ECLI:CZ:US:2013:3.US.3986.12.1
sp. zn. III. ÚS 3986/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a soudců Jana Musila a Pavla Rychetského ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. P., t. č. Věznice P. O. BOX 2, Ostrava-Heřmanice, zastoupeného JUDr. Josefem Fojtíkem, advokátem se sídlem Kopřivnice, Štefánikova 1516, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2012 č. j. 3 Tdo 631/2012-42, rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 20. 10. 2011 č. j. 55 To 24/2011-1088 a rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 28. 7. 2010 č. j. 7 T 133/2004-952, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, jež splňuje formální i obsahové náležitosti zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá, aby byla zrušena v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů, neboť je názoru, že jimi byla porušena ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Rozhodné závěry rozhodujících soudů jsou stěžovateli známy, pročež je netřeba rekapitulovat.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že trestní stíhání trvalo přibližně osm a půl roku, čímž se zákonné právo a povinnost státu na stíhání a potrestání "eventuálního pachatele" dostalo do zásadního rozporu s jeho právem na projednání jeho věci v přiměřené lhůtě, garantovaného v čl. 6 Úmluvy, přičemž svým chováním k prodloužení řízení nepřispěl ani nezpůsobil jeho průtahy. Stěžovatel především nesouhlasí se závěrem Nejvyššího soudu, že délka trestního řízení byla sice "delší než standardní", ale že uložený trest odpovídá i této skutečnosti, jestliže v rámci zákonné sazby dvou až osmi let mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání čtyř let, současně však za sbíhající se trestnou činnost; je naopak přesvědčen, že při stanovení výše trestu délka trestního stíhání adekvátně zohledněna nebyla.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé.
Ve stížností napadených rozhodnutích zásah do práv, kterých se stěžovatel dovolává, shledán nebyl.
Ústavní soud předesílá, že o ústavní stížnosti jiného stěžovatele proti týmž rozhodnutím, již rozhodoval v řízení vedeném pod sp. zn. I. ÚS 3832/12, a usnesením ze dne 17. 10. 2012 ji odmítl jako zjevně neopodstatněnou; tamní stěžovatel - obdobně jako v případě nyní projednávaném - argumentoval porušením práva na spravedlivý proces v důsledku nepřiměřené délky řízení.
I v dané věci je pak namístě konstatovat, že Nejvyššímu soudu v jeho úsudku, že výše stěžovateli uloženého trestu zohledňuje i "delší než standardní" délku trestního stíhání, nelze z ústavněprávních hledisek ničeho vytknout. Je adekvátně odůvodněn, má racionální základnu a lze jej efektivně zastávat; naopak o exces, vybočení z ustálených výkladových zásad, opomenutí relevantních kritérií apod., což jediné by mohlo mít význam v rámci ústavněprávního přezkumu, evidentně nejde. V podrobnostech na odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu lze odkázat.
Ústavní soud tudíž posoudil ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný, který podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát (bez jednání) usnesením odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. února 2013
Vladimír Kůrka v. r.
předseda senátu