ECLI:CZ:US:2013:4.US.2082.13.1
sp. zn. IV. ÚS 2082/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Michaely Židlické, soudkyně JUDr. Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje JUDr. Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Josefa Mazance, zastoupeného Mgr. Petrem Pokorným, advokátem se sídlem České Budějovice, Radniční 133/1, proti rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. dubna 2013 č. j. 25 Cdo 2573/2012-305 a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. ledna 2012 č. j. 22 Co 2943/2011-259, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou, jakož i jinak formálně bezvadnou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozsudků Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Českých Budějovicích, a to pro porušení jeho ústavně zaručených základních práv, konkrétně práva vlastnického podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva na soudní a jinou právní ochranu, resp. práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolu č. 11.
Stěžovatel konkrétně namítá nesprávnost právních závěrů obecných soudů o promlčení jeho nároku na náhradu škody a vadu řízení spočívající v uznání námitky promlčení vznesené v řízení před odvolacím soudem. V důsledku této namítané vady se odvolací ani dovolací soud nezabýval věcným přezkoumáním rozsudku soudu prvního stupně, v čemž stěžovatel spatřuje porušení svých výše uvedených ústavně zaručených práv.
Po přezkoumání ústavní stížností napadených rozhodnutí Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.
Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), shledá-li senát návrh zjevně neopodstatněným, odmítne jej usnesením mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků. Toto usnesení musí být písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno s uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud připomíná, že není další instancí v systému všeobecného soudnictví a že výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i přezkoumávání jejich aplikace při řešení konkrétních případů tímto soudem je možný tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního předpisu nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv či svobod, nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti.
Porušení práv, jichž se stěžovatel dovolává, Ústavní soud neshledal. Jak Krajský soud v Českých Budějovicích, tak posléze i Nejvyšší soud ve svých rozsudcích zevrubně, přesvědčivě a v souladu s právním řádem zdůvodnily, proč bylo rozhodnuto o zamítnutí nároku stěžovatele z důvodu námitky promlčení, a to včetně odůvodnění, na základě kterých skutečností byla v konkrétní věci posouzena jako přípustná námitka promlčení, vznesená v řízení před odvolacím soudem. Za této situace Krajskému soudu v Českých Budějovicích jako soudu odvolacímu nezbylo, než rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí žaloby potvrdit, byť se změnou odůvodnění, a to aniž by se zabýval odvolacími důvody namítanými stěžovatelem. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu bylo připuštěno dovolání k Nejvyššímu soudu (podle právní úpravy účinné do 31. prosince 2012).
V důsledku těchto zjištění Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 15. října 2013
JUDr. Michaela Židlická
předsedkyně senátu Ústavního soudu