ECLI:CZ:US:2013:4.US.2668.13.1
sp. zn. IV. ÚS 2668/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele Bc. Jana Krupky, zastoupeného Mgr. Davidem Novákem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 320/49, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 15 Co 28/2013-109 ze dne 14. května 2013, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 č. j. 76 C 42/2006-59 ze dne 1. února 2012 a proti rozsudkům Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 76 C 42/2006 ze dne 6. prosince 2006, sp. zn. 40 C 2115/2006 ze dne 27. listopadu 2006, sp. zn. 76 C 112/2007 ze dne 26. března 2007, sp. zn. 40 C 2025/2006 ze dne 13. listopadu 2006 a sp. zn. 40 C 2750/2000 ze dne 21. prosince 2000 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel s odkazem na porušení čl. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a odst. 3 a čl. 38 odst. 1 a odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 1, čl. 2 odst. 3 a čl. 96 odst. 1 a odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práva základních svobod (dále jen "Úmluva") domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.
Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením č. j. 76 C 42/2006-59 ze dne 1. února 2012 zamítl žaloby pro zmatečnost, kterými se stěžovatel domáhal zrušení rozsudků Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 76 C 42/2006 ze dne 6. prosince 2006, sp. zn. 40 C 2115/2006 ze dne 27. listopadu 2006, sp. zn. 76 C 112/2007 ze dne 26. března 2007, sp. zn. 40 C 2025/2006 ze dne 13. listopadu 2006 a sp. zn. 40 C 2750/2000 ze dne 21. prosince 2000, jimiž mu byla uložena povinnost uhradit peněžitá plnění představující dlužné jízdné spolu s přepravní přirážkou a náhradu nákladů řízení, neboť se při pěti přepravních kontrolách neprokázal platným cestovním dokladem, a dále zrušení usnesení téhož soudu, jimiž v uvedených řízeních byl stěžovateli před vydáním citovaných rozsudků ustanoven opatrovník, a uložil stěžovateli zaplatit náklady řízení ve výši 11.520,- Kč. K odvolání stěžovatele proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 č. j. 76 C 42/2006-59 ze dne 1. února 2012 Městský soud v Praze usnesením č. j. 15 Co 28/2013-109 ze dne 14. května 2013 uvedené napadené usnesení v zamítavém výroku o věci samé potvrdil, v nákladovém výroku změnil tak, že výše nákladů řízení činí 3.120,- Kč, jinak jej též potvrdil a uložil stěžovateli zaplatit náklady odvolacího řízení ve výši 3.120,- Kč.
Stěžovatel v ústavní stížnosti vyjadřuje nesouhlas s posouzením naplnění zmatečnostního důvodu uvedeného v ust. §229 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu v jeho věci, resp. s interpretací a aplikací tohoto ustanovení obecnými soudy. Dále stěžovatel vyjadřuje nesouhlas s tím, že v řízeních před Obvodním soudem pro Prahu 9 mu byli ustanoveni opatrovníci z řad zaměstnanců soudu, čímž stěžovateli měl tento soud znemožnit účast na řízeních a řádně se domoci svých práv.
Ústavní stížnost je v části nepřípustná a v části zjevně neopodstatněná.
Podle ust. §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 musí být písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, není soudem obecným soudům nadřízeným, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Postup v soudním řízení včetně interpretace a aplikace právních předpisů a vyvození skutkových a právních závěrů je záležitostí obecných soudů.
Podle přesvědčení Ústavního soudu v řízení o stěžovatelových žalobách pro zmatečnost obecné soudy rozhodly ústavní stížností napadenými rozhodnutími v souladu se zákony i principy zakotvenými v Listině a Úmluvě. Dostatečně zjistily skutkový stav a svá rozhodnutí také logicky, srozumitelně a dostatečně odůvodnily a jejich závěrům, které Ústavní soud považuje za ústavně souladný projev nezávislého soudního rozhodování, nemá Ústavní soud co vytknout.
Tento závěr je pak rozhodující pro posouzení ústavní stížnosti proti pěti v záhlaví uvedeným rozsudkům Obvodního soudu pro Prahu 9. Návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti musí totiž splňovat řadu zákonem stanovených náležitostí, včetně dodržení lhůty k podání návrhu v délce 60 dnů ode dne doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který stěžovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu ve znění do dne 31. prosince 2012).
Jelikož se stěžovateli nepodařilo v řízení o jeho žalobách pro zmatečnost prokázat nesprávnost postupu soudu při ustanovení opatrovníka jeho osobě a jednání v řízeních s tímto opatrovníkem a potažmo tedy zpochybnit účinky doručení těchto rozsudků vůči osobě stěžovatele a protože tato rozhodnutí byla opatrovníkům stěžovatele doručena před podáním žalob pro zmatečnost, je zřejmé, že právě podaná ústavní stížnost je ve vztahu k nim podána po šedesátidenní lhůtě stanovené k jejímu podání zákonem o Ústavním soudu.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti tak Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ust. §43 odst. 1 písm. b) a §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako z části podanou po lhůtě k jejímu podání a z části zjevně neopodstatněnou odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 11. září 2013
Michaela Židlická v.r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu