného činu, v souvislosti s jehož objasňováním byla provedena prohlídka prostor a zajištěny věci, okolnosti, za nichž byl příkaz k prohlídce vydán, dostupnost jiných důkazů, obsah a rozsah příkazu, povaha prohledávaných prostor a rozsah možných dopadů na pověst subjektu, dotčeného příkazem k prohlídce.
Ústavní soud připomíná, že rozhodování o důvodech pro nařízení prohlídky může být ze své podstaty vedeno toliko v rovině určité pravděpodobnosti (nikoliv jistoty), protože v přípravném řízení shromážděné důkazy a jiné informace nejsou úplné; v okamžiku, kdy má být příkaz k prohlídce vydán, existuje zpravidla málo procesně fixovaných informačních zdrojů a soudce je mnohdy odkázán na stručné a fragmentární informace poskytnuté mu policejními orgány a státním zastupitelstvím.
Stěžovatelka tvrdí, že předmětný zásah nebyl "v souladu se zákonem", neboť pro jeho provedení nebyly splněny zákonné podmínky, zejména podmínka neodkladnosti. Ústavní soud však takový názor stěžovatelky nesdílí a soudí, že příkaz k prohlídce, vydaný obecným soudem, lze z ústavněprávního hlediska akceptovat. Argumentace obecného soudu v napadeném příkaze je transparentní a srozumitelná a nelze v ní nalézt žádné ústavněprávní deficity nebo zjevná interpretační pochybení. Obvodní soud svůj závěr zdůvodnil odkazem na nebezpečí zmaření, zničení nebo ztráty důkazů, přičemž z okolností případu je zřejmé, že takové ohrožení by odkladem prohlídky skutečně mohlo vzniknout, pokud by se vyčkávalo na zahájení trestního stíhání. Lze sice uznat, že argumentace soudu je v tomto aspektu poněkud lakonická, avšak přes tuto stručnost je dostatečně jednoznačná a srozumitelná; umožňuje kontrolovat pravé důvody soudního rozhodnutí a hodnotit jejich správnost či nesprávnost.
Ohledně námitky, že podezření z trestné činnosti, jež je prověřována policejním orgánem, je v příkaze uvedeno "zcela obecně", Ústavní soud konstatuje:
Závěr o tom, že dochází k páchání trestné činnosti a že v prostorách, které mají být prohledány, se nacházejí relevantní důkazy k prověřované trestné činnosti, je v posuzovaném případě navrhujícím státním zástupcem a následně soudem opřen zejména o materiál nazvaný "Prověrka vybraných transakcí" ze dne 12. 7. 2012. Ohledně hledaných věcí se předpokládalo, že by mohly dokumentovat nevýhodné smluvní vztahy mezi obchodními partnery; hledanými věcmi měly být zejména obchodní smlouvy včetně jejich dodatků, písemnosti tykající se výběrových řízení či veřejných zakázek, písemnosti týkající se vzájemného plnění v rámci prověřovaných obchodních operací, obchodní a jiná korespondence týkající se uvedených obchodních vztahů, účetní a daňové doklady a další obchodní písemnosti. Předpokládalo se, že tyto materiály mohou být v písemné nebo elektronické formě na nosičích dat jako jsou např. pevné disky, diskety, pásky pro ukládání údajů, výpočetní technika apod.
Tento způsob, odůvodňující podezření ze závažné trestné činnosti a podezření, že v prohledávaných prostorách se mohou nacházet věci důležité pro trestní řízení, shledává Ústavní soud za dostatečný a vyhovující požadavku určitosti.
Lze ostatně dodat, že základní podmínkou pro nařízení domovní prohlídky není jistota, nýbrž toliko "důvodné podezření, že v bytě nebo v jiné prostoře sloužící k bydlení nebo v prostorách k nim náležejících (obydlí) je věc nebo osoba důležitá pro trestní řízení" (§82 odst. 1 tr. řádu); totéž platí pro prohlídku jiných prostor a pozemků (§83a odst. 1 tr. řádu). Na procesním postavení osoby, u níž se má prohlídka vykonat, vůbec nezáleží. Možno ještě dodat, že prohlídku lze konat i u osob, které nejsou ani osobami obviněnými, ani podezřelými.
Z hlediska otázky, zda zásah byl "nezbytný v demokratické společnosti", Ústavní soud je toho k názoru, že důvody uvedené v příkazu obvodního soudu k prohlídce jiných prostor mohou být považovány za zcela odpovídající sledovaným legitimním cílům této prohlídky. Ústavní soud je toho názoru, že namítaný zásah sledoval cíle definované v článku 12 odst. 3 Listiny (mj. odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku) i v článku 8 odst. 2 Listiny (ochrana pořádku a předcházení zločinnosti). Vzhledem k závažnosti (možné) trestné činnosti a konkrétním skutečnostem, které dokládají, že stěžovatelka k ní může mít vztah, lze stěží vytýkat orgánům činným v trestním řízení, že se pokusily opatřit důkazy cestou prohlídky jiných prostor.
Ústavní soud neshledal žádný ústavněprávní deficit ani v otázce příslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 5 k vydání napadeného příkazu k prohlídce.
Z uvedeného nutno dovodit, že v projednávaném případě nebyl dán jakýkoliv důvod pro vyhovění požadavku stěžovatelky, aby Ústavní soud zakázal Policii ČR pokračovat v porušování základních práv a vydat věci zajištěné v kancelářských prostorách.
Lze tedy souhrnně konstatovat, že Ústavní soud neshledal v postupu obecného soudu při vydání příkazu k prohlídce žádné hmotněprávní nebo procesní excesy, dosahující ústavněprávní roviny. Tento závěr nikterak nepředjímá další průběh trestního stíhání a výsledek meritorního rozhodnutí o vině a trestu. Stěžovatelka má i nadále otevřeny všechny cesty, které jí trestněprocesní předpisy poskytují, aby v rámci trestního řízení uplatnila veškerá zákonná práva.
Z uvedených důvodů byl Ústavní soud nucen podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítnout. Stejně byly odmítnuty stěžovatelčiny návrhy, aby Ústavní soud Policii ČR zakázal pokračovat v porušování jejích základních práv a přikázal jí vrátit veškerá elektronická data, zabavená při prohlídce.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. září 2013
Vladimír Kůrka v. r.
předseda senátu Ústavního soudu