ECLI:CZ:US:2013:4.US.21.13.1
sp. zn. IV. ÚS 21/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení samosoudkyní Michaelou Židlickou ve věci ústavní stížnosti JUDr. Tomáše Matouška, Ph.D., právně zastoupeného advokátkou JUDr. et Mgr. Monikou Kocourkovou, Senovážné náměstí 978/22, Praha 1 a Vladimíry Halperin Matouškové, právně zastoupené JUDr. Tomášem Matouškem Ph.D. Senovážné náměstí 23, Praha 1, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 3. 1. 2013 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelé domáhali vyslovení výroku, že postupem Obvodního soudu pro Prahu 8 ve věci původně vedené pod sp. zn. 20 D 1288/2003, kde stěžovatelé podali odvolání, které je Obvodním soudem pro Prahu 8 nesprávně vedeno pod sp. zn. 20 D 387/2012, a Městského soudu v Praze byla porušena ústavou zaručená práva stěžovatelů. Dále se stěžovatelé domáhali toho, aby Ústavní soud ve smyslu čl. 23 Listiny základních práv a svobod vyslovil, že činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny.
II.
Stěžovatelé si dne 15. 8. 2011 podali odvolání do usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 20 D 1288/2003 ze dne 12. 12. 2003, kterým byla určena čistá hodnota dědictví částkou 1.206,- Kč a potvrzeno nabytí dědictví jedinému dědici Slavomíru Matouškovi.
Soud se stěžovateli dosud nejednal a nedoručil jim do dnešního dne napadené rozhodnutí. O odvolání stěžovatelů nebylo dosud rozhodnuto, příslušný spis nebyl soudkyní úmyslně předložen odvolacímu soudu. Navíc soudkyně úmyslně účelově činí úkony pod sp. zn. 20 D 387/2012 a 20 D 388/2012. Proti postupu ve věci si stěžovatelé sice stěžovali, ovšem jejich podání evidované pod sp. zn. 41 ST 53/2012 a 41 ST 52/2012 nevedla k nápravě. S ohledem na postup ve věci požádali stěžovatelé v souladu s ustanovením §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, o určení lhůty k provedení procesního úkonu, a to stanovení lhůty pro předložení věci s podaným odvoláním k rozhodnutí. Přestože ve smyslu výše citovaného ustanovení zákona o soudech a soudcích uplynuly lhůty k předložení spisu nadřízenému soudu a rozhodnutí Městského soudu v Praze, nebyli stěžovatelé ani vyrozuměni o tom, že byl spis s jejich žádostí postoupen Městskému soudu v Praze, ani neobdrželi rozhodnutí Městského soudu. Podle náhledu stěžovatelů je postup obecných soudů v předmětném případě rozporným s jejich základními právy a svobodami.
III.
Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k přezkumu opodstatněnosti či důvodnosti ústavní stížnosti, je povinen zkoumat splnění podmínek její projednatelnosti. V dané věci nebylo možno dospět k jinému závěru, než že ústavní stížnost je návrhem, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.
Ústavní soud opakovaně judikoval, že ústavní stížností je zásadně možno se bránit toliko proti aktuálnímu, trvajícímu zásahu orgánu veřejné moci (srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 287/96 ze dne 22. 5. 1997, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 8, nález č. 62, str. 119 a násl.). Za situace, kdy není možno orgánu veřejné moci zakázat pokračování v porušování dotčeného ústavně zaručeného práva či svobody, resp. přikázat mu, aby byl obnoven stav před porušením [§82 odst. 3 písm. b) zákona o Ústavním soudu], a to z toho důvodu, že se jednalo toliko o jednorázový zásah do práv stěžovatele, nedisponuje Ústavní soud kompetencí, která by mu umožnila ve prospěch stěžovatelů zasáhnout a závadný stav odstranit. V případě, že by Ústavní soud návrhu stěžovatelů vyhověl, jednalo by se toliko o akademický výrok, k jehož vydání však není Ústavní soud příslušný.
Nadto Ústavní soud konstatuje, že i kdyby se stěžovatelé domáhali svou ústavní stížností jiného zásahu veřejné moci v podobě průtahů v řízení, bylo by nutno takovou ústavní stížnost hodnotit jako nepřípustnou, neboť v době podání ústavní stížnosti nebylo rozhodnuto o jejich podání na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle ustanovení §174a zákona o soudech a soudcích a posléze, když cca po dvou měsících od podání ústavní stížnosti Městský soud v Praze o podaném návrhu rozhodl tak, že jej zamítl, stěžovatelé toto rozhodnutí ústavní stížností nenapadli.
Z výše vyložených důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako návrh, k jehož projednání není příslušný dle ustanovení §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. srpna 2013
Michaela Židlická, v. r.
soudce zpravodaj