ECLI:CZ:US:2013:3.US.3924.12.1
sp. zn. III. ÚS 3924/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Jana Skoupila, t. č. Vazební věznice Hradec Králové, zastoupeného Mgr. Lukášem Smutným, advokátem se sídlem Resslova 1253/17a, Hradec Králové, proti příkazu k domovní prohlídce vydanému Okresním soudem v Pardubicích dne 14. srpna 2012 pod sp. zn. 4 Nt 3575/2012 a jinému zásahu orgánu veřejné moci - domovní prohlídce nařízené uvedeným příkazem k domovní prohlídce a vykonané Policií České republiky dne 14. 8. 2012 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 12. 10. 2012 se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud vyslovil porušení jeho práva na soukromí, nedotknutelnost obydlí a rovný přístup, a aby zrušil shora označený příkaz k domovní prohlídce a Policii České republiky (dále též jen "policie") uložil obnovit stav před porušením.
Z ústavní stížnosti, jejích příloh a z napadeného příkazu k domovní prohlídce, jehož opis si Ústavní soud od Okresního soudu v Pardubicích (dále jen "okresní soud") vyžádal, bylo zjištěno, že ve věci stěžovatele jako podezřelého ze zločinu padělání a pozměnění peněz podle §233 odst. 2 trestního zákoníku okresní soud k návrhu Okresního státního zastupitelství v Pardubicích podle §83 odst. 1 trestního řádu (dále též jen "tr. ř.") nařídil domovní prohlídku bytu v domě čp. X v P. s tím, že podle §83 odst. 2 tr. ř. ji provede policejní komisař. Dne 14. 8. 2012 byla na základě tohoto příkazu v uvedeném bytě provedena policií domovní prohlídka, a to bez přítomnosti stěžovatele a bez jeho předchozího výslechu. Téhož dne Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Pardubického kraje, Odbor hospodářské kriminality SKPV, pod č. j. KRPE-66328-25/TČ-2012-170080 vydala podle §160 odst. 1 tr. ř. usnesení o zahájení trestního stíhání stěžovatele jako obviněného z výše uvedeného trestného činu.
V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že provedení domovní prohlídky bez jeho předchozího výslechu za situace, kdy orgány nevyčerpaly všechny prostředky k zajištění jeho přítomnosti při prohlídce, a odebraly mu tak možnost se k věci vyjádřit, je v rozporu s jeho zaručenými právy. V této souvislosti stěžovatel upozorňuje, že policie v protokolu o předmětné domovní prohlídce uvedla, že jí nebyl znám jeho současný pobyt, on však byt běžným způsobem užíval, neskrýval se, ale pouze se na kratší dobu vzdálil za účelem běžných záležitostí. To plyne i ze skutečnosti, že se sám na policii ohlásil, když zjistil, že mu zablokovala vstup do bytu. Stěžovatel poukazuje i na to, že vůči druhému obviněnému René Bellušovi policie postupovala zcela jinak. Jmenovaný byl zadržen krátce po pokusu udat padělané bankovky, načež na svou obranu uvedl, že bankovky převzal od něho (tj. stěžovatele). Tyto informace vedly orgány činné v trestním řízení k tomu, že ve stěžovatelem užívaném bytě provedly domovní prohlídku, a to zřejmě jako bezodkladný úkon. Následně policie předvolala manželku spoluobviněného, ta se ale opakovaně nedostavila. Teprve dne 7. 9. 2012 se ji podařilo zajistit a provést u ní v bytě domovní prohlídku. Jestliže z hlediska policie nebyla prohlídka u osoby, která se pokusila padělky udat, neodkladným úkonem, není důvod, proč by tomu mělo být - dle stěžovatelova názoru - v jeho případě jinak. Policie však zde postupovala mnohem razantněji. Příkaz k domovní prohlídce stěžovatel označuje za exces, a to z důvodu, že byl vydán pouze na základě výpovědi spoluobviněného, kterého s ohledem na jeho osobu i okolnosti zadržení nutno považovat za zcela nevěrohodného. Upozorňuje rovněž, že mu daný příkaz dosud nebyl doručen. Ve vztahu k samotnému trestnímu stíhání stěžovatel uvádí, že v jím užívaném bytě byla odpojena dodávka elektřiny, což zpochybňuje usvědčující výpověď spoluobviněného a potažmo i zahájení trestního stíhání, a že navíc při prohlídce nebylo nalezeno žádné funkční reprodukční zařízení.
Ústavní soud si vyžádal vyjádření policie k ústavní stížnosti. V něm policie podrobně popsala celkový průběh dané trestní věci, jakož i důvody provedení domovní prohlídky a okolnosti, které ji provázely. K námitkám v ústavní stížnosti obsaženým policie uvedla, že k oběma obviněným postupovala v souladu s trestním řádem a princip rovnosti neporušila, neboť od počátku trestního řízení shromážděné důkazy ohledně původu padělků směřovaly ke stěžovateli, přičemž nejde jen o výpověď spoluobviněného, ale i o další přímé a nepřímé důkazy (svědecké výpovědi dalších osob, znalecké posudky). K provedení domovní prohlídky policie uvedla, že trestní spis obsahuje úřední záznamy o úkonech a šetření, na základě kterých policie zjišťovala stěžovatelův aktuální pobyt, kromě toho se stěžovatel při pozdějším výslechu odmítl k této otázce vyjádřit. Z kopie příslušného příkazu k provedení domovní prohlídky je pak zřejmé, že jej stěžovatel převzal dne 14. 8. 2012, stejně jako protokol o provedení této prohlídky. Tvrdí-li stěžovatel, že v bytě byla odpojena elektřina, dalším šetřením byl odhalen její neoprávněný odběr.
Ústavní soud zaslal toto vyjádření stěžovateli k případné replice, ten však této možnosti nevyužil, a tedy žádné výhrady proti skutečnostem uváděným policií nevznesl, a proto z nich Ústavní soud vycházel, když ani jinak neměl důvod o jejich správnosti či pravdivosti pochybovat.
Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti (§42 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), a dospěl k závěru, že ústavní stížnost představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Směřuje-li pak ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou, jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní dimenzi, může rovněž vyplynout z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku.
Napadá-li stěžovatel svou ústavní stížností příkaz k domovní prohlídce, není Ústavnímu soudu zcela zřejmé, v čem by jeho protiústavnost měla spočívat. Jak lze zjistit z odůvodnění tohoto příkazu, okresní soud se zabýval tím, zda existuje důvodné podezření, že stěžovatel spáchal shora označený trestný čin, a v souvislosti s tím i otázkou, zda existuje důvodné podezření, že se ve stěžovatelem užívaném bytě nachází věc důležitá pro trestní řízení (§82 odst. 1 tr. ř.), tj. další padělané bankovky a zařízení pro jejich výrobu, přičemž na základě konkrétních skutečností dospěl ke kladnému závěru. Současně konstatoval, že domovní prohlídka má povahu neodkladného a neopakovatelného úkonu ve smyslu §160 odst. 4 tr. ř., a i tento svůj závěr řádně zdůvodnil. Pokud stěžovatel zpochybňuje výpověď spoluobviněného R. Belluše, pak nehledě na to, že okresní soud vycházel z dalších důkazů či indicií (byť konkrétně poukázal pouze na tuto výpověď), žádné skutečnosti, na základě kterých by tuto výpověď bylo možné označit prima facie za nevěrohodnou (resp. nepravdivou), neuvádí, k čemuž nutno dodat, že ústavnost (zahájení) stěžovatelova trestního stíhání již předmětem přezkumu Ústavního soudu bylo, ten však žádné pochybení na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil (viz usnesení ze dne 13. 12. 2012 sp. zn. II. ÚS 4233/12 a ze dne 26. 11. 2012 sp. zn. IV. ÚS 4328/12).
Stěžovatel napadá také samotné provedení domovní prohlídky, přičemž namítá, že se tohoto úkonu nemohl zúčastnit a že nebyl před jejím provedením vyslechnut. Tyto otázky řeší ustanovení §84 tr. ř., dle kterého lze domovní prohlídku vykonat i bez předchozího výslechu, jestliže věc nesnese odkladu a výslech nelze provést okamžitě. Jak patrno z výše uvedeného, domovní prohlídka byla okresním soudem nařízena jako neodkladný a neopakovatelný úkon ve smyslu §160 odst. 4 tr. ř., přičemž
policie - nepochybně ze stejných důvodů, které jsou uvedeny v příkazu k domovní prohlídce - nemohla vyčkávat s jejím vykonáním do doby, než se stěžovatele podaří nalézt. Ústavní soud přitom nemá žádný důvod předpokládat, že by ze strany policie šlo o účelový postup. Z jejího (a stěžovatelem nerozporovaného) vyjádření totiž plyne, že trestní spis obsahuje úřední záznamy o šetřeních, které policie od zajištění spoluobviněného R. Belluše dne 13. 8. 2012 v 14.15 hod. prováděla stran zjištění stěžovatelova pobytu, a to právě z důvodu, že se od uvedeného okamžiku v předmětném bytě nezdržoval. Stěžovatel má dále za to, že došlo k porušení principu rovnosti, pokud orgány činné v trestním řízení provedly domovní prohlídku v bytě spoluobviněného až dne 7. 9. 2012. Vzhledem k tomu, že žádná protiústavnost v postupu orgánů činných v trestním řízení vůči stěžovateli zjištěna nebyla, a to ani z důvodu jeho "přílišné razance" (stěžovatel tímto v podstatě namítá, že prohlídka nemusela být provedena neprodleně, tedy jako neodkladný a neopakovatelný úkon), jde (toliko) o otázku taktiky vyšetřování, jejíž řešení Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší.
S ohledem na tyto důvody Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. března 2013
Michaela Židlická v. r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu