ECLI:CZ:US:2013:4.US.2041.13.1
sp. zn. IV. ÚS 2041/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Michaely Židlické, soudkyně JUDr. Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje JUDr. Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Ing. Josefa Kubíčka, zastoupeného Mgr. Václavem Kotkem, advokátem se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše č. 10, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. března 2012 č. j. 23 C 321/2010-25 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. března 2013 č. j. 68 Co 305/2012-50, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou, jakož i jinak formálně bezvadnou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozsudků obecných soudů, přičemž namítá, že předmětnými rozhodnutími došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv, obsažených v čl. 1, čl. 2 odst. 3, čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky a v čl. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Konkrétně stěžovatel namítá, že mu bylo upřeno právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem státního orgánu (Městského soudu v Brně).
Nesprávný úřední postup spatřoval stěžovatel ve skutečnosti, že jeho dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. října 2005 č. j. 20 Co 325/2008-61 nebylo postoupeno dovolacímu soudu z důvodu skončení exekuce vymožením exekuované částky, ale věc byla jako skončená založena. Proti tomuto postupu brojil stěžovatel jednak žádostí o zjednání nápravy k předsedkyni Městského soudu v Brně, jednak žádostí k předsedkyni Nejvyššího soudu České republiky (dále jen "NS ČR") o vyžádání spisu a rozhodnutí o podaném dovolání a konečně ústavní stížností k Ústavnímu soudu. Při všech těchto úkonech byl stěžovatel zastoupen advokátem a náklady tohoto zastoupení následně požadoval jako náhradu škody vzniklé v důsledku nesprávného úředního postupu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen "zákon č. 82/1998 Sb.").
Obvodní soud pro Prahu 2 napadeným rozsudkem zamítl žalobu na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem. Důvodem zamítnutí ve vztahu k nákladům právního zastoupení při podávání stížností bylo, že stížnosti podané k předsedkyni Městského soudu v Brně, resp. k předsedkyni NS ČR, nejsou účelnými prostředky ochrany proti nesprávnému úřednímu postupu, neboť nejsou způsobilé vyvolat nápravu takového stavu, a to z důvodů, které Obvodní soud pro Prahu 2 podrobně rozvedl. Pokud šlo o náhradu škody představovanou náklady řízení před Ústavním soudem ve věci sp. zn. IV. ÚS 1122/09, soud odůvodnil zamítnutí nároku nesplněním podmínky podle §31 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. Městský soud v Praze pak jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2.
Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.
Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), shledá-li senát návrh zjevně neopodstatněným, odmítne jej usnesením mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků. Toto usnesení musí být písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno s uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud připomíná, že není další instancí v systému všeobecného soudnictví a že výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i přezkoumávání jejich aplikace při řešení konkrétních případů tímto soudem je možný tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního předpisu nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv či svobod, nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti.
Porušení práv, jichž se stěžovatel dovolává, Ústavní soud neshledal. Při vědomí ústavní garance práva na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem (čl. 36 odst. 3 Listiny), se Ústavní soud ztotožňuje s právními závěry obou napadených rozsudků.
Podle čl. 36 odst. 1 Listiny, se každý může domáhat svého práva před soudem stanoveným postupem. Pouze náklady na takové domáhání se ochrany před nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem mohou být považovány za náklady účelně vynaložené ve smyslu §31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Stanoveným postupem ochrany před nesprávným postupem soudu není podání stížnosti k předsedkyni příslušného soudu, a to alespoň, pokud po jejím pro stěžovatele neuspokojivém vyřízení nenásledovalo podání návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích. Stanoveným postupem ochrany pak v žádném případě není stížnost k předsedkyni NS ČR, a to pro absenci pravomoci předsedkyně NS ČR zasahovat do řízení před okresními soudy. Ústavní soud se rovněž ztotožňuje s právním názorem obecných soudů, že ustanovení §31 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., plně dopadá i na řízení před Ústavním soudem. Stěžovatel nemůže uplatňovat náhradu nákladů právního zastoupení před Ústavním soudem jako náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb., pokud jejich náhradu neuplatnil (byť i neúspěšně) v samotném řízení před Ústavním soudem. Stěžovatelem předestírané dřívější rozhodnutí Ústavního soudu na posuzovanou věc nedopadá, neboť se týkalo nákladů řízení před Evropským soudem pro lidská práva, který není orgánem České republiky.
V důsledku těchto zjištění Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. října 2013
JUDr. Michaela Židlická
předsedkyně senátu Ústavního soudu