ECLI:CZ:US:2013:3.US.3987.12.1
sp. zn. III. ÚS 3987/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 14. listopadu 2013 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jana Filipa a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky RH leas, s. r. o. "v likvidaci", IČ: 00562386, se sídlem Třída práce 15 č. p. 1710, 792 01 Bruntál, zastoupené JUDr. Radkem Závodným, advokátem se sídlem Duškova 917/4, 150 00 Praha, proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. června 2012 č. j. 20 Cdo 2940/2011- 417, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. ledna 2011 č. j. 10 Co 731/2010-376 a proti usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 1. července 2010 č. j. 1 Nc 46/2002-354, za účasti 1) Nejvyššího soudu České republiky, 2) Krajského soudu v Ostravě a 3) Okresního soudu v Bruntále, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 17. října 2012, se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 1, čl. 96 Ústavy České republiky a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ústavní soud konstatuje, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti, stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že usnesením ze dne 31. ledna 2011 č. j. 10 Co 731/2010-376 Krajský soud Ostravě potvrdil usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 1. července 2010 č. j. 1 Nc 46/2002-354, jímž okresní soud rozhodl o procesním nástupnictví původní oprávněné K+B Expert POPE spol. s r. o., vymazané z obchodního rejstříku, a do řízení připustil nynější oprávněnou společnost K+B Expert, s. r. o. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že vzhledem k tomu, že původní oprávněná ztratila způsobilost být účastníkem řízení, je povinností soudu, aniž by k tomu bylo třeba jakékoliv iniciativy účastníků řízení, z úřední povinnosti rozhodnout, s kým bude ve věci pokračováno, umožňuje-li to povaha věci. V daném případě povaha věci umožňuje, aby v řízení bylo pokračováno a okresní soud tedy správně rozhodl ve smyslu ust. §107 odst. 1 a 3 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") o tom, že bude pokračováno s právním nástupcem oprávněné. Teprve poté, co bude odstraněn nedostatek podmínek řízení (ust. §103 o. s. ř.), spočívající v nedostatku způsobilosti být účastníkem řízení na straně oprávněné K+B Expert POPE spol. s r. o., může soud pokračovat v samotném exekučním řízení. Odvolací soud konstatoval, že povinná neuvedla žádné skutečnosti, jimiž by zpochybnila postup okresního soudu předpokládaný v ust. §107 odst. 1 a 3 o. s. ř., její námitky směřovaly pouze ke zpochybnění procesního postupu ve vztahu k rozhodnutí o jejím návrhu na zastavení exekuce. O tomto návrhu však okresní soud může rozhodnout teprve po odpadnutí zmíněného nedostatku podmínek řízení. Až při rozhodování o samotném návrhu na zastavení exekuce může povinná uplatnit argumentaci ve prospěch svého návrhu na zastavení exekuce v souvislosti s nečinností oprávněné. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě napadla povinná dovoláním, které Nejvyšší soud usnesením ze dne 28. června 2012 č. j. 20 Cdo 2940/2011- 417 jako nedůvodné zamítl.
II.
V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že soudní exekutor v předmětné věci nepostupoval správně, jestliže na místo vydání rozhodnutí o zastavení exekuce odeslal spis k rozhodnutí o procesním nástupnictví exekučnímu soudu. Stěžovatelka uvádí, že k jejímu návrhu na zastavení exekuce ze dne 18. ledna 2010 se právní zástupce JUDr. Josef Corradini vyjádřil jménem svého klienta společnosti K+B Progres, a. s., přičemž tato společnost je zcela odlišná jak od postavení oprávněné v řízení, tj. společnosti K+B Expert POPE spol. s r. o., tak od společnosti K+B Expert s. r. o., tedy společnosti, která je v obchodním rejstříku od 28. října 2006 vedena jako faktický právní nástupce zaniklé společnosti K+B Expert POPE spol. s r. o. Společnost K+B Expert POPE spol. s r. o. totiž zanikla sloučením a její jmění přešlo na nástupnickou společnost K+B Expert, s. r. o. V důsledku nevyjádření se oprávněné k návrhu povinné na zastavení exekuce měl podle stěžovatelky soudní exekutor po marném uplynutí 30denní lhůty k podání vyjádření exekuci zastavit v souladu s ust. §55 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb. Soudní exekutor však exekuci nezastavil a namísto toho předložil podání povinné se stanoviskem společnosti K+B Progres a. s. Okresnímu soudu v Bruntále k rozhodnutí. Exekuční soud začal rozhodovat o procesním nástupnictví až po 4 letech.
Nejvyššímu soudu stěžovatelka vytýká, že nepřihlédl k jejím podáním ze dne 16. května 2012 označeným jako 3. doplnění dovolání a s námitkami obsaženými v tomto podání se nevypořádal. Stěžovatelka namítá porušení práva na spravedlivý proces, neboť v hodnocení skutkových zjištění absentuje určitá část skutečností, která v řízení vyšla najevo. Principu práva na spravedlivý proces, uvádí stěžovatelka, odpovídá povinnost obecných soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit, přičemž soudy se musejí vypořádat s námitkami uplatněnými v řízení.
III.
Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.
Ústavní soud tedy přezkoumal napadená rozhodnutí, jakož i řízení jim předcházející, z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Nejvyšší soud v předmětné věci shodně se soudy nižších instancí dovodil, že původní oprávněná K+B Expert POPE spol. s r. o. ztratila způsobilost být účastníkem řízení a bylo tedy povinností soudu, aniž by k tomu bylo třeba jakékoliv iniciativy účastníků řízení, z úřední povinnosti rozhodnout, s kým bude ve věci pokračováno, a povaha věci to umožňovala. O návrhu povinné na zastavení exekuce tak bude, uvedl dovolací soud, rozhodnuto až po odpadnutí tohoto nedostatku podmínky řízení. Nejvyšší soud v odůvodnění svého rozhodnutí dále uvedl, že k podáním dovolatelky, označeným jako doplnění dovolání (obsahujícím ostatně opakovaně námitky věcné nesprávnosti exekučního titulu), doručeným po uplynutí dovolací lhůty, v souladu s ust. §242 odst. 4 o. s. ř. nepřihlédl.
Ústavní soud ověřil, že v projednávané věci byly dodrženy požadavky vyplývající z výše vymezeného rámce ústavního přezkumu případů věcně obdobných projednávané věci.
Ústavní soud ověřil, že obecné soudy rozhodovaly v souladu s principy hlavy páté Listiny, jejich rozhodnutí nelze označit jako rozhodnutí svévolná, ale tato rozhodnutí jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, které nevybočilo z mezí ústavnosti. Z pohledu Ústavního soudu zde není prostor pro zásah do rozhodovací činnosti nezávislých soudů.
Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajících soudů došlo k porušení hmotně právních či procesně právních předpisů, které by mělo za následek porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky.
Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. listopadu 2013
Vladimír Kůrka v. r.
předseda senátu Ústavního soudu