ECLI:CZ:US:2013:4.US.1270.11.1
sp. zn. IV. ÚS 1270/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelky Libuše Simmrové, zastoupené Mgr. Martinem Schwarzem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Jablonci nad Nisou, 28. října 2073/31, směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 22 Co 444/2010-135 ze dne 2. prosince 2010 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 10 C 121/2007-82 ze dne 11. června 2010, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním učiněným podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka s odkazem na porušení práva na spravedlivý proces zaručeného čl. 36 - 38 Listiny základních práv a svobod domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.
Z předložené ústavní stížnosti a ze spisu Okresního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 10 C 121/2007 Ústavní soud zjistil, že tento soud rozsudkem č. j. 10 C 121/2007-82 ze dne 11. června 2010 zamítl žalobu stěžovatelky, kterou se na žalované FOTO LACER, v.o.s. (dále jen "žalovaná") domáhala zaplacení částky 3.221,- Kč s příslušenstvím a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze rozsudkem č. j. 22 Co 444/2010-135 ze dne 2. prosince 2010 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Aniž by bylo zapotřebí rekapitulovat odůvodnění v záhlaví citovaných rozhodnutí a obsah ústavní stížnosti (neboť pro vyložení důvodů vedoucích k přijatému rozhodnutí Ústavního soudu toto opakování v projednávané věci nemá žádný význam), může Ústavní soud konstatovat, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.
Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR].
Nelze přehlédnout též skutečnost, že předmětem řízení u obecného soudu byla částka 3.221,- Kč, kterou lze označit za naprosto bagatelní. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 602/05, sp. zn. III. ÚS 748/07, sp. zn. I. ÚS 931/08, sp. zn. IV. ÚS 697/09 a další) přitom dal již v minulosti opakovaně najevo, že v takových případech (s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí, za něž však v záhlaví citované rozhodnutí rozhodně považovat nelze) je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena.
Maje na zřeteli výše uvedené Ústavní soud žádný důvod pro svůj kasační zásah neshledal, a proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. ledna 2013
Michaela Židlická v.r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu