ECLI:CZ:US:2013:4.US.1961.13.1
sp. zn. IV. ÚS 1961/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 6. srpna 2013 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Michaely Židlické, soudkyně JUDr. Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje JUDr. Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Petra Mařince, zastoupeného JUDr. Janem Peterem, advokátem se sídlem Masarykovo nám. 225, 256 01 Benešov, proti výrokům III. a V. rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. března 2013 č. j. 28 Co 135/2013-151, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, domáhá zrušení výroků III. a V. v záhlaví uvedeného usnesení krajského soudu, kterým byly změněny výroky soudu prvého stupně o nákladech řízení tak, že stěžovateli bylo uloženo zaplatit žalobci náklady řízení v plné výši a dále mu bylo uloženo zaplatit České republice prakticky celou cenu znaleckého posudku (zrušení výroku II., kterým byl stěžovatel dále zavázán k zaplacení částky 36 000 Kč, se stěžovatel nedomáhá).
Stěžovatel nesouhlasí s odůvodněním výroku III. o náhradě nákladů řízení před soudem prvého stupně, podle nějž rozhodnutí soudu záviselo na znaleckém posudku. Podle názoru stěžovatele nezávisela výše plnění na znaleckém posudku, neboť výše nároku byla předem již objektivně dána a znalkyně tak pouze zjišťovala daný stav výše nájemného v daném čase a v daném místě. Stěžovatel byl s ohledem na přiznaný nárok v poměru k nároku uplatněnému úspěšnější než žalobce a podle jeho vnímání pojmu "spravedlnost" měl soud rozhodnout tak, že každý z účastníků řízení si ponese náklady řízení sám.
Dále namítá, že při rozhodování o náhradě nákladů České republice (výrok V.) měl soud rozhodovat na základě principu úspěšnosti v celém řízení, a to v závislosti na poměru žalované částky a částky přiznané, nikoliv, jak učinil odvolací soud, podle výsledků odvolacího řízení.
Ústavní soud přezkoumal stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou ČR, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným ostatním soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny.
Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti [§42 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] a dospěl k závěru, že ústavní stížnost představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Uvedené ustanovení rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů návrhy "zjevně neopodstatněné", čímž se v zájmu efektivity a hospodárnosti dává Ústavnímu soudu příležitost posoudit přijatelnost návrhu ještě předtím, než si otevře prostor pro jeho věcné posouzení. A to za předpokladu objektivně založené způsobilosti rozhodnout o "nepřijatelnosti" již na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a argumentace uplatněné v ústavní stížnosti, jestliže prima facie nedosahuje ústavněprávní roviny, tj. nemůže-li se - již vzhledem ke své povaze a obsahu - dotknout ústavně zaručených práv a svobod.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 musí být písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Otázkou náhrady nákladů řízení se Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zabýval a konstatoval, že tato problematika, jakkoliv se může účastníka řízení citelně dotknout, nemůže být zpravidla předmětem ústavní ochrany, neboť samotný spor o náhradu nákladů řízení nedosahuje zásadně intenzity představující porušení základních práv a svobod. Ústavní soud tak dal ve své judikatuře najevo, že při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před civilními, trestními a správními soudy jednoznačně podružné, postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení přistupuje pouze výjimečně, například jestliže zjistí, že došlo k vážnému porušení práva na spravedlivý proces nebo že bylo porušeno jiné základní právo. Důvody pro takový postup však v dané věci neshledal.
Krajský soud v odůvodnění rozhodnutí dostatečně ozřejmil, z jakých důvodů v souvislosti s (částečnou) změnou rozsudku soudu prvního stupně změnil i výrok o nákladech řízení. Mj. uvedl, že při rozhodování v souladu s ustanovením §142 odst. 3 o. s. ř. přihlédl k tomu, že rozhodnutí soudu o výši plnění záviselo na znaleckém posudku, proto odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce dosáhl toho, co žalobou sledoval a přiznal mu plnou výši nákladů řízení. V odůvodnění rovněž uvedl, podle jakých kritérií rozhodl o nákladech státu vzniklých vyplacením znalečného.
Řádně odůvodněný závěr krajského soudu, který je výrazem nezávislosti soudní moci a z hlediska ústavnosti mu není co vytknout, Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat, a to ani kdyby s ním nesouhlasil.
Právo na spravedlivý (řádný) proces, jehož porušení se stěžovatel dovolává, neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí odpovídající jeho názoru. Stěžovatel měl a nepochybně využil možnosti uplatnit v řízení u příslušných soudů všechny procesní prostředky k obraně svého práva. Skutečnost, že soudy svá rozhodnutí opřely o právní názor, se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti.
Vzhledem k tomu, jak Ústavní soud ověřil, že krajský soud rozhodoval v souladu s principy hlavy páté Listiny, jeho rozhodnutí nevybočilo z mezí ústavnosti, byla ústavní stížnost, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. srpna 2013
JUDr. Michaela Židlická
předsedkyně senátu Ústavního soudu