ECLI:CZ:US:2013:4.US.1089.11.2
sp. zn. IV. ÚS 1089/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Vladimíra Sládečka, ve věci stěžovatelů Anny a Jana Weberových, právně zastoupených advokátem JUDr. Františkem Steidlem, Randova 204, Klatovy, proti rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 18. 4. 2005 sp. zn. 5 C 37/2004, Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 3. 2010 sp. zn. 11 Co 665/2005 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011 sp. zn. 22 Cdo 2873/2010, takto:
Odůvodnění usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1089/11 ze dne 12. 6. 2013 se opravuje tak, že zní následovně:
"
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 12. 4. 2011 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelé domáhali zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
V záhlaví citovanými rozhodnutími obecných soudů bylo, mimo jiné, rozhodnuto tak, že se zamítá žaloba stěžovatelů na uložení povinnosti žalovaným zdržet se užívání pozemkové parcely č. X v katastrálním území Radonice Milavče, zapsaných u Katastrálního území pro Plzeňský kraj, pracoviště Domažlice.
S tímto však stěžovatelé zásadně nesouhlasí, neboť na jejich pozemku byla proti jejich vůli zbudována pozemní komunikace, kterou užívají právě žalovaní. Stěžovatelé se ve svém návrhu věnují postupům a postojům správních orgánů při osvětlování otázky vlastnictví předmětné komunikace. Vzhledem k tomu, že každý z potencionálních vlastníků komunikace se od jejího vlastnictví distancoval, nemohli se stěžovatelé domáhat jejího odstranění. Stěžovatelé poukazují na skutečnost, že chtějí bránit pouze svůj majetek za situace, kdy podstatná část jejich pozemku slouží jako cesta pro rodinu žalovaných. Současně s tím poukazují stěžovatelé též na to, že žalovaní vystavěli bez právního důvodu na jejich pozemku též rodinný dům, garáž a veškeré příslušenství těchto staveb. V uvedeném spatřují stěžovatelé zásah do ústavně zaručených práv, garantovaných čl. 11 Listiny základních práv a svobod.
III.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud ve své ustálené judikatuře již mnohokrát vymezil rozsah svých pravomocí ve vztahu k obecné pravomoci soudů a konstatoval, že je vždy nutno vycházet z teze, podle níž není Ústavní soud součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu tedy vykonávat dohled či dozor nad rozhodovací činností obecných soudů a nelze jej tedy vnímat jako další odvolací orgán.
Z žalobního návrhu stěžovatelů vyplývá, že tito se v řízení před obecnými soudy domáhali vůči žalovaným vyslovení zákazu užívat spornou pozemkovou parcelu č. X v katastrálním území Radonice Milavče, zapsaných u Katastrálního území pro Plzeňský kraj, pracoviště Domažlice. V souvislosti se zkoumáním povahy jednání, které mělo být vedlejším účastníkům zakázáno, hledaly obecné soudy právní podklad pro toto jejich jednání, načež dospěly k závěru, že vedlejším účastníkům má být v podstatě zakázán pohyb po veřejně přístupné cestě, což shledaly nepřípustným.
Z ústavněprávního pohledu je přitom rozhodující, zda se obecné soudy s právní argumentací stěžovatele řádně vypořádaly, tj. zda provedly důkazy nezbytné k prokázání skutkového stavu, tyto důkazy zhodnotily a učinily skutkovým zjištěním odpovídající právní závěr. Na tomto místě Ústavní soud připomíná, že mu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani v případě, kdyby se s takovým hodnocením neztotožňoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 2. 1994 sp. zn. III. ÚS 23/93, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 1, nález č. 5, str. 41).
Z provedeného dokazování je zřejmé, že se obecné soudy před vynesením ústavní stížností napadených rozhodnutí zabývaly jak povahou užívané nemovitosti, tak i způsobu jejího užívání. K prokázání skutkového stavu provedly nezbytná dokazování, např. provedly srovnání projektu rekonstrukce silnice s mostem u Radonic s předloženými geometrickými plány, ve věci bylo provedeno místní ohledání. Současně se soudy též zaobíraly rozpory vzniklými v rámci dokazování polohy a charakteru sporné cesty. Polemizují-li stěžovatelé s tím, jak obecné soudy vyhodnotily provedené důkazy, lze zcela odkázat na judikaturu Ústavního soudu, dle níž je Ústavní soud povolán zasáhnout do pravomoci obecných soudů a jejich rozhodnutí zrušit pouze za předpokladu, že právní závěry obsažené v napadených rozhodnutích jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývají (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 3, nález č. 34, str. 257). Ústavní soud v tomto smyslu napadená rozhodnutí přezkoumal, přičemž vadu, jež by vyžadovala jeho zásah, neshledal.
V souvislosti se stěžovateli nastolenou argumentací lze v podrobnostech odkázat na odůvodnění napadených rozhodnutí, neboť základ sporu nespočívá v tom, že by sousedé stěžovatelů užívali jejich pozemek právem nedovoleným způsobem, ale v tom, že došlo ke vzniku rozporu mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem místní komunikace. Pokud obecné soudy zhodnotily nemovitost užívanou vedlejšími účastníky jako místní komunikaci, je zcela zřejmé, že její užívání zakázat nelze, neboť tato je z povahy věci veřejně přístupná. Dle náhledu Ústavního soudu lze tak závěr obecných soudů stran užívání místní komunikace považovat za ústavně konformní.
Z výše uvedených důvodů byl Ústavní soud nucen podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné."
Odůvodnění:
Při práci se shora označeným usnesením Ústavního soudu došlo při závěrečném vypravování věci ke zjevné administrativní chybě, při níž byl zaměněn text odůvodnění dvou různých usnesení Ústavního soudu.
Z těchto důvodů Ústavní soud v souladu s ustanovením §63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a ustanovením §164 a §167 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn, vydal toto opravné usnesení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 6. srpna 2013
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu