ECLI:CZ:US:2013:3.US.864.12.1
sp. zn. III. ÚS 864/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a soudců Pavla Rychetského a Jana Musila ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Martina Pavlíka, zastoupeného Mgr. Radkou Mackovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Celetná 4, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2011 č. j. 58 Co 501/2011-170, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. 8. 2011 č. j. 47 C 130/2009-153, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností napadeným usnesením zastavil Obvodní soud pro Prahu 6 odvolací řízení, neboť stěžovatel (v řízení žalobce) nezaplatil ani k jeho výzvě soudní poplatek z odvolání.
Městský soud v Praze též ústavní stížností napadeným usnesením rozhodnutí obvodního soudu potvrdil: na jeho správnost podle jeho názoru nemělo vliv ani následné částečné zpětvzetí odvolání.
Ve včas podané ústavní stížnosti stěžovatel dovozuje, že těmito rozhodnutími bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Připomíná, že poté, co k výzvě soudu nezaplatil soudní poplatek z odvolání a odvolací řízení bylo proto zastaveno, vzal odvolání v části směřující proti meritornímu výroku zpět, avšak i nadále trval na jeho projednání ohledně výroku nákladového, jež poplatku nepodléhá. V této části proto mělo řízení o odvolání pokračovat, a jestliže se tak nestalo, nebyla jeho věc před soudem řádně projednána.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].
Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy.
O nesprávnost ve smyslu "protiústavnosti" jde v obecné rovině (až) tehdy, jestliže obecné soudy vyložily a aplikovaly podústavní právo způsobem, jenž výrazem flagrantního ignorování kogentní normy nebo zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů právního výkladu, který je v nauce a soudní praxi respektován, resp. použití výkladu, jemuž chybí smysluplné odůvodnění, a představuje tak interpretační libovůli.
Nic z toho ústavní stížnosti stěžovatele nesvědčí.
Odvolacímu soudu totiž nelze efektivně vytýkat, že neprojednal odvolání stěžovatele proti výroku o nákladech řízení za situace, kdy odvolací řízení - jako celek - již bylo usnesením obvodního soudu (pro nezaplacení poplatku z odvolání) zastaveno. Zákon o soudních poplatcích spojuje určité důsledky pro vydané rozhodnutí, jímž se řízení zastavuje, výlučně se situací, kdy poplatník soudní poplatek dodatečně, ve lhůtě k odvolání proti tomuto rozhodnutí, zaplatí. Oproti tomu okolnost, že poplatník - odvolatel proti meritornímu rozhodnutí soudu prvního stupně - odvolání (zčásti) vzal zpět (byť tím dodatečně jinak vymezil podmínky pro jeho zpoplatnění), významná vskutku není, neboť se tak stalo poté, co o odvolání bylo rozhodnuto (srov. ustanovení §207 odst. 2 o. s. ř.). Usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení bylo nepochybně správné (což ani stěžovatel nezpochybňuje), v důsledku čehož je odvolací soud opodstatněně potvrdil (§219 o. s. ř.).
Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný, který podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání usnesením odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. února 2013
Vladimír Kůrka v. r.
předseda senátu