ECLI:CZ:US:2013:4.US.2833.13.1
sp. zn. IV. ÚS 2833/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Sládečka, ve věci stěžovatelů: 1) Eva Gretta Cooper, 2) Margita Valešová, 3) Jaroslav Valeš, 4) Margita Kocourková, 5) Antonín Proksch, 6) Věra Nováková, 7) Pavel Novák, 8) Jiří Novák, 9) Jiří Valeš, zastoupených JUDr. Klárou A. Samkovou, Ph.D., advokátkou Advokátní kanceláře Klára Samková, s. r. o., se sídlem Španělská 6, Praha 2, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2013 č. j. 30 Cdo 664/2013-313, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2012 č. j. 16 Co 248/2012-255 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. 11. 2011 č. j. 26 C 10/2011-209, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 17. 9. 2013 byla Ústavnímu soudu doručena, později doplněná, ústavní stížnost splňující základní podmínky projednatelnosti na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kladené. Stěžovatelé se ústavní stížností domáhají zrušení výše uvedených rozhodnutí, neboť mají za to, že jimi byla porušena jejich základní subjektivní práva (svobody), jakož i ústavněprávní principy zakotvené v zejména v čl. 1 Ústavy, v čl. 10 odst. 2, v čl. 11 odst. 1, v čl. 36 odst. 1, 2 a odst. 3, v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V řízení, z něhož vzešla ústavní stížností napadená rozhodnutí, se stěžovatelé - zjednodušeně řečeno - domáhali přiznání náhrady za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem (průtahy v dědickém řízení). Řízení podle stěžovatelů trvalo více než 60 let, od roku 1949 minimálně do roku 2010. Přitom předmětem dodatečného projednání dědictví, zahájeného v roce 2002 byl podle stěžovatelů majetek snadno zjistitelný už po smrti právní předchůdkyně stěžovatelů v roce 1949. Skutečnost, že tento majetek nebyl zjištěn již tehdy, považují stěžovatelé za neodpustitelnou liknavost státu.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb., musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Nad rámec právě uvedeného Ústavní soud konstatuje, že vůdčí myšlenka žalobního a nyní stížnostního žádání stěžovatelů je postavena na tezi, že je-li při dodatečném projednání dědictví vycházeno z předpisů ve znění účinném do 31. 12. 1950, jedná se o jedno kontinuální řízení. Už jen toto východisko stěžovatelů je ovšem nesprávné. Přitom další aspekty právě projednávané věci týkající se například promlčení nároku stěžovatelů či otázky, zda lze okolnost, že v roce 1949 nebyl zcela dohledán majetek právní předchůdkyně stěžovatelů, považovat za pochybení státu, jsou v ústavní stížností napadených rozhodnutích zcela adekvátně vysvětleny.
Ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná a Ústavní soud ji odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. S ohledem na tento závěr Ústavní soud odhlédl od skutečnosti, že přísně vzato byla k ústavní stížnosti přiložena zvláštní plná moc toliko ve vztahu ke stěžovatelce ad 1), když systém subsidiárních zmocnění nelze formálně považovat za udělení zvláštní plné moci, byť Ústavní soud neměl pochybnost o tom, že ústavní stížnost vyjadřuje vůli i ostatních stěžovatelů v záhlaví tohoto usnesení jmenovaných pod bodem 2) až 9).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. listopadu 2013
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu