ECLI:CZ:US:2013:3.US.3936.12.1
sp. zn. III. ÚS 3936/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky, soudce zpravodaje Jiřího Muchy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti stěžovatelky Českého inkasního kapitálu, a. s., se sídlem Praha 1 - Nové Město, Václavské nám. 808/66, zastoupené JUDr. Romanem Majerem, advokátem v Plzni, Úslavská 33, proti rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 23. července 2012 č. j. 6 EC 414/2011-57, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 15. 10. 2012 stěžovatelka napadla a domáhala se zrušení shora označeného rozsudku, kterým byla zamítnuta její žaloba na zaplacení částky 1 654,05 Kč s příslušenstvím, směřující proti žalovanému Josefu Bližňákovi (výrok I), a jímž bylo dále rozhodnuto, že stěžovatelka je povinna k rukám státu zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 8 640 Kč (výrok II). Tvrdila přitom, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno její právo na spravedlivý proces a na ochranu vlastnictví.
V ústavní stížnosti pak stěžovatelka uvedla, že náklady právního zastoupení žalovaného, který byl zastoupen v řízení soudem ustanoveným opatrovníkem - advokátem, měly být stanoveny na základě §9 odst. 5 a §7 advokátního tarifu, a nikoliv podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, podle níž postupoval Okresní soud ve Strakonicích, přičemž se dovolávala nálezu Ústavního soudu ze dne 15. 12. 2011 sp. zn. I. ÚS 2205/09.
Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti (§42 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), a dospěl k závěru, že se jedná o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Směřuje-li pak ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou, jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní dimenzi, může rovněž vyplynout z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku.
Jde-li o rozhodnutí ve věci samé, stěžovatelka proti němu v ústavní stížnosti nic nenamítá, a tudíž v této části nutno pokládat ústavní stížnost za zjevně neopodstatněnou. Ke stejnému závěru lze však dospět i ve vztahu k té části ústavní stížnosti, kde stěžovatelka brojí proti nákladovému výroku. Jak sama stěžovatelka uvádí, v důsledku napadeného postupu Okresního soudu ve Strakonicích jí byla nesprávně uložena povinnost zaplatit částku o cca 6 000 Kč vyšší. Vzhledem k výši "sporné" částky se zjevně jedná o tzv. bagatelní věc, přičemž Ústavní soud ve svých rozhodnutích vyložil, proč lze ústavně právní přezkum v takovýchto (tedy bagatelních) věcech, zvláště pak jde-li navíc jen o otázku nákladů řízení, otevřít zcela výjimečně, a současně se vyjádřil k podmínkám, za jakých tak může učinit (srov. např. usnesení ze dne 25. 11. 2010 sp. zn. III. ÚS 2525/10, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Mezi tyto patří i skutečnost, že dotčenému subjektu vzniká v důsledku vadného soudního rozhodnutí nějaká významnější újma (v této souvislosti Ústavní soud připomíná svou konstantní judikaturu, podle které pochybení v oblasti interpretace a aplikace tzv. jednoduchého práva samo o sobě porušení ústavnosti nezakládá, a to ani v případě, že by o tzv. bagatelní věc nešlo).
Takovouto újmu stěžovatelka netvrdí, a ani ji nelze z ústavní stížnosti vyvodit. Argumentaci citovaným nálezem Ústavního soudu nutno odmítnout, neboť byť se Okresní soud ve Strakonicích dopustil stejného aplikačního pochybení, toto nepředstavuje "výrazný zásah" do stěžovatelčina vlastnického práva konstatovaný v tehdy projednávaném případě a plynoucí z konkrétních okolností případu, zejména z celkové výše náhrady nákladů (24 514 Kč), včetně mnohonásobného rozdílu mezi soudy stanovenou částkou, a částkou, kterou měla stěžovatelka po právu hradit (1 428 Kč), jakož i z toho, že stěžovatelkou byla starší osoba (ročník narození 1929).
Z výše uvedených důvodů (a v duchu zásady minima non curat praetor) Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. ledna 2013
Vladimír Kůrka v. r.
předseda senátu Ústavního soudu