ECLI:CZ:US:2013:4.US.2111.13.1
sp. zn. IV. ÚS 2111/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti D. P., zastoupené Mgr. Pavlem Dvořákem, advokátem se sídlem Žďár nad Sázavou, Strojírenská 2269, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícímu v nečinnosti Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou v řízení vedeném pod sp. zn. 2 T 127/2012, spojené s návrhem na vydání předběžného opatření, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
Ústavní stížností stěžovatelka brojila proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícímu v nevydání rozhodnutí o použití amnestie a v průtazích v řízení vedeném u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou (dále též "okresní soud") pod sp. zn. 2 T 127/2012. Stěžovatelka tvrdí, že postupem okresního soudu došlo k porušení jejího základního práva podle hlavy páté Listiny základních práv a svobod. Z tohoto důvodu stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud "nařídil Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou bez dalších průtahů vydat rozhodnutí o použití amnestie dle čl. II rozhodnutí prezidenta republiky č. 1/2013 o amnestii ze dne 1. 1. 2011". Zároveň stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud vydal předběžné opatření, kterým by bylo Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou uloženo nepokračovat v trestním řízení před tímto soudem vedeném pod sp. zn. 2 T 127/2012 do doby projednání její ústavní stížnosti.
Poté, co se Ústavní soud seznámil s obsahem návrhu stěžovatelky, dospěl k závěru, že není k jeho projednání věcně příslušný.
Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. To znamená, že v řízení o ústavních stížnostech rozhoduje Ústavní soud pouze o tom, zda došlo k takovémuto porušení, přičemž pokud tomu tak bylo, zruší napadené rozhodnutí, nebo, směřuje-li ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci než je rozhodnutí, zakáže tomuto orgánu pokračovat v porušování práva a přikáže mu, aby obnovil stav před porušením, pokud je to možné (viz §82 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
Stěžovatelka v ústavní stížnosti žádá Ústavní soud, aby nařídil Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou bez dalších průtahů vydat rozhodnutí o použití amnestie podle čl. II rozhodnutí prezidenta republiky č. 1/2013 o amnestii ze dne 1. 1. 2011. Již v nálezu sp. zn. I. ÚS 646/04 výslovně Ústavní soud uvedl, že "kompetence Ústavního soudu při rozhodování o individuálních ústavních stížnostech je přesně vymezena Ústavou ČR a zákonem č. 182/1993 Sb. Na jejich základě může Ústavní soud buď zrušit napadené rozhodnutí, nebo zakázat orgánu veřejné moci, aby v porušování práva a svobody pokračoval, a přikázat mu, aby případně obnovil stav před porušením." Návrh, aby podle nálezu Ústavního soudu byly obecné soudy povinny vydat konkrétní rozhodnutí, není přípustný (srov. též např. usnesení sp. zn. III. ÚS 3697/11 a III. ÚS 1378/13).
Vzhledem k tomu, že Ústavní soud není příslušný k projednání ústavní stížnosti stěžovatelky, soudce zpravodaj její návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu odmítl. Návrh na vydání předběžného opatření jako návrh akcesorický sdílí podle ustálené judikatury právní osud ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. října 2013
JUDr. Vladimír Sládeček
soudce zpravodaj