ECLI:CZ:US:2013:4.US.2393.13.1
sp. zn. IV. ÚS 2393/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Sládečka, ve věci stěžovatele Pavla Vošického, zastoupeného JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem se sídlem v Praze 5, Symfonická 1496/9, o ústavní stížnosti proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 31. 5. 2013 č. j. 22 C 216/2012-36, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 5. 8. 2013 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost postupně doplněná tak, aby splňovala podmínky projednatelnosti na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kladené. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení výše uvedeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo porušeno zejména jeho základní subjektivní právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
K věci je možno stručně uvést (což plyne i z vyžádaného soudního spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 22 C 216/2012), že stěžovatel se v řízení, z něhož vzešlo ústavní stížností napadené rozhodnutí, domáhal po České republice - Ministerstvu spravedlnosti České republiky zaplacení částky 5.000,- Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou stěžovateli tím, že mu nebyly vráceny předměty, jež orgánům činným v trestním řízení vydali rodiče stěžovatele v období nesvobody (jednalo se zejména o pohlednice, fotografie, osobní korespondenci stěžovatele atp.). Ač byl stěžovatel účasten soudní rehabilitace, kdy byl zproštěn obžaloby, a bylo rozhodnuto, že stěžovateli mají být předmětné věci vráceny, vydány mu nebyly, protože se nepodařilo je dohledat. Za takto způsobenou majetkovou újmu byla stěžovateli v jiném soudním řízení přiznána peněžitá náhrada. Pokud se nyní stěžovatel domáhal zadostiučinění v penězích za nemajetkovou újmu, soud tomuto žalobnímu žádání stěžovatele nevyhověl, neboť stěžovatel podle obvodního soudu - s odkazem na východiska uvedená v rozsudku Nejvyššího soudu z 8. 9. 2011 sp. zn. 30 Cdo 1076/2009 - neprokázal, že by mu nesprávným úředním postupem nemajetková újma vznikla.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb., musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Nad rámec výše uvedeného pak Ústavní soud dodává, že výše rekapitulovaný závěr obvodního soudu považuje za správný. Stěžovatel ostatně ani v ústavní stížnosti obvodním soudem vytýkaný nedostatek nenapravuje, když pouze konstatuje, že k předmětným věcem měl sběratelský a citový vztah. V řízení před obvodním soudem byl přitom stěžovatel zastoupen advokátem a v napadeném rozhodnutí je výslovně uvedeno (přičemž stěžovatel proti tomu v ústavní stížnosti ničeho nenamítá), že souhlasil, aby ve věci nebylo nařízeno jednání. Podle názoru Ústavního soudu v záhlaví citované rozhodnutí rovněž dostatečně reflektuje tezi vyslovenou nedávno opět v nálezu Ústavního soudu z 24. 7. 2013 sp. zn. IV. ÚS 2853/12, že totiž smyslem soudní rehabilitace je náprava křivd způsobených komunistickým režimem. Pro tuto nápravu v právě projednávané věci, jak obvodní soud dostatečně vysvětlil, nebyly podmínky zcela naplněny.
Ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná a Ústavní soud ji odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. srpna 2013
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu