ECLI:CZ:US:2013:4.US.149.13.1
sp. zn. IV. ÚS 149/13
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti Zdeňka Škrabálka, toho času ve vazbě, právně zastoupeného Mgr. Miroslavem Burgetem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Prostějov, náměstí T. G. Masaryka 11, směřující proti usnesením Městského soudu v Brně ze dne 4. října 2012, č.j. 70 Nt 1973/2012-13, a Krajského soudu v Brně ze dne 1. listopadu 2012, č.j. 9 To 391/2012-13, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo narušeno jeho ústavně zaručené právo na osobní svobodu, zakotvené v čl. 8 odstavcích 1, 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na spravedlivý proces, zakotvené v čl. 36 Listiny a princip presumpce neviny, zakotvený v čl. 40 odstavci 2 Listiny.
Citovaným usnesením Městský soud v Brně rozhodl, že stěžovatel se ponechává ve vazbě. Proti tomu brojil stížností, kterou napadeným usnesením Krajský soud v Brně jako nedůvodnou zamítnul.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že Krajský soud v Brně se nevypořádal s námitkami ve stížnosti, například o rozhodování soudu prvého stupně bez spisu, rozhodování na základě nekritického přebírání argumentace státního zástupce, požadavkem na provedení již provedených důkazů a podobně. Stěžovatel je ve vazbě jako jediný ze všech spoluobviněných, přičemž některé z požadovaných důkazů, které Městský soud v Brně v usnesení zmiňoval, se ani stěžovatele netýkaly. Stěžovatel je ve vazbě držen rovněž pro nebezpečí pokračování v trestné činnosti, když ani dříve předchozí trestní stíhání nebránilo v pokračování v trestném jednání. Vzhledem k tomu, že však nebyl doposud pro předchozí jednání pravomocně odsouzen, jeví se takový závěr krajského soudu jako porušení zásady presumpce neviny. Přitom páchání takové činnosti je, s ohledem na její povahu, nereálné. Podle judikatury Ústavního soudu není kladen na rozhodování o vazbě požadavek reálné jistoty bez rozumných pochybností, nemůže se však jednat o pochybnosti mlhavé a nedostatečně odůvodněné. Proto navrhl, aby Ústavního soudu napadená usnesení zrušil.
Ústavní soud se obrátil na Městský soud v Brně se žádostí o vyjádření se k ústavní stížnosti. Věc projednávající soudce vyjádřil přesvědčení, že ústavní stížnost je neopodstatněná, neboť vazební důvody u stěžovatele nadále přetrvávají a není možno je nahradit jiným nástrojem. K námitce provedení požadovaných důkazů již před rozhodnutím o vazbě uvedl, že tuto možnost nevylučuje, vyhotovený důkaz však nemusí být bezprostředně zařazen do spisu. To ale neznamená, že by soud rozhodoval bez znalosti spisu. K vazebním důvodům odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. K ústavní stížnosti se vyjádřila za Krajský soud v Brně rovněž předsedkyně senátu 9 To. Ta pouze odkázala na odůvodnění napadeného usnesení. Uvedená vyjádření byla k případné replice poskytnuta stěžovateli, ten však tuto možnost nevyužil.
Ústavní soud si k věci vyžádal spis Městského soudu v Brně sp. zn. 70 Nt 1973/2012. Poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadeného rozhodnutí a spisu, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.
Při rozhodování o vazebních důvodech posuzují obecné soudy situaci, která je jim předložena, a na nich je, aby posoudily, zda existují okolnosti pro uvalení vazby, potvrzení či nepotvrzení jejich důvodů a vydání příslušného rozhodnutí. Obecné soudy přitom pracují s aktuálními konkrétními fakty individuálního případu, aniž by činily zobecňující nebo normativizující závěry. Řízení Ústavního soudu se však zabývá právě posouzením toho, zda při vydání napadeného rozhodnutí nepochybil orgán veřejné moci způsobem, zkracujícím účastníky v jejich zaručených právech, respektive zda k vydání rozhodnutí měl pravomoc a hodnověrné a přezkoumatelné důvody.
Městský soud v Brně v napadeném rozhodnutí odůvodnil pokračování vazby stěžovatele tím, že vazební okolnosti se od předchozího posuzování nezměnily; stěžovatel se měl dopustit závažné a rozsáhlé trestné činnosti, v níž měl být jeho podíl nejvýznamnější ze všech spolupachatelů; doposud nebyly provedeny všechny důkazy v této komplikované věci. Stěžovatel je navíc trestně stíhán i v dalších věcech. Proto nadále existuje obava z pokračování v trestné činnosti. Ke stížnosti stěžovatele, jejíž obsah se kryje s námitkami v ústavní stížnosti, krajský soud stručně konstatoval, proč je přesvědčen o správnosti rozhodnutí - o důvodnosti ponechání stěžovatele ve vazbě. Dále uvedl, že sdílí přesvědčení soudu prvého stupně o nebezpečí pokračování v trestné činnosti. Tyto závěry korespondují s obsahem spisu Městského soudu v Brně vedeným v projednávané věci.
O omezení osobní svobody stěžovatele bylo rozhodnuto oprávněnými orgány na základě zákonných důvodů. Soudy přezkoumaly okolnosti případu ve vazebním zasedání a dospěly k závěru o důvodnosti vazby. Je pochopitelné, že stěžovatel nemusí s takovým rozhodnutím souhlasit, nicméně orgány činné v trestním řízení postupovaly zcela v souladu se zákonem a v žádném případě nepřekročily meze stanovené ústavním pořádkem. S ohledem na to neshledal Ústavní soud opodstatněnost tvrzení stěžovatele, které by svědčilo o zásahu obecných soudů do jeho zaručených základních práv. Soudy se věcí řádně zabývaly a dospěly k jednoznačnému přesvědčení o důvodnosti vazby. V řízení přitom postupovaly v souladu s procesními předpisy a svá rozhodnutí řádně odůvodnily. Proto Ústavní soud neshledal tvrzený zásah.
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení Krajského ani Městského soudu v Brně, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. března 2013
Michaela Židlická v.r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu