ECLI:CZ:US:2013:4.US.1949.13.1
sp. zn. IV. ÚS 1949/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Michaely Židlické, soudkyně JUDr. Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje JUDr. Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti Ing. Michaely Průchové, zastoupené JUDr. Ivanou Sittkovou, advokátkou se sídlem Medkova 913/48, Praha 4, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. dubna 2013 č. j. 21 Cdo 2306/2011-309 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. prosince 2010 č. j. 24 Co 355/2010-212, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 21. června 2013 a doplněna podáním doručeným dne 29. července 2013, se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. prosince 2010 č. j. 24 Co 355/2010-212 bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. září 2010 č. j. 34 D 437/2010-178 ve výroku, jímž bylo určeno, že Mgr. Jitka Drunecká není "dědičkou zůstavitelky z allografní závěti datované dne 8. června 2009", a dále bylo zrušeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. září 2010 č. j. 34 D 437/2010-178 ve výroku, jímž bylo určeno, že Jan Anton není "dědicem zůstavitelky z allografní závěti datované dne 8. června 2009" a věc byla v tomto rozsahu vrácena Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení. Uvedené usnesení Městského soudu v Praze napadla Ing. Michaela Průchová (v řízení před Ústavním soudem stěžovatelka) dovoláním.
Nejvyšší soud usnesením ze dne 17. dubna 2013 č. j. 21 Cdo 2306/2011-309 dovolání Ing. Michaely Průchové odmítl. V odůvodnění svého rozhodnutí Nejvyšší soud dovodil, že k podání dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu není Ing. Michaela Průchová oprávněna (aktivně legitimována), neboť jím bylo ve smyslu ustanovení §175k odst. 1 o. s. ř. rozhodnuto o tom, že v řízení dále nebude jednáno jako s "dědičkou zůstavitelky z allografní závěti datované dne 8. června 2009" s Mgr. Jitkou Druneckou a rozhodnutí soudů o dědickém právu Mgr. Jitky Drunecké se tedy nedotklo právní sféry dovolatelky. Protože Ing. Michaela Průchová nemůže mít (objektivně vzato) žádný skutečný zájem, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo v této části zrušeno, Nejvyšší soud její dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. b) o. s. ř. odmítl. Dovolání Ing. Michaely Průchové proti zrušujícímu výroku usnesení odvolacího soudu neshledal dovolací soud přípustným ani podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť jím odvolací soud nerozhodl ve věci samé, ani podle ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou taxativně vyjmenovány v ustanovení §238 a §238a o. s. ř., a nejde rovněž o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v ustanovení §239 o. s. ř. Dovolání Ing. Michaely Průchové proti tomuto výroku usnesení odvolacího soudu proto Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
II.
V ústavní stížnosti, která vyznívá chaoticky a ve které chybí jakákoli ústavněprávní argumentace, stěžovatelka namítá, že "v dosavadním řízení nebyl respektován zákon, který řeší otázku dědění ze zákona a ze závěti"; podle názoru stěžovatelky je v předmětné věci od samého počátku titul dědění sporný. "Dosavadní usnesení ve věci" tuto otázku nevyřešilo, naopak je pravomocně rozhodnuto, že pozůstalý syn bude dědit ze závěti. Tímto způsobem je nedůvodně zasaženo do práv stěžovatelky, která namítá, že závěť je sporná z více různých důvodů. Porušení zákona podle stěžovatelky neodstranil ani Nejvyšší soud, který její dovolání odmítl. Určení okruhu dědictví může být podle stěžovatelky posouzeno pouze ve sporném řízení, nikoliv řízení nesporném, kterým je dědické řízení, a tímto způsobem bylo nedůvodně zasaženo do práva stěžovatelky na spravedlivý proces. V doplnění svého podání stěžovatelka dále namítá, že Eva Hradecká, svědkyně allografní závěti pořízené ve smyslu ustanovení §476b občanského zákoníku, nesplňuje podmínky vymezené v ustanovení §476e občanského zákoníku, neboť je současně uvedena jako dědička.
III.
Ústavní soud připomíná, že není další instancí v systému všeobecného soudnictví a výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí ostatních soudů (srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1216/13, dostupné na http://nalus.usoud.cz/, stejně jako další rozhodnutí zde citovaná). Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti a jako takový je oprávněn do rozhodovací činnosti ostatních soudů zasahovat jen tehdy, pokud nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny.
Ústavní soud dospěl k závěru, že jde zčásti o návrh zjevně neopodstatněný, zčásti podaný někým zjevně neoprávněným a zčásti nepřípustný.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud nejprve přezkoumal napadené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. dubna 2013 č. j. 21 Cdo 2306/2011-309 z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je v této části zjevně neopodstatněná.
Z dosavadní judikatury Ústavního soudu vyplývá, že pokud Nejvyšší soud dovolání odmítne, je Ústavní soud oprávněn přezkoumat pouze to, zda dovolací soud postupoval v souladu s ústavními principy soudního řízení, tj. zda bylo dodrženo právo dovolatele, aby byl jeho návrh stanoveným postupem projednán. Z obsahu napadeného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. dubna 2013 č. j. 21 Cdo 2306/2011-309 Ústavní soud zjistil, že Nejvyšší soud v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu posoudil jak otázku aktivní legitimace stěžovatelky k podání dovolání, tak i otázku přípustnosti dovolání. V odůvodnění svého rozhodnutí dovolací soud ústavně konformním způsobem vyložil, z jakých důvodů dovolání stěžovatelky odmítl.
Ve vztahu k výroku usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. prosince 2010 č. j. 24 Co 355/2010-212, kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. září 2010 č. j. 34 D 437/2010-178 ve výroku, jímž bylo určeno, že Mgr. Jitka Drunecká není "dědičkou zůstavitelky z allografní závěti datované dne 8. června 2009", dospěl Ústavní soud k závěru, že tento výrok usnesení se nedotkl právní sféry stěžovatelky a její ústavně zaručená práva proto nemohla být porušena; podat ústavní stížnost ve prospěch třetí osoby (actio popularis) není přípustné, viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 74/99. Ústavní stížnost je proto v této podaná někým zjevně neoprávněným.
Ve vztahu ke zrušujícímu výroku usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. prosince 2010 č. j. 24 Co 355/2010-212 posoudil Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako nepřípustnou.
V předmětné věci Městský soud v Praze uvedeným výrokem zrušil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. září 2010 č. j. 34 D 437/2010-178 ve výroku, jímž bylo určeno, že Jan Anton není "dědicem zůstavitelky z allografní závěti datované dne 8. června 2009" a věc byla v tomto rozsahu vrácena Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení. V dané věci tedy bude u Obvodního soudu pro Prahu 4 probíhat další řízení a není důvodu, aby Ústavní soud - v rozporu s principem subsidiarity, jakož i v rozporu s principem minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci - do doby, než toto řízení bude ukončeno, ve věci (paralelně) rozhodoval. Ostatně stěžovatelka bude mít po vydání rozhodnutí soudu I. stupně k dipozici (běžné) procesní prostředky k ochraně svého práva.
Na základě výše uvedených skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zčásti zjevně neopodstatněný, podle §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu jako návrh zčásti podaný někým zjevně neoprávněným a podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh zčásti nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. listopadu 2013
JUDr. Michaela Židlická
předsedkyně senátu Ústavního soudu