ECLI:CZ:US:2013:3.US.3900.12.1
sp. zn. III. ÚS 3900/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 15. ledna 2013 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Taneční centrum Praha - konzervatoř, obecně prospěšná společnost, se sídlem Pod Žvahovem 463, 152 00 Praha 5, IČ 251 06 121, zastoupené JUDr. Evou Červenou, advokátkou AK se sídlem Drtinova 24, 150 00 Praha 5, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 21. února 2011 č. j. 10 C 124/2010-80, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. listopadu 2011 č. j. 54 Co 243/2011-109 a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. července 2012 č. j. 26 Cdo 1333/2012-131, spojené s návrhem na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí, za účasti 1) Obvodního soudu pro Prahu 5, 2) Městského soudu v Praze a 3) Nejvyššího soudu, jako účastníků řízení, a Městské části Praha 5, se sídlem nám. 14. října 4, 150 00 Praha 5, jako vedlejší účastnice řízení, o návrhu na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí, takto:
Vykonatelnost rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 21. února 2011 č. j. 10 C 124/2010-80, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. listopadu 2011 č. j. 54 Co 243/2011-109 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. července 2012 č. j. 26 Cdo 1333/2012-131 se odkládá do rozhodnutí Ústavního soudu o podané ústavní stížnosti.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 11. října 2012, se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 21. února 2011 č. j. 10 C 124/2010-80, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. listopadu 2011 č. j. 54 Co 243/2011-109, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. července 2012 č. j. 26 Cdo 1333/2012-131, a to pro porušení čl. 90 a čl. 96 Ústavy České republiky, čl. 4 odst. 4, čl. 26, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dále se stěžovatelka domáhala toho, aby Ústavní soud rozhodl, že stěžovatelce se přiznává právo na náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. listopadu 2011 č. j. 54 Co 243/2011-109 byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 21. února 2011 č. j. 10 C 124/2010-80, kterým soud uložil žalované (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatelka") povinnost vyklidit nemovitosti specifikované v rozhodnutí na adrese Pod Žvahovem 463, 152 00 Praha 5; odvolací soud změnil pouze lhůtu k vyklizení tak, že lhůtu k vyklizení stanovil k 15. červenci 2012. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 12. července 2012 č. j. 26 Cdo 1333/2012-131 bylo odmítnuto dovolání žalované jako nepřípustné.
V ústavní stížnosti stěžovatelka dále navrhla, aby Ústavní soud v souladu s ust. §79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), až do rozhodnutí o podané ústavní stížnosti odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí.
V souladu s ust. §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu může Ústavní soud na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.
V zásadě platí, že podaná ústavní stížnost odkladný účinek nemá. Jen výjimečně, jestliže to není v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění, přiznaného rozhodnutím třetí osobě, znamená pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám, může být vykonatelnost napadeného rozhodnutí odložena.
Pokud jde o návrh na odložení vykonatelnosti ve výroku tohoto usnesení uvedených rozhodnutí, dospěl Ústavní soud na základě shromážděných materiálů k závěru, že podmínky citovaného ustanovení jsou splněny. Odložení vykonatelnosti podle ust. §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem, přičemž případný výkon výše uvedených rozhodnutí by znamenal pro stěžovatelku nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám, tj. v daném případě vedlejší účastnici řízení.
Podmínky citovaného ustanovení jsou dle názoru Ústavního soudu splněny, neboť uložené povinnosti se v daném případě a v daných souvislostech jeví být závažnými a nereparovatelnými zásahy do základních práv stěžovatelky za situace, kdy rozhodnutí Ústavního soudu si (vzhledem ke komplikovanosti věci) vyžádá delší čas, přičemž argumenty stěžovatelky se zdají být náležitě zdůvodněny.
Proto Ústavní soud návrhu na odklad vykonatelnosti podle ust. §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu vyhověl, aniž by jakkoli předjímal výsledek řízení o ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. ledna 2013
Vladimír Kůrka v. r.
předseda senátu Ústavního soudu