ECLI:CZ:US:2013:3.US.4061.12.1
sp. zn. III. ÚS 4061/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou o ústavní stížnosti stěžovatelky Terezie Regnardové, směřujícím zřejmě proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 15 Co 619/2012-369 ze dne 29. června 2012 a proti usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku č. j. 15 C 96/2005-358 ze dne 19. března 2012 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 22. října 2012 doručena ústavní stížnost stěžovatelky, směřující zřejmě proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 15 Co 619/2012-369 ze dne 29. června 2012 a proti usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku č. j. 15 C 96/2005-358 ze dne 19. března 2012. Stěžovatelka v ústavní stížnosti zároveň požádala o prodloužení lhůty k doplnění ústavní stížnosti právním zástupcem do doby, než jí bude tento zástupce Českou advokátní komoru ustanoven. Z ústavní stížnosti vyplynulo, že žádost o určení advokáta na Českou advokátní komoru hodlá stěžovatelka podat po doručení akceptačního dopisu Ústavního soudu.
Dříve, než se Ústavní soud začne zabývat věcnou stránkou návrhu, přezkoumá, zda návrh splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka nerespektovala ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jenž ukládá fyzickým osobám v řízení před Ústavním soudem povinné zastoupení advokátem, a ústavní stížnost obsahovala i řadu dalších vad. Protože ústavní stížnost nebyla ani dne 13. listopadu 2012 doplněna advokátem, byla stěžovatelka výzvou ze dne 13. listopadu 2012, která byla téhož dne stěžovatelce doručena do datové schránky, vyzvána k odstranění vad její ústavní stížnosti, a to ve lhůtě 60 dnů od doručení uvedené výzvy.
Stěžovatelka však ve stanovené lhůtě vady podání neodstranila, ani neuvedla důvod, co jí v tom bránilo. Ústavní soud obdržel dne 15. ledna 2013 pouze žádost o prodloužení lhůty k odstranění vad z údajných vážných zdravotních důvodů stěžovatelky, podepsanou Ladislavem Regnardem a Terezií Regnardovou, zřejmě potomky stěžovatelky. Údajné vážné zdravotní důvody, resp. zdravotní obtíže stěžovatelky však nebyly v žádosti nijak blíže časově ani jinak specifikovány a nebyly ani doloženy.
Z provedeného lustra Ústavního soudu bylo zjištěno, že stěžovatelka podala od roku 2007 k Ústavnímu soudu již nejméně 15 ústavních stížností, přičemž v řízeních vedených pod sp. zn. I. ÚS 539/07, III. ÚS 817/10, I. ÚS 2240/10, II. ÚS 3588/10 a II. ÚS 3018/11 byla vyzvána k odstranění vad podání a poučena zejména o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem i o možnosti obrátit se s žádostí o přidělení advokáta na Českou advokátní komoru. Stěžovatelce tak bylo z předchozích řízení známo, jaké náležitosti zákon o Ústavním soudu pro podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje. Bylo proto ve vlastním zájmu stěžovatelky, aby podala ústavní stížnost splňující náležitosti ustanovení §27 a násl. zákona o Ústavním soudu.
Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat poučení, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým. Ostatně usneseními sp. zn. III. ÚS 907/12 a sp. zn. IV. ÚS 1138/12 byly nedlouho před podáním projednávané ústavní stížnosti právě z tohoto důvodů ústavní stížnosti stěžovatelky odmítnuty.
Ústavnímu soudu je z jeho činnosti známo, že žádosti o určení advokáta jsou Českou advokátní komorou obvykle vyřízeny do dvou až tří týdnů. Zákonná lhůta k podání ústavní stížnosti je tak dostatečná na to, aby mohl být stěžovatelce případně též určen advokát a stěžovatelce tak podle náhledu Ústavního soudu nic nebránilo (a stěžovatelka ústavnímu soudu žádnou takovou okolnost ani nesdělila), aby si zastoupení advokáta před podáním ústavní stížnosti zajistila. Přes to Ústavní soud přípisem ze dne 13. listopadu 2012 prodloužil stěžovatelce lhůtu k odstranění vad jejího podání, a to o 60 dnů, tedy velmi výrazně.
Ústavní soud zvážil všechny výše uvedené skutečnosti a dospěl k závěru, že pokud stěžovatelka ani ve lhůtě k odstranění vad prodloužené po více než dvou týdnech od podání její ústavní stížnosti o 60 dnů vady ústavní stížnosti neodstranila a nedoložila žádný závažný důvod, který ji v tom bránil (což mohla, pokud tak nebyla schopna sama, učinit i prostřednictvím L. a T. Regnardových, kteří podali dne 15. ledna 2013 výše uvedenou žádost o prodloužení lhůty), není na místě lhůtu k odstranění vad ústavní stížnosti dále prodlužovat.
Ústavní soud tak v posuzované věci shledal důvody pro aplikaci ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost dle citovaného ustanovení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 30. ledna 2013
Vlasta Formánková v.r.
soudkyně zpravodajka