ECLI:CZ:US:2013:4.US.2116.12.1
sp. zn. IV. ÚS 2116/12
Nález
Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného - ze dne 14. února 2013 sp. zn. IV. ÚS 2116/12 ve věci ústavní stížnosti Richarda Vodičky, zastoupeného Mgr. Jakubem Vepřkem, advokátem, se sídlem Tyršova 1714/27, Ostrava - Moravská Ostrava, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 1 Cmo 52/2012-18 ze dne 21. 3. 2012 a usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 29 Cm 150/2011-10 ze dne 19. 1. 2012, jimiž bylo mimo jiné rozhodnuto o tom, že stěžovateli bude z důvodu zpětvzetí žaloby vrácena pouze část zaplaceného soudního poplatku.
I. Usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 1 Cmo 52/2012-18 ze dne 21. 3. 2012 a výrok III usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 29 Cm 150/2011-10 ze dne 19. 1. 2012 se zrušují.
II. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Ústavnímu soudu byl dne 6. 6. 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů pro jejich rozpor s čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a ze spisu Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud"), který si Ústavní soud vyžádal, bylo zjištěno, že stěžovatel vzal podáním ze dne 7. 12. 2011 zpět žalobu o zaplacení 1 125 000 Kč s příslušenstvím. Krajský soud následně usnesením č. j. 29 Cm 150/2011-10 ze dne 19. 1. 2012 řízení zastavil (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II) a že bude stěžovateli vráceno 80 % ze zaplaceného soudního poplatku, t. j. 36 000 Kč (výrok III). Proti posledně uvedenému výroku podal stěžovatel odvolání, nicméně Vrchní soud v Olomouci (dále jen "vrchní soud") usnesením č. j. 1 Cmo 52/2012-18 ze dne 21. 3. 2012 rozhodnutí krajského soudu potvrdil.
3. Stěžovatel napadl rozhodnutí krajského a vrchního soudu ústavní stížností, jejíž podstatou bylo tvrzení, že nárok na vrácení soudního poplatku při zpětvzetí žaloby měl být posouzen dle právní úpravy účinné ke dni podání návrhu na zahájení řízení (6. 5. 2011), a nikoliv ke dni zpětvzetí žaloby (7. 12. 2011). Dle §10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném do 31. 8. 2011, by měl stěžovatel nárok na vrácení soudního poplatku v plné výši, zatímco v důsledku aplikace citovaného ustanovení ve znění zákona č. 218/2011 Sb. (účinného od 1. 9. 2011), mu bylo z této částky vráceno jen 80 %. Postupem obecných soudů spočívajícím v užití pravidla, které nebylo možno v době zahájení řízení předvídat, došlo dle stěžovatele k neoprávněnému zásahu do jeho ústavně zaručeného práva na ochranu vlastnictví a legitimního očekávání, jakož i k porušení principu právní jistoty a ochrany důvěry účastníků právních vztahů.
II.
4. Ústavní soud si za účelem posouzení důvodnosti ústavní stížnosti vyžádal vyjádření účastníků řízení. Vrchní i krajský soud Ústavnímu soudu sdělily, že setrvávají na svých závěrech, přičemž vrchní soud podrobně rozvedl, proč je dle jeho názoru třeba i u řízení zahájených před 1. 9. 2011 postupovat dle právní úpravy účinné v době zpětvzetí návrhu, tedy v případě, že ke zpětvzetí došlo po datu 1. 9. 2011, dle zákona č. 549/1991 Sb., ve znění zákona č. 218/2011 Sb. Vrchní soud zdůraznil, že soudy jsou obecně povinny postupovat dle procesních předpisů účinných v době, kdy o předmětném podání rozhodují; jakýkoliv jiný postup by musel mít výslovnou oporu v přechodných ustanoveních příslušné novely. Vrchní soud připustil, že je mu znám odlišný právní názor prezentovaný v usnesení Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 25 Co 479/2011 ze dne 30. 11. 2011, nicméně uvedl, že s tímto nesouhlasí. Právo na vrácení poplatku vzniká v okamžiku zpětvzetí návrhu, proto je třeba postupovat dle právní úpravy účinné k tomuto dni. Nelze hovořit o retroaktivním právním předpisu, neboť datum vzniku poplatkové povinnosti a její splnění nemá žádnou souvislost s eventuálním vrácením soudního poplatku, jelikož v době, kdy byla poplatková povinnost plněna, nebylo dáno, že k případnému vrácení soudního poplatku dojde. Z hlediska práva na vrácení soudního poplatku je proto relevantní toliko okamžik, kdy účastník přistoupil ke zpětvzetí žaloby, přičemž v tento moment mu již byly důsledky jeho jednání známy, resp. mu známy být mohly.
5. Předmětná vyjádření byla stěžovateli zaslána na vědomí, nicméně ten svého práva reagovat na argumenty v nich uváděné nevyužil.
III.
6. Ústavní stížnost byla podána včas, byla, s výjimkou dále uvedenou, přípustná a splňovala veškeré formální a obsahové náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, bylo tedy možno přistoupit k přezkumu napadených rozhodnutí.
7. Ústavní soud úvodem podotýká, že stěžovatel sice v petitu své ústavní stížnosti napadl rozhodnutí obecných soudů en bloc, nicméně pokud jde o výroky I a II usnesení krajského soudu, z odůvodnění ústavní stížnosti bylo zřejmé, že tyto stěžovatel za protiústavní nepovažoval, a kromě toho ve vztahu k nim ani nevyčerpal veškeré procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytoval (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), neboť jeho odvolání se týkalo pouze výroku III usnesení. Za těchto okolností se Ústavní soud zabýval meritorně toliko posledně uvedeným výrokem a na něj navazujícím usnesením vrchního soudu a ve vztahu k výrokům I a II usnesení krajského soudu ústavní stížnost odmítl jako nepřípustnou dle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
8. Poté, co se Ústavní soud seznámil s obsahem napadených rozhodnutí a ve výše naznačeném rozsahu je přezkoumal, shledal, že ústavní stížnost je důvodná.
9. Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 3296/12 ze dne 18. 12. 2012 [(N 205/67 SbNU 615), dostupném též na http://nalus.usoud.cz] dovodil, že neobsahuje-li zákon č. 218/2011 Sb. speciální pravidla pro vrácení soudního poplatku v řízeních zahájených před jeho účinností, je třeba aplikovat pravidlo zakotvené v čl. II bodě 1 větě první tohoto předpisu a postupovat tak, že v řízeních zahájených před nabytím účinnosti zákona č. 218/2011 Sb., která byla zastavena pro zpětvzetí návrhu učiněné po nabytí účinnosti, se vrátí soudní poplatek podle dosavadních právních předpisů. Jinými slovy řečeno, pokud byla žaloba podána za určitého stavu právní úpravy, podléhá poplatková povinnost právnímu režimu platnému a účinnému v době jejího podání, a to v celém jejím rozsahu, tj. nejen pokud jde o placení soudního poplatku, ale také co se týče jeho případného vrácení.
10. Závěry uvedené v nálezu sp. zn. I. ÚS 3296/12 dopadají v plné míře i na nyní projednávanou věc. Návrh na zahájení řízení byl krajskému soudu doručen před účinností zákona č. 218/2011 Sb., a to dne 6. 5. 2011 (jednalo se o protinávrh stěžovatele v řízení vedeném u krajského soudu pod sp. zn. 29 Cm 25/2011). Obecné soudy tedy byly povinny aplikovat na zpětvzetí tohoto návrhu ustanovení §10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., ve znění účinném ke dni 6. 5. 2011, a vrátit stěžovateli celý soudní poplatek. Zadržením části soudního poplatku obecné soudy protiprávně zkrátily stěžovatele v jeho majetkové sféře, a porušily tak jeho ústavně zaručené právo na ochranu vlastnictví dle čl. 11 Listiny.
11. Ústavní soud proto výrok III usnesení krajského soudu, jakož i usnesení vrchního soudu zrušil dle §82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu.