ECLI:CZ:US:2013:3.US.494.13.1
sp. zn. III. ÚS 494/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 28. února 2013 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Pavla Rychetského a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti JUDr. Přemysla Krause, insolvenčního správce dlužníka Vitamína, družstvo ovocnářů, IČ: 47048247 se sídlem Seifertovy sady 38, Kutná Hora, zastoupeného Mgr. Pavlem Ubrem, advokátem se sídlem Senovážné nám. 24, 110 00 Praha 1, proti části výroku usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. listopadu 2012 č. j. 29 Co 600/2012-97, jíž bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Stěžovatel ústavní stížností napadá část výroku usnesení odvolacího soudu, jíž tento soud po zastavení odvolacího řízení stěžovateli (v dřívějším řízení v procesním postavení žalobce) uložil povinnost zaplatit žalované Jitce Siváčkové na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 35 040,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jejího právního zástupce.
Jak vyplývá z odůvodnění ústavní stížnosti, důvodem nesouhlasu stěžovatele s výrokem o nákladech odvolacího řízení je výše náhrady nákladů řízení, přiznané odvolacím soudem vedlejší účastnici řízení. Tento soudní výrok stěžovatel označuje za porušení svého práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
Z napadeného usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2012 č. j. 29 Co 600/2012-97 se zjišťuje, že Okresní soud v Kutné Hoře zamítl žalobu stěžovatele, kterou se po vedlejší účastnici řízení domáhal zaplacení částky 1 000 000,- Kč jako náhrady škody a částky 100 000,- Kč z titulu nemajetkové újmy. Stěžovateli byla uložena povinnost zaplatit vedlejší účastnici na náhradu nákladů řízení 72 000,- Kč.
Stěžovatel se proti rozsudku soudu prvního stupně odvolal, poté však vzal své odvolání zpět a odvolací soud odvolací řízení zastavil, přičemž odvolací soud rozhodl o náhradě odvolacího řízení podle ustanovení §146 odst. 2 věty prvé o. s. ř. za použití ustanovení §224 odst. 1 o. s. ř.
Jak plyne z rozhodovací praxe Ústavního soudu, při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy jednoznačně podružné (a k meritu věci akcesorické), postupuje Ústavní soud nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně, například když zjistí, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces extrémním způsobem, tj. ke svévoli, nebo, že bylo v tomto rámci zasaženo i jiné základní právo (kupř. nálezy sp. zn. II. ÚS 259/05, I. ÚS 351/05, II. ÚS 549/06, I. ÚS 1056/07, III. ÚS 1817/07, I. ÚS 1030/08, II. ÚS 622/10 a další).
Pod aspektem tohoto přístupu Ústavní soud konstatuje, že z pohledu rámce argumentačního prostoru vymezeného ustanovením §146 odst. 2 o. s. ř. a judikaturou Ústavního soudu (např. nálezy sp. zn. II. ÚS 439/06, IV. ÚS 288/05) napadené usnesení Krajského soudu v Praze obstojí; není výrazem svévole a lze je tudíž považovat za projev ústavně souladného nezávislého soudního rozhodování (čl. 1 odst. 1, čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR).
Ze všech výše vyložených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. února 2013
Vladimír Kůrka v. r.
předseda senátu Ústavního soudu