ECLI:CZ:US:2013:4.US.2565.12.1
sp. zn. IV. ÚS 2565/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje Miloslava Výborného o ústavní stížnosti Mgr. Michala Čížka, zastoupeného JUDr. Petrem Hostašem, advokátem, AK se sídlem Na Struze 1740/7, 110 00 Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 4. 2012 č. j. 28 Co 556/2011-112 a usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 2. 12. 2011 č. j. 3 E 63/2011-102 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností stěžovatel z důvodů v ní vyložených brojil proti v záhlaví označeným soudním rozhodnutím. Podle stěžovatele jimi došlo k porušení jeho ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Konkrétně stěžovatel namítal, že v důsledku vydání napadených soudních rozhodnutí mu vznikla povinnost zaplatit další soudní poplatek ve výši 25.000,- Kč ve věci návrhu na zřízení soudcovského zástavního práva. Podle stěžovatele však tento poplatek byl vyměřen nad rámec položky 16 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále i jen "zákon o soudních poplatcích"). Stěžovatel upozornil, že se v předmětné věci jednalo o jednu pohledávku, která měla být zajištěna majetkem dlužníka tvořený nemovitostmi nacházejícími se v mnoha okresech. Zpoplatnění návrhu na zřízení soudcovského zástavního práva v každém okrese zvlášť je dle stěžovatele nelogické a omezuje jeho právo na přístup k soudu.
Bližší obsah ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení před soudy všech stupňů, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžovaná rozhodnutí, tak průběh procesu jsou účastníkům řízení známy.
Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde přitom o návrh sice přípustný, ale z důvodů dále vyložených zjevně neopodstatněný.
Ústavní soud je, jak již mnohokrát konstatoval, soudním orgánem ochrany ústavnosti (srov. čl. 83 Ústavy) a nepředstavuje jakousi další instanci v rámci systému obecného soudnictví. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich rozhodnutími či postupy, jež těmto rozhodnutím předcházely, porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Nesprávná aplikace jednoduchého práva obecnými soudy zpravidla nemá za následek porušení základních práv a svobod; to může nastat až v případě (srov. např. nález ze dne 8. 7. 1999 sp. zn. III. ÚS 224/98, N 98/15 SbNU 17), že dojde k porušení některé z těchto norem jednoduchého práva v důsledku svévole anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti.
Ze shora uvedeného plyne, že Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti či přiléhavosti právního názoru obecných soudů (proti němuž stěžovatel ústavní stížností brojí), podle něhož jsou návrhy na zřízení soudcovských zástavních práv k nemovitostem zpoplatněny za každý dotčený okres zvlášť; jeho úkolem je toliko posouzení, zda je tento právní názor z hlediska ústavních principů a ústavně garantovaných práv stěžovatele udržitelný.
S ohledem na takto vymezené hranice jím prováděného meritorního přezkumu nemá Ústavní soud proti napadeným rozhodnutím obecných soudů výhrad. Tato rozhodnutí byla řádně odůvodněna, a to jak obecně, tak i konkrétně ve vztahu ke stanovení stěžovatelovy poplatkové povinnosti (k tomu srov. zejména odůvodnění napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně, str. 2 a 3). Právní názor, na základě něhož stěžovateli byla uložena povinnost zaplatit více soudních poplatků, pak Ústavní soud považuje za ústavně souladný; byl totiž opřen o racionální a nikoliv svévolná kritéria a zároveň ve svém důsledku nebránil stěžovateli v přístupu k soudu.
Z uvedených důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že k dotčení - tím méně pak porušení - stěžovatelových základních práv nedošlo, pročež odmítl ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. dubna 2013
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu