ECLI:CZ:US:2013:3.US.889.11.2
sp. zn. III. ÚS 889/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma, soudce Stanislava Balíka a soudkyně Dagmar Lastovecké ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Zdeňky Vybíralové, zastoupené Mgr. Janem Dajbychem, advokátem se sídlem Tychonova 3/44, 160 00 Praha 6, proti postupu Obvodního soudu pro Prahu 4 a průtahům v řízeních vedených u tohoto soudu pod sp. zn. 7 C 155/1989 a 7 C 8/1993, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se původní stěžovatel Zdeněk Vybíral domáhal, aby Ústavní soud vyslovil porušení základního práva na spravedlivý proces, k němuž mělo dojít průtahy v řízeních vedených u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 7 C 155/1989 a 7 C 8/1993, a aby tomuto soudu uložil nepokračovat v průtazích a neprodleně jednat. Dále se stěžovatel domáhal rekonstrukce spisu vedeného pod sp. zn. 7 C 8/1993 a náhrady nákladů řízení před Ústavním soudem. Současně se stěžovatel samostatným návrhem ze dne 14. 6. 2011 domáhal vyloučení 11 soudců Ústavního soudu s odůvodněním, že uvedení soudci rozhodovali ve věcech jeho předchozích ústavních stížností, jež byly těmito konkrétními soudci odmítnuty. Stěžovatel měl za to, že uvedení soudci nepostupovali objektivně a nedbali některých stěžejních důkazů, které stěžovatel navrhoval. V důsledku tohoto bylo poté jimi vydáno rozhodnutí, které stěžovatel nepovažoval za objektivní.
V průběhu řízení Ústavní soud zjistil, že stěžovatel zemřel. Dne 1. 10. 2012 obdržel Ústavní soud přípis obvodního soudu, v němž soud sdělil, že do řízení vstoupila právní nástupkyně zesnulého stěžovatele paní Zdeňka Vybíralová. Za dané situace vydal Ústavní soud usnesení ze dne 24. 4. 2012, č. j. III. ÚS 889/11-45, kterým rozhodl, že namísto zemřelého stěžovatele bude dále v řízení o ústavní stížnosti pokračováno se Zdeňkou Vybíralovou.
Nejprve pokládá Ústavní soud za nutné vyjádřit se k návrhu na vyloučení 11 soudců Ústavního soudu z rozhodování o nyní posuzované ústavní stížnosti. Dne 28. 1. 2013 zaslal Ústavní soud právnímu zástupci stěžovatelky dopis s informací o změně soudce zpravodaje, a to v souvislosti s uplynutím mandátu soudce JUDr. Jiřího Muchy. Novým soudcem zpravodajem se ve věci původního stěžovatele stala soudkyně JUDr. Dagmar Lastovecká, čímž došlo i ke změně rozhodujícího orgánu, kdy namísto třetího senátu rozhoduje senát druhý. Původní stěžovatel se však vyloučení žádného z členů druhého senátu nedomáhal (viz str. 2 a 3 podání ze dne 14. 6. 2011, č. l. 20 a 21 spisu Ústavního soudu), a proto důvod rozhodnout v této otázce v důsledku této změny odpadl.
Následně Ústavní soud posoudil vlastní obsah ústavní stížnosti a dospěl k následujícím závěrům. Pokud jde o požadavek, aby Ústavní soud Obvodnímu soudu pro Prahu 4 nařídil provést rekonstrukci spisu vedeného pod sp. zn. 7 C 8/1993, jedná se o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud ve smyslu §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu příslušný. Pravomoc Ústavního soudu je dána čl. 87 Ústavy a blíže specifikována zákonem o Ústavním soudu. V řízení o ústavní stížnosti může ingerence Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci nabývat toliko podoby zrušení napadeného rozhodnutí nebo vyslovení zákazu pokračovat v porušování ústavně zaručených práv a svobod spojeného s případným příkazem obnovit stav před porušením. Takto stanovené meze nemůže Ústavní soud překročit. Domáhá-li se stěžovatel čehokoliv, o čem není Ústavní soud oprávněn vést řízení či jej sice může vést, avšak není oprávněn o něm rozhodnout způsobem, který stěžovatel požaduje, musí dovodit svoji nepříslušnost k projednání takového návrhu. Tak je tomu i v případě požadavku na uložení povinnosti provést rekonstrukci spisu.
Co do požadavku, aby Ústavní soud vyslovil porušení základního práva stěžovatelky na spravedlivý proces, k němuž mělo dojít průtahy v řízeních vedených u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 7 C 155/1989 a 7 C 8/1993, a aby tomuto soudu uložil nepokračovat v průtazích, nutno konstatovat, že jde o návrh nepřípustný. Jednak je třeba poukázat na to, že třebaže stěžovatelka, resp. původní stěžovatel doložil vyčerpání prostředků nápravy dle zákona o soudech a soudcích, rozhodnutí o těchto prostředcích nenapadl(a), jednak rozhodnutím ve věci sp. zn. 7 C 8/1993, a sice vydáním rozsudku dne 29. 4. 2013 ze strany nalézacího soudu, průtahy v řízení ustaly, přičemž nyní bylo proti prvoinstančnímu rozsudku podáno odvolání, jak plyne z Ústavním soudem vyžádaného sdělení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. 7. 2013 a výpisu z veřejného informačního systému Ministerstva spravedlnosti www.justice.cz, modul InfoSoud, k předmětné spisové značce uvedeného soudu. O návrhu stěžovatelky tak již nemůže Ústavní soud rozhodnout. Stěžovatelka se nicméně může popřípadě obrátit na obecný soud s žalobou na náhradu škody způsobené orgánem veřejné moci při výkonu jeho pravomocí, a to v souvislosti s jeho nesprávným úředním postupem.
Za dané situace tudíž Ústavnímu soudu nezbylo než odmítnout ústavní stížnost zčásti podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný, zčásti jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud ve smyslu §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu příslušný. S ohledem na tuto skutečnost Ústavní soud o přiznání práva na náhradu nákladů řízení nemohl rozhodnout, neboť se nejedná o případ uvedený v ustanovení §62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. srpna 2013
Jiří Nykodým v. r.
předseda senátu