ECLI:CZ:US:2013:4.US.1238.13.1
sp. zn. IV. ÚS 1238/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Martina Heřmana, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 23. května 2012 č. j. 7 C 60/2010-34, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 16. dubna 2013 doručena ústavní stížnost stěžovatele ze dne 14. října 2012, směřující proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 23. května 2012 č. j. 7 C 60/2010-34. Napadeným rozsudkem Obvodní soud pro Prahu 6 zamítl žalobu stěžovatele proti žalovanému SPORT PARK a. s., o zaplacení částky
5 000,- Kč s příslušenstvím a částky 3 000,- Kč.
Stěžovatel svoji ústavní stížnost spolu s žádostí o ustanovení zástupce adresoval Obvodnímu soudu pro Prahu 6, kterému byla prostřednictvím datové schránky doručena dne 14. října 2012. Obvodní soud pro Prahu 6 poté ústavní stížnost postoupil Ústavnímu soudu podáním ze dne 2. dubna 2013.
Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, ve znění do 31. prosince 2012, ústavní stížnost bylo možno podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.
Z doručené ústavní stížnosti Ústavní soud zjišťuje, že stěžovatel adresoval ústavní stížnost Obvodnímu soudu pro Prahu 6 prostřednictvím datové schránky dne 14. října 2012, kterému byla téhož dne doručena. Obvodní soud pro Prahu 6 dne 16. dubna 2013 ústavní stížnost doručil Ústavnímu soudu spolu se spisem tohoto soudu, vedeném pod sp. zn. 7 C 60/2010. U čísla listu 37 tohoto soudního spisu je založeno potvrzení o dodání a doručení do datové schránky, ze kterého plyne, že napadený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 23. května 2012 č. j. 7 C 60/2010-34 byl stěžovateli doručen dne 24. srpna 2012.
Stěžovatel by mohl docílit přezkumu napadeného rozhodnutí Ústavním soudem jedině tím, že by svou ústavní stížnost podal v 60 denní lhůtě počítané od doručení napadeného rozsudku přímo Ústavnímu soudu, resp., že by v této lhůtě byla ústavní stížnost postoupena Ústavnímu soudu obecným soudem. Podání ústavní stížnosti jinému soudu než soudu ústavnímu totiž nemá za následek zahájení řízení před Ústavním soudem (srov. ustanovení §27 odst. 2 a §34 zákona o Ústavním soudu). Zatímco v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení je podáním návrhu kterémukoli soudu zásadně zachována lhůta, přičemž další postup je dán možností vyslovení místní či věcné nepříslušnosti a postoupením věci, Ústavní soud není součástí systému obecných soudů; jeho posláním je kontrola ústavnosti a řízení před ním je řízením odděleným od řízení před obecnými soudy. Proto zachování lhůty dle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu je dáno pouze podáním ústavní stížnosti v této lhůtě Ústavnímu soudu a nikoli jinému soudu.
V daném případě posledním dnem lhůty k podání ústavní stížnosti bylo úterý dne 23. října 2012. Pokud pak byla ústavní stížnost Ústavnímu soudu doručena dne 16. dubna 2013, stalo se tak evidentně po uplynutí 60 denní lhůty určené pro její podání. Výše uvedená lhůta 60 dnů k podání ústavní stížnosti, podmiňující vedle dalších požadavků možnost jejího věcného projednání, je nepřekročitelná a marné uplynutí této lhůty zákon neumožňuje jakkoliv zhojit.
Za daného stavu soudkyni zpravodajce nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.
V Brně dne 24. dubna 2013
Vlasta Formánková v.r.
soudkyně zpravodajka