ECLI:CZ:US:2013:4.US.2331.13.2
sp. zn. IV. ÚS 2331/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelek 1/ nezl. Věry Jakešové a 2/ nezl. Petry Jakešové, zastoupených Mgr. Radimem Vašendou, advokátem se sídlem na adrese Frenštát pod Radhoštěm, Rožnovská 241, proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně - pobočka Valašské Meziříčí ze dne 7. března 2012 č. j. 19 C 312/2010-83, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 30. července 2013 doručena ústavní stížnost stěžovatelek, která byla podána k poštovní přepravě dne 29. července 2013. Ústavní stížnost směřovala proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně - pobočka Valašské Meziříčí ze dne 7. března 2012 č. j. 19 C 312/2010-83. Napadeným rozsudkem bylo podle tvrzení stěžovatelek porušeno jejich právo na spravedlivý proces, zejména právo na právní pomoc v řízení před soudy podle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na ochranu vlastnického práva podle čl. 11 Listiny.
Stěžovatelky v ústavní stížnosti uvedly, že proti napadenému rozhodnutí podali odvolání jejich rodiče Radim Hrbata a Věra Jakešová. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesením ze dne 21. května 2012 č. j. 71 Co 178/2012-96 podané odvolání odmítl, neboť nebylo podáno osobami oprávněnými k podání odvolání. Rodiče stěžovatelek rozhodnutí odvolacího soudu napadli i dovoláním. Nejvyšší soud podané dovolání odmítl usnesením ze dne 24. ledna 2013 č. j. 22 Cdo 3371/2012-120 z důvodu jeho nepřípustnosti.
Stěžovatelky dále v ústavní stížnosti uvedly, že otec stěžovatelek podal podáním ze dne 22. března 2013 ústavní stížnost a stěžovatelky touto ústavní stížností doplňují ústavní stížnost dříve podanou v zákonné lhůtě jejich otcem, který ač, stejně jako v předchozích podáních neuměl vyjádřit skutečnost, že stížnost podává jako zákonný zástupce stěžovatelek jejich jménem, nikoliv jménem svým.
Z vyžádaného spisu Okresního soudu ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí sp. zn. 19 C 312/2010 Ústavní soud zjistil, že žalobce Jaromír Matocha se žalobou podanou k okresnímu soudu dne 23. prosince 2010 domáhal zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k rodinnému domu a pozemkům situovaných v k. ú. Valašské Meziříčí-město. Okresní soud usnesením ze dne 14. března 2011 č. j. 19 C 312/2010-44 ustanovil stěžovatelkám kolizního opatrovníka Městský úřad ve Valašském Meziříčí a usnesením ze dne 25. listopadu 2011 č. j. 19 C 312/2010-74 ustanovil stěžovatelkám pro účely výplaty vypořádacího spoluvlastnického podílu opatrovníka v osobě Naděždy Hrbatové. Rozsudkem napadeným ústavní stížností pak okresní soud zrušil podílové spoluvlastnictví náležející dosud žalobci v rozsahu ideální 3/4 a nezl. prvé stěžovatelky v rozsahu ideální 1/8 a nezl. druhé stěžovatelky v rozsahu ideální 1/8 k předmětným nemovitostem (výrok I.), nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalobce (výrok II.), žalobci uložil povinnost zaplatit každé ze stěžovatelek částku 250 000 Kč k rukám ustanoveného opatrovníka (výrok III. a IV.) a oběma stěžovatelkám uložil povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 4 000 Kč (výrok V.). Rozsudek napadený ústavní stížností byl koliznímu opatrovníkovi stěžovatelek doručen dne 28. března 2012 a právní moci nabyl dne 13. dubna 2012.
Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, ve znění do 31. prosince 2012, ústavní stížnost bylo možno podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4).
Z databáze ústavních stížností Ústavní soud ověřil, že otec stěžovatelek Radim Hrbata napadl stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 22. března 2013 rozhodnutí a postup soudů ve věci zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem. Protože ústavní stížnost nesplňovala náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, byl Radim Hrbata vyzván k odstranění vad podání. Z důvodu, že vady podání nebyly Radimem Hrbatou ve stanovené 30 denní lhůtě ani v prodlužené lhůtě do 31. května 2013 odstraněny, byla stížnost usnesením ze dne 4. června 2013 sp. zn. IV. ÚS 1007/13 odmítnuta podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu z důvodu neodstranění vad návrhu ve lhůtě k tomu určené.
Stížnost otce stěžovatelek byla tedy odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 4. června 2013. Ústavní soud proto považoval ústavní stížnost podanou stěžovatelkami dne 30. července 2013 za nové podání.
Vzhledem ke skutečnosti, že proti rozsudku napadenému ústavní stížností nebylo podáno řádné odvolání, je ústavní stížnost nepřípustná, neboť stěžovatelky nevyčerpaly všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práv poskytuje.
Za daného stavu soudkyni zpravodajce nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.
V Brně dne 15. srpna 2013
Vlasta Formánková v.r.
soudkyně zpravodajka