ECLI:CZ:US:2013:3.US.483.12.1
sp. zn. III. ÚS 483/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Josefa Velicha, zastoupeného JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským, advokátem se sídlem Sádky 1605/2, Prostějov, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. listopadu 2011 č. j. 7 Afs 72/2011-90, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Argumentace stěžovatele
1. Dne 10. 2. 2012 obdržel Ústavní soud návrh, ve kterém stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví značeného rozhodnutí, kterým byla pro opožděnost odmítnuta jeho kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 25. 5. 2011 č. j. 9 Ca 269/2008-54. Své rozhodnutí opřel Nejvyšší správní soud o závěr, dle kterého z obsahu soudního spisu vyplývá, že kasační stížností napadený rozsudek městského soudu byl doručen zástupci stěžovatele advokátovi Mgr. Janu Kostkovi do vlastních rukou v pondělí dne 22. 8. 2011, o čemž má svědčit doručenka do vlastních rukou na č. l. 69 spisu podepsaná zástupcem stěžovatele. Lhůta pro podání kasační stížnosti proti uvedenému rozsudku proto skončila uplynutím pondělí dne 5. 9. 2011, které bylo posledním dnem pro včasné podání kasační stížnosti. Stěžovatel, resp. jeho zástupce však předal kasační stížnost proti rozsudku městského soudu k poštovní přepravě až v úterý dne 6. 9. 2011, tedy po uplynutí lhůty k jejímu podání. Kasační stížnost tak měla být podána zjevně po uplynutí lhůty k podání kasační stížnosti, jejíž zmeškání nelze prominout.
2. Se zjištěním uvedeným v napadeném rozhodnutí stěžovatel nesouhlasí a namítá, že rozsudek městského soudu ze dne 25. 5. 2011 č. j. 9 Ca 269/2008-54 byl právnímu zástupci stěžovatele doručen až dne 23. 8. 2011, a nikoliv dne 22. 8. 2011. Poukázal na znění §50f odst. 3 a 5 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") a namítl, že:
- na řádku doručenky označeném jako "potvrzuji převzetí této zásilky dne" není vepsaný údaj vůbec čitelný,
- na řádku doručenky označeném jako "podpis osoby, která zásilku převzala" není žádný podpis uveden, ale je zde vepsáno velmi špatně čitelné datum, resp. datum, které nelze jednoznačně určit,
- na řádku doručenky označeném jako "vztah osoby, která zásilku převzala, k adresátovi" je pravděpodobně podpis, který však není podpisem adresáta, tj. právního zástupce stěžovatele - Mgr. Jana Kostky. Tento podpis se zásadně a již na první pohled zjevně liší od pravého podpisu Mgr. Jana Kostky, který je uveden na listinách založených v soudním spisu, tedy např. na plné moci k podání kasační stížnosti ze dne 5. 9. 2011, dále na samotné kasační stížnosti ze dne 6. 9. 2011 a též na plné moci ze dne 9. 11. 2010 udělené stěžovatelem k jeho zastupování v řízení o správní žalobě, přičemž tato plná moc byla do soudního spisu založena již při soudním jednání konaném u městského soudu dne 18. 5. 2011,
- doručenka dále v rozporu s ustanovením §50g odst. 1 písm. b) o. s. ř. vůbec neobsahuje označení doručujícího orgánu. Z doručenky proto není jednoznačně patrné, kdo je v daném případě doručujícím orgánem ve smyslu ustanovení §48 odst. 1 písm. d) o. s. ř., či zda byl vůbec doručujícím orgánem některý ze subjektů v tomto ustanovení uvedený.
3. Doručenka proto podle stěžovatele trpí řadou nedostatků, nelze ji tedy považovat za řádně vyplněnou a nelze z ní určit, že dnem doručení písemnosti právnímu zástupci stěžovatele byl den 22. 8. 2011. Údaj v levé části doručenky o tom, že písemnost byla doručena dne 22. 8. 2011, nelze podle stěžovatele v kontextu výše uvedeného považovat za relevantní. Tento údaj je navíc uveden v části doručenky, která je dle svého obsahu zjevně vyplňována teprve až po doručení písemnosti adresátovi, a adresát tak nemůže správnost tohoto údaje při převzetí písemnosti ověřit, ovlivnit ani potvrdit.
4. Z těchto důvodů je v daném případě třeba ve smyslu ustanovení §50f odst. 5 o. s. ř. prokazovat den doručení uvedeného rozhodnutí jiným způsobem. Za den doručení přitom stěžovatel považuje den 23. 8. 2011. K tomu uvedl, že to je den, kdy jeho právní zástupce Mgr. Jan Kostka nalezl písemnost ve své poštovní schránce. Stěžovatel v této souvislosti odkázal na přiloženou emailovou zprávu Mgr. Jana Kostky ze dne 29. 8. 2011, v níž právní zástupce stěžovateli sděluje, že mu byl předmětný rozsudek městského soudu doručen dne 23. 8. 2011. Dne 29. 8. 2011 odeslal Mgr. Jan Kostka stěžovateli další email, v jehož příloze byl stěžovateli odeslán předmětný rozsudek opětovně s uvedením, že tento rozsudek byl právnímu zástupci stěžovatele doručen dne 23. 8. 2011. Na přiloženém naskenovaném rozsudku ve formátu PDF je současně ručně označen den 23. 8. 2011 jako datum doručení tohoto rozsudku. Dále již dne 1. 9. 2011 odeslal Mgr. Jan Kostka stěžovateli elektronickou poštou připravený návrh kasační stížnosti proti rozsudku městského soudu. V samotné kasační stížnosti ze dne 6. 9. 2011 je pak v souladu s ustanovením §106 odst. 1 soudního řádu správního (dále jen "s. ř. s.") uvedeno datum doručení kasační stížností napadeného rozhodnutí, a to 23. 8. 2011. V den doručení rozsudku městského soudu, tj. dne 23. 8. 2011, též Mgr. Jan Kostka obratem požádal prostřednictvím elektronické pošty městský soud o poskytnutí protokolu z jednání konaného dne 25. 5. 2011, aby jej měl k dispozici při přípravě kasační stížnosti. To stěžovatel doložil emailovou korespondencí a zdůraznil, že skutečnost, že veškerá uvedená emailová korespondence je z doby, kdy měl stěžovatel stále dostatečnou lhůtu k včasnému podání kasační stížnosti. Stejně tak samotná kasační stížnost byla připravena již dne 1. 9. 2011, tedy v dostatečné časové rezervě před uplynutím lhůty k podání kasační stížnosti. Objektivně tedy nebyl dán žádný důvod v kasační stížnosti účelově tvrdit (jak by se mohlo zdát), že napadený rozsudek byl doručen o den později, než tomu bylo ve skutečnosti, tak aby byl vytvořen dojem o zachování lhůty k včasnému podání kasační stížnosti.
5. Následně se stěžovatel pokusil odpovědět na otázku, kdy a jakým způsobem tedy byl rozsudek městského soudu právnímu zástupci stěžovatele doručen, pokud mu nebyl doručen dne 22. 8. 2011. Uvedl, že na obálce, ve které byla právnímu zástupci stěžovatele písemnost doručena (kopii Ústavnímu soudu předkládá), je na propisovací vrstvě namísto otisku údajů z doručenky pouze ručním písmem označen adresát jako "Mgr. J. Kostka", přičemž se jedná o písmo zcela shodné s písmem, kterým je na doručence na řádku "jméno a příjmení osoby, která zásilku převzala" uvedeno "Kostka Jan" a kteréžto s největší pravděpodobností patří doručující osobě. Stěžovatel si tak klade otázku, proč je na propisovací vrstvě obálky uvedeno "Mgr. J. Kostka"? Proč by doručující osoba trvala na tom, že slova "Mgr. J. Kostka" musí být po odtržení doručenky a při předávání zásilky adresátovi napsána na propisovací vrstvu obálky? Vždyť pro takovýto postup neexistuje žádné logické opodstatnění. Tato nesrovnalost tak podporuje hypotézu, že doručenka od obálky byla oddělena již dříve, kdy samotná obálka se ocitla ve schránce adresáta až dne 23. 8. 2011. Možná doručující osoba udělala, patrně ze zvyku, chybu v domnění, že jako obvykle doručuje jinou písemnost postupem dle ustanovení §50 o. s. ř., kdy tyto písemnosti jsou při pokusu o doručení buďto převzaty adresátem, případně jsou ihned bez uložení vhozeny do schránky. Teprve při následné kontrole doručenky (ke které může dojít i s odstupem několika dnů) byla chyba odhalena. K napravení chyby pak mohlo dojít tak, že písemnost byla zpětně opatřena předpokládaným datem doručení a napodobeným podpisem adresáta. Každopádně platí, že podpis na doručence evidentně nepatří adresátovi (což je seznatelné ze spisu, který obsahuje originál podpisu adresáta), kdy adresát uvádí, že písemnost nalezl ve schránce až dne 23. 8. 2011.
6. Stěžovatel však nevylučuje, že písemnost skutečně mohla být vhozena do schránky již dne 22. 8. 2011, avšak adresát si ji všiml až dne následujícího. V takovémto případě by však bylo doručováno v rozporu s ustanovením §49 o. s. ř., když povinností doručovatele bylo písemnost uložit. Ani v tomto případě tak nelze považovat kasační stížnost stěžovatele za opožděnou, nýbrž spíše předčasnou, když do dnešního dne nedošlo k doručení rozsudku v souladu se zákonem. Stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud nechal vyhotovit grafologický posudek prokazující výše uvedená tvrzení.
7. Stěžovatel tak konstatuje, že v uvedených nedostatcích doručenky jako veřejné listiny ve spojení s označenými listinnými důkazy a uvedenými skutečnostmi má stěžovatel za to, že datum 22. 8. 2011 není prokazatelným datem doručení rozsudku městského soudu stěžovateli a existují zde důkazy, jejichž prostřednictvím lze ve smyslu ustanovení §50f odst. 5 o. s. ř. dospět k závěru, že písemnost byla stěžovateli, resp. jeho právnímu zástupci doručena až dne 23. 8. 2011. V takovém případě byla kasační stížnost podána včas a usnesením Nejvyššího správního soudu o jejím odmítnutí pro opožděnost tak došlo k odepření možnosti stěžovatele domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). Navíc rozhodnutí Nejvyššího správního soudu bylo učiněno bez jednání, kdy stěžovateli byla tímto postupem odňata možnost nabídnout svá skutková tvrzení a tato podpořit patřičnými důkazy. V tomto ohledu tak lze napadené usnesení rovněž považovat za překvapivé a nepředvídatelné, protiústavně zasahující do legitimního očekávání stěžovatele. Ze všech těchto důvodů navrhl, aby Ústavní soud této ústavní stížnosti vyhověl a předmětné usnesení Nejvyššího správního soudu zrušil.
II.
Formální předpoklady projednání návrhu
8. Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §29 až §31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a vyčerpal zákonné prostředky k ochraně svého práva. Ústavní stížnost je přípustná.
III.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
9. Projednávaná věc se týká dodatečného platebního výměru Finančního úřadu pro Prahu 10 ze dne 12. 6. 2007 č. j. 235021/07/010522/7226, jímž byla stěžovateli stanovena za zdaňovací období roku 2002 daň z příjmů fyzických osob. Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu rozhodnutím ze dne 2. 5. 2008 č. j.
6792/08-1100-102079 zamítlo odvolání žalobce proti výše uvedenému dodatečnému platebnímu výměru a městský soud rozsudkem ze dne 25. 5. 2011 č. j. 9 Ca 269/2008-54 zamítl jako nedůvodnou stěžovatelovu žalobu na toto rozhodnutí o odvolání. Nejvyšší správní soud jeho kasační stížnost následně odmítl jako opožděně podanou.
10. Ústavní soud není další instancí, před kterou by mohlo být pokračováno v řízení před orgány daňové správy nebo obecnými soudy. Jeho funkcí je soudní ochrana ústavnosti ve smyslu čl. 83 Ústavy České republiky. Jak se podává z výše uvedeného, předmětem ústavní stížnosti je pouze otázka data doručení rozsudku městského soudu, kterým bylo ve věci dodatečného platebního výměru rozhodnuto. Nejvyšší správní soud se vůbec kasační stížností meritorně nezabýval a odmítl ji a limine fori z důvodu jejího opožděného podání. Z hlediska právního posouzení této okolnosti nelze postupu Nejvyššího správního soud nic vytknout. Tento soud posoudil na základě skutečnosti, že na doručence do vlastních rukou je uvedeno jako datum převzetí 22. 8. 2011. Proto mohl z hlediska pravidel řízení o kasační stížnosti na základě §40 odst. 1 a 2 a §106 odst. 2 s. ř. s. dospět k závěru, že kasační stížnost byla podána opožděně. Poukázal zde na č. l. 69 soudního spisu a uvedl, že o skutečnosti doručení dne 22. 8. 2011 svědčí bez jakýchkoliv pochybností doručenka do vlastních rukou na č. l. 69 spisu, která je podepsána zástupcem stěžovatele.
11. Ústavní soud si od městského soudu vyžádal jím vedený soudní spis sp. zn. 9 Ca 269/2008 a na tomto základě posoudil důvodnost ústavní stížnosti. Dospěl k závěru, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.
12. Ústavní soud je zvláštním typem soudu, který je především soudem nad právem, nicméně v daném případě s ohledem na skutková zjištění bylo nutno se zabývat nejdříve samotnými skutečnostmi, na kterých je založeno odmítavé usnesení Nejvyššího správního soudu, a argumentací stěžovatele, který se je snaží zpochybnit. Především není pochyb o datu doručení kasační stížnosti Nejvyššímu správnímu soudu, sporná je otázka doby doručení. Argumentace ohledně toho, co činil právní zástupce stěžovatele v době od doručení po odeslání kasační stížnosti, má jen podpůrný význam. Stěžovatel nezpochybňuje právní základ projednávané věci, kterým je §50f odst. 3 o. s. ř. Z něj plyne, že doručuje-li soud písemnost při úkonu, o němž se nepořizuje protokol, nebo prostřednictvím doručujícího orgánu, vyznačí se doručení písemnosti na doručence, která je veřejnou listinou, což značí, že není-li prokázán opak, považují se údaje uvedené na doručence za pravdivé. Tyto údaje se stěžovatel pokusil zpochybnit, aby bylo možno postupovat podle §50f odst. 5 o. s. ř. Nepodařilo se mu je však vyvrátit takovým způsobem, aby mohl Ústavní soud zasáhnout do již uzavřené věci.
13. Především Ústavní soud konstatuje, že stanovisko o opožděném doručení neplyne jen z usnesení Nejvyššího správního soudu. Již v rámci podání kasační stížnosti byla tato otázka posouzena předsedkyní senátu městského soudu JUDr. Ivankou Havlíkovou, která konstatuje, že z údajů na doručence a z prezentačního razítka na obálce s kasační stížností plyne opožděnost, takže již nezasílá kasační stížnost k vyjádření žalovanému a nepožaduje předložení správního spisu. Tato skutečnost byla stěžovateli známa nejpozději ode dne 5. 1. 2012 (viz dále).
14. Z vyžádaného soudního spisu dále vyplývá, že na č. l. 69 je doručenka do vlastních rukou, na které doručovací orgán uvádí, že dne 22. 8. 2011 byla písemnost odevzdána v 13.20, dále je zde razítkem vyznačeno jméno doručovatelky (Petra Tomanová) spolu s parafou a otiskem razítka, na kterém je datum 22. 8. 2011. Dále je na doručence tiskem vyznačen odesílatel, spisová značka a obsah písemnosti, tj. "9Ca 269/2008 - rozsudek č. l. 54-68". Následuje označení adresáta tiskem, dále je ručně uvedeno Kostka Jan, v rubrice vztah osoby k adresátovi je uveden podpis přebírající osoby a potvrzení převzetí dne 22. 8. 2011. K námitkám stěžovatele (viz výše sub 2 až 6), který se na tomto základě snaží doručení podle §59f odst. 3 o. s. ř. vyvrátit, nelze v tomto směru přisvědčit. Ústavní soud v soudním spise porovnal další doručenky s parafou doručovatelky Petry Tomanové a nezjistil rozdíl. Stejně tak na doručence do vlastních rukou v případě doručení ústavní stížností napadeného rozhodnutí (č. l. 96 soudního spisu) jsou uvedeny stejným písmem jako na č. l. 69 údaje o převzetí včetně stejného podpisu přebírající osoby. Ani toto doručení však stěžovatel nezpochybnil, ačkoli ze soudního spisu (č. l. 97) vyplývá, že dne 5. 1. 2012 nahlížel do předmětného spisu v době od 11.00 do 11.25 hod., takže mu muselo být zřejmé, kdy a kým k převzetí došlo. Přesto jím nebylo bezprostředně poté doručení zpochybňováno, popř. s ohledem na úvahy stěžovatele o manipulaci s údaji nebyl postup doručovatelky napaden (srov. např. skutkový stav ve věci sp. zn. IV. ÚS 48/04, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Stěžovatel se obrátil bez zajišťování dalších důkazů po změně právního zástupce (nota bene) přímo na Ústavní soud, ačkoli mu byl skutkový stav znám a mohl v tomto směru činit potřebné kroky.
15. Dále Ústavní soud konstatuje, že v daném případě se nejedná o obecná pravidla pro doručování fyzické osobě (stěžovateli), nýbrž jeho právnímu zástupci s plnou mocí, tedy advokátovi. V tomto ohledu Ústavní soud v rámci vyvracení údajů na veřejné listině přihlédl i k pravidlům doručování advokátovi a k tomu, že v daném případě se jedná o sídlo Advokátní kanceláře Kostka - Novotný, ve které působí dva advokáti, jak plyne z údajů, které o sobě oba advokáti zveřejnili na adrese
http://www.advokati-kns.cz ((c) 2010 Kostka Novotný, poslední návštěva webové stránky 21. 11. 2012). S přihlédnutím k ustanovení §46b písm. f) o. s. ř. se v takovém případě uplatní pravidla o doručování do sídla advokáta. Dále v této souvislosti nutno přihlédnout k §50a odst. 4 o. s. ř., podle kterého písemnost určenou advokátu, notáři, soudnímu exekutorovi a patentovému zástupci za ně mohou přijímat osoby, které k tomu byly zmocněny, nebo jejich zaměstnanci. Vykonávají-li tyto osoby svou činnost společně s jinými osobami, mohou ji přijmout i tyto jiné osoby a jejich zaměstnanci. Proto otázka podpisu právního zástupce nemusí být v takovém případě jediným kritériem doručení. V případě vyvracení obsahu veřejné listiny by bylo třeba se vypořádat i s těmito skutečnostmi, s ohledem na obsazení advokátní kanceláře, pracovní dobu a vyznačenou dobu doručení v pracovní den - pondělí 22. 8. 2011. Dále je třeba pro úplnost uvést, že na č. l. 69 soudního spisu je mimo připnutých vrácených doručenek s výše uvedenými údaji též vyznačen rukou psaný pokyn soudní kanceláři ze dne 17. 8. 2011 k doručení rozsudku, dále je zde razítko s datem vypravení dne 18. 8. 2011 (pracovní den, čtvrtek) a údajem o doručení do datové schránky žalovaného finančního ředitelství dne 18. 8. 2011. Ani tyto skutečnosti nevedou Ústavní soud k závěru, že by mohl mít údaje z veřejné listiny za spolehlivě vyvrácené.
16. Stejně tak nelze s ohledem na judikaturu označit napadené usnesení Nejvyššího správního soudu jako překvapivé či dokonce nenaplňující legitimní očekávání stěžovatele. Nejvyšší správní soud konstantně zaujímá stanovisko, podle kterého ten, kdo hodlá úspěšně zpochybnit doručení písemnosti, musí nejprve sám unést břemeno tvrzení. Musí tedy předložit taková skutková tvrzení, která jsou skutečně způsobilá zpochybnit doručení a údaje na doručence takovým způsobem, že vytvářejí věrohodnou verzi reality, podle níž předmětná zásilka doručena nebyla (srov. rozsudky ze dne 27. 4. 2006 č. j. 2 Afs 158/2005-82, ze dne 29. 11. 2007 č. j. 1 Afs 7/2007-169, ze dne 31. 3. 2010 č. j. 9 As 65/2009-61, ze dne 7. 2. 2012 č. j. 8 As 97/2011-40, všechna tato rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz). V daném případě již bylo poukázáno na to, že původní právní zástupce stěžovatele nahlédl do soudního spisu a mohl si učinit úsudek o opatření potřebných důkazů z hlediska břemena tvrzení obecně a ve vztahu k podmínkám doručování do sídla advokáta zvláště (viz též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 7. 2012 č. j. 8 As 64/2011-65).
17. Ústavní soud se tak dostal do role téměř nalézacího soudu s tím, že stěžovatel po něm žádá i vedení vyšetřování okolností doručení a objasnění hypotéz, které v této souvislosti uvádí. Jím předestřená argumentace a úvahy o doručení předmětné zásilky však nebyly, jak se z výše uvedeného podává, takové povahy, aby bylo možno stěžovateli přisvědčit stran jeho tvrzení. Na základě uvedených skutečností tak třeba uzavřít, že stěžovateli nelze přisvědčit stran jeho námitek ohledně údajů uvedených na doručence. Není úkolem Ústavního soudu, aby hledal důkazy ve prospěch stěžovatele, radil mu, které relevantní důkazy si má opatřit, a aby případně spekuloval v jím naznačeném směru ohledně toho, co se mohlo s doručenou zásilkou odehrát. Řízení u Ústavního soudu není vedeno inkviziční zásadou a může se zabývat skutkovými okolnostmi jen v souvislosti s prokazováním porušení (nikoli pouhým zásahem) ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele. Uvedená skutková zjištění brána jednotlivě a zejména ve vzájemných souvislostech svědčí pro to, že tyto údaje mohly být základem pro odmítnutí kasační stížnosti stěžovatele a limine fori podle §106 odst. 2 s. ř. s., takže k zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele nemohlo dojít. Proto Ústavnímu soudu nezbylo než odmítnout ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. února 2013
Michaela Židlická v. r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu