ECLI:CZ:US:2013:4.US.2110.13.1
sp. zn. IV. ÚS 2110/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Michaely Židlické, soudkyně JUDr. Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje JUDr. Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti Davida Petrova, zastoupeného JUDr. Miroslavem Dongresem, advokátem se sídlem Dolní náměstí 679/5, Jablonec nad Nisou, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. dubna 2013 č. j. 6 As 75/2012-39, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky Liberec ze dne 15. října 2012 č. j. 63 A 7/2012-49, rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje ze dne 22. června 2012 č. j. OD 477/12-3/67.1/12109/St a rozhodnutí Magistrátu města Liberce ze dne 3. dubna 2012 č. j. MML 127066/11/1288/OD/Hrz, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 8. července 2013, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 2 odst. 2, odst. 3 a 4 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), čl. 2 odst. 2, odst. 3 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že rozhodnutím Magistrátu města Liberce ze dne 3. dubna 2012 č. j. MML 127066/11/1288/OD/Hrz byl stěžovatel uznán vinným z přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle ustanovení §22 odst. 1 písm. e) bod 1, §22 odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění ke dni spáchání přestupku (dále jen "zákon o přestupcích"), a podle ustanovení §3 odst. 3 písm. a), §18 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "silniční zákon"), za což mu byla uložena pokuta ve výši 30 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 12 měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. Proti rozhodnutí Magistrátu města Liberce podal stěžovatel odvolání. Rozhodnutím ze dne 22. června 2012 č. j. OD 477/12-3/67.1/12109/St Krajský úřad Libereckého kraje odvolání stěžovatele zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje napadl stěžovatel žalobou, kterou Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 15. října 2012 č. j. 63 A 7/2012-49 jako nedůvodnou zamítl. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci napadl stěžovatel kasační stížností, kterou Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 3. dubna 2013 č. j. 6 As 75/2012-39 zamítl.
II.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že se nemohl nikdy dopustit řízení bez řidičského oprávnění, a to i z toho důvodu, že tohoto přestupku se lze dopustit pouze tehdy, je-li naplněna subjektivní stránka přestupku. Stěžovatel namítá, že správní orgány nezohlednily skutečnost, že stěžovateli nikdy nebylo známo odebrání jeho řidičského oprávnění od 17. prosince 2008, protože mu v této věci nebylo doručeno žádné rozhodnutí ani oznámení o uložení zásilky na poště.
III.
Ústavní soud připomíná, že není další instancí v systému všeobecného soudnictví a výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí ostatních soudů (srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1216/13, dostupné na http://nalus.usoud.cz/). Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti a jako takový je oprávněn do rozhodovací činnosti ostatních soudů zasahovat jen tehdy, pokud nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny.
Ústavní soud tedy přezkoumal napadená rozhodnutí, jakož i řízení jim předcházející z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud především poukazuje na to, že ústavní stížnost neobsahuje žádnou ústavněprávní argumentaci, stěžovatel v ní pouze opakuje námitky, které uplatnil již v předchozím řízení, na které správní orgány a správní soudy ve svých rozhodnutích reagovaly a dostatečným způsobem se s nimi vypořádaly.
V této souvislosti Ústavní soud poukazuje na odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, ve kterém tento soud konstatoval, že předchozím rozhodnutím (rozhodnutí Magistrátu města Hradec Králové ze dne 14. listopadu 2008 č. j. P/1982/2008/OS1/Šry, kterým mu byla uložena pokuta ve výši 5 000,- Kč, povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců ode dne právní moci tohoto rozhodnutí) byl stěžovatel uznán vinným z přestupku podle ustanovení §22 odst. 1 písm. f) bod 2 zákona o přestupcích, ve znění k 14. listopadu 2008; o tom, že je se stěžovatelem vedeno řízení za tento přestupek, byl stěžovatel informován v oznámení a předvolání ze dne 11. září 2008, které mu bylo doručeno 30. září 2008. Za tento přestupek mohly být stěžovateli podle ustanovení §22 odst. 7 zákona o přestupcích uloženy sankce pokuta od 5 000 Kč do 1 000 Kč a zákaz činnosti od šesti měsíců do jednoho roku. Podle ustanovení §22 odst. 12 zákona o přestupcích nelze od těchto sankcí upustit.
V důsledku vedení předchozího správního řízení o přestupku proto musel stěžovatel vědět, že mu reálně hrozí uložení sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel; rovněž musel předpokládat, že mu kromě peněžité sankce bude rovněž automaticky uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel. Nejvyšší správní soud dovodil, že pokud stěžovateli bylo známo, že je s ním vedeno řízení, které vysoce pravděpodobně vyústí v sankci zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, a o jehož průběh a výsledek se po své neomluvené neúčasti na řádně nařízeném jednání (které bylo k jeho žádosti navíc opakovaně odročováno) nezajímal, nedostál stěžovatel své povinnosti být dostatečně opatrný. Nejvyšší správní soud se proto ztotožnil s dovozením jeho nevědomé nedbalosti vztahující se k řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění v tomto dalším řízení, které vyústilo ve vydání ústavní stížností napadeného rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud dále konstatoval, že pokud se účastník řízení zdržoval na dané adrese od zahájení řízení, v jeho průběhu prokazatelně přebíral písemnosti správním orgánem mu tam doručované, jinou doručovací adresu správnímu orgánu nesdělil, takže nic nenasvědčovalo tomu, že by hodlal místo pobytu změnit. Teprve po vyzvednutí písemnosti, u níž již nastalo doručení fikcí, účastník řízení (stěžovatel) tvrdil, že v době doručování bylo místo jeho pobytu odlišné. Taková námitka nemůže, jak uvedl Nejvyšší správní soud, účinky doručení zvrátit.
Tvrzení stěžovatele o tom, že nemohlo dojít k fikci doručení předchozího rozhodnutí z důvodu nezdržování se stěžovatele v místě bydliště s ohledem na pracovní vytížení, shledal Nejvyšší správní soud účelovým; jednak stěžovatel věrohodně nedoložil, kde se v inkriminované době skutečně nacházel, jednak předchozí písemnosti, jež mu byly doručovány v září a v říjnu 2008, na této adrese přebíral. Navíc stěžovatel ještě dne 27. října 2008 přebíral předvolání k jednání.
Uvedeným řádně odůvodněným závěrům Nejvyššího správního soudu nelze z hlediska ústavnosti nic vytknout.
Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajících orgánů došlo k porušení hmotně právních či procesně právních předpisů, které by mělo za následek porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele.
Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. listopadu 2013
JUDr. Michaela Židlická
předsedkyně senátu Ústavního soudu