ECLI:CZ:US:2013:4.US.2040.13.1
sp. zn. IV. ÚS 2040/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Michaely Židlické, soudkyně JUDr. Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje JUDr. Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti E. K., t. č. Věznice Mírov, zastoupeného doc. JUDr. Karlem Schelle, CSc., advokátem se sídlem Brno, Ambrožova 6, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 4. 2013 č. j. 7 Tdo 386/2013-28, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 1. 2013 č. j. 5 To 107/2012-546 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 9. 2012 sp. zn. 46 T 9/2012, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti rozhodnutí, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti navrhl stěžovatel zrušení shora uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jejich vydáním došlo k porušení principů obsažených v hlavě páté Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 90 Ústavy ČR. Zároveň stěžovatel s podáním ústavní stížnosti spojil návrh na odklad vykonatelnosti všech napadených rozhodnutí.
Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že trestní soudy všech stupňů mu neposkytly ochranu práv ve smyslu čl. 90 Ústavy ČR. Postup soudu prvního stupně a soudu odvolacího při aplikaci zásady volného hodnocení důkazů stěžovatel považuje za případ svévolné aplikace normy podústavního práva bez náležitého odůvodnění. Konkrétně uvádí, že policejní orgán navodil stav, který nalézací i odvolací soud posuzuje jako přípravu vraždy na dvou osobách, přičemž jednání policie v dané věci mělo charakter provokace a policejní orgány překročily míru své kompetence. Na podporu svých tvrzení uvádí obecné závěry některých rozhodnutí Ústavního soudu.
Obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení před soudy všech instancí, které jejich vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak napadená rozhodnutí, tak průběh procesu jsou stěžovateli i ostatním účastníkům řízení známy.
Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud především konstatuje, jak již dlouhodobě ve své judikatuře zdůrazňuje, že není další instancí v systému všeobecného soudnictví, na níž by bylo možno se obracet s návrhem na přezkoumání procesu, interpretace a aplikace zákonných ustanovení provedených ostatními soudy. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Jeho kompetence je dána pouze v případě, kdy napadeným rozhodnutím orgánu veřejné moci došlo k porušení základních práv a svobod zaručených normami ústavního pořádku.
Podstatou ústavní stížnosti je pouze polemika stěžovatele s rozhodnutím soudů všech stupňů. Ústavní soud nezjistil v jejich rozhodnutí ani žádná pochybení, která by svědčila o zásahu do ústavně zaručených základních práv stěžovatele. Napadená rozhodnutí jsou pečlivě odůvodněna. Tvrzení stěžovatele, že orgány činné v trestním řízení a soudy nepostupovaly v souladu s hlavou pátou Listiny, není ničím podloženo. V projednávané věci Ústavní soud nezjistil žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že došlo k porušení některého ze základních práv stěžovatele. V podrobnostech nelze než odkázat na obsáhlé a vyčerpávající odůvodnění rozhodnutí dovolacího soudu.
S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný. Návrh na odklad vykonatelnosti rozhodnutí jako návrh akcesorický sdílí právní osud ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. října 2013
JUDr. Michaela Židlická
předsedkyně senátu Ústavního soudu